Krátké pohádky pro unavené rodiče
Michal Viewegh
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/211982/mid_kratke-pohadky-pro-unavene-rodice-211982.jpg
3
358
358
Oproti rozsáhlým klasickým pohádkám mají například tu výhodu, že každý z příběhů lze přečíst dětem do deseti minut. Kromě toho se v nich ukrývají peprnější doušky, jež ocení zejména unavení rodiče.
Přidat komentář
Mile pohadky pro dospelaky. Nejvic se mi asi libila svatebni a posledni psychologicka.
To je jako všechno?
Některé vtípky byly dobré, ale celkově to bylo takové o ničem...
Dle mého názoru je to spíše kniha pro dospelaky licici život manželské dvojice a s ním spojené příhody pojatá lehce netradičně. Příjemné zpestření.
Dětem se vcelku líbila, nám rodičům taky, jistě, není to klasická pohádková kniha s draky, princi, kouzly, ale má něco do sebe. Bylo příjemné zpestření našeho večerního pohádkového každodenního čtení... Ale asi nebude patřit k těm ke kterým se vrátíme... I když kdo ví...
Nedočteno, skončila jsem v polovině knihy. Kdyby autor skutečně napsal pohádky délkou nepřesahující 10 minut, bylo by to skvělé a mnoho unavených rodičů by to skutečně ocenilo.
Tohle ale nejsou žádné pohádky. Jsou to tuctové příhody ze života (asi) mladé rodiny / dvou dospěláků doplněné o žvatlaní a neodbytné dotazy jejich malých ratolestí. Příběhy občas přitažené za vlasy, bez nápadu, mnohdy nemastné, neslané... stojící hlavně na sarkastických dialozích rodičů a laciném „humoru“ s dětmi. Autor měl buď napsat kousavé příhody z partnerského života ryze pro dospělé či opravdové pohádky jen pro děti, ale ne to tak podivně kombinovat.
Bez modré kurzívy je totiž spousta příběhů úplně o ničem, ale modrý text zase děti nepochopí nebo v nich může vyvolat otázky, na které mají mít ještě pár let čas. Jak se taková kniha čte s dětmi, které číst umí? Navíc v audioverzi je všechno načteno bez upozornění – dost mě proto šokoval první příběh, kde vypravěč otevřeně mluvil o sexu, a až po nahlédnutí do knihy jsem zjistila, že tam je nějaká kurzíva určená „pouze rodičům“.
Z této knihy pohádek mám trošku smíšené pocity. Mám už odrostlejší děti, ale upřímně si nedovedu představit, že bych jim tyto "pohádky" četla. Spíš než pohádky to vidím jako příběhy ze života jedné rodiny (možná přímo pana Viewegha, soudě podle velké náklonnosti tatínka k vínu :) ). Ale to neznamená, že se mi kniha nelíbila. Po této knize jsem sáhla díky čtenářské výzvě. A nemůžu říct, že bych toho litovala. Moc se mi líbí její grafické zpracování. Působí mile a vesele. Za to dávám hvězdičku navíc. Obsahově se mi líbily některé příběhy víc, jiné trošičku míň. Každopádně úsměv na tváři jsem měla stále, místy jsem se i zasmála. Když bych to měla shrnout, tak bych ji ohodnotila jako celkem milou knížku.
Nejsem zrovna fanynka pana Viewegha, také zatím nemá žádné děti, ale nemohla jsem se při čtení přestat usmívat! Skvělý nápad na krátké pohádky, vtipné provedení. A dodatky pro rodiče? Pecka!
Bavila jsem se hodně.....dětem bych to nemohla číst, protože by na moje chichotání říkaly jen: "Já se z vás picnu" :D
Vazně krátké, přečteno za hodinu, ale dobré. Vsuvky, které se nečtou dětem nahlas, pobaví. Nejlepší je vánoční pohádka společně s tou jak se tatínek zbláznil a stal se z něj holub. Ovšem dávám 3 hvězdy, mohlo tam být toho více.
Kniha na pohodu, zasmál jsem se.Viewegh není sice můj šálek kávy, ale tenhle lehký dezert docela chutnal.
Jelikož nemám ráda pohádky, přečetla jsem za svůj život jen Honzíkovu cestu a O pejskovi a kočičce, sáhla jsem po trochu netradiční knize pohádek do Čtenářské výzvy.
Není to špatná kniha, při pasážích pro rodiče jsem se i upřímně zasmála, ale strohé vyprávění obsahuje až příliš mnoho holých vět, vždyť čeština je tak krásný a květnatý jazyk a kdy jindy rozvíjet u dětí slovní zásobu než právě při čtení pohádek.
Pro nepřítele klasických pohádek s princeznami, zlými draky apod. mohu doporučit, četlo se jedním dechem.
...Můj předchozí komentář (níže) i po letech platí, napadla mě ale ještě jedna věc - děti opravdu ocení, když je k nim někdo fér a říká jim věci narovinu (čímž neříkám, že je vhodné jim číst i pasáže pro dospělé). Jen reaguji na to, že si tu někdo stěžoval na výrazy, kterým děti nerozumí (např. složenka). Mně přijde super, že tam taková slova jsou, je bezva učit děti, aby se ptaly, když něco neznají, zvlášť na něco, co je součástí dospělého světa, a je to bezva podpora i pro mě jako rodiče, abych se ptal(a) a komunikoval(a) s dětmi časem ne jen direktivně, ale i v pravidlech správné diskuze. Když děti s některými "dospěláckými" problémy seznámím, neznamená to přece, že na ně pak hážu zodpovědnost (třeba právě za ty složenky); zároveň neponižuji jejich mentální kapacitu a schopnost i takovým složitým věcem porozumět. Umí tu otevřenost a partnerství ocenit. A co se týče otázky sexismu, který se v knize v určité (avšak pro českou společnost ne nijak netypické) míře objevuje, jak tu také někdo kritizuje, je fajn brát to jako fakt, nehrát si, že tento problém neexistuje, je potřeba se s dětmi bavit o tom, co je správné, "normální", a zda tyto kategorie lze snadno (či dokonce vůbec) určit. Je mi sympatické, že je kniha ZE SOUČASNOSTI, z prostředí, které děti mají kolem sebe (ne zámky a cizí vesmíry), a že nepředkládá ČERNOBÍLÝ SVĚT (to je problém, který s pohádkami od dětství mám), protože takový reálně není. Jasně, že je super naučit děti nejprve vnímat, co je dobré a co zlé, ale ony nejsou hloupé a to se naučí i bez knih, v běžné interakci s vrstevníky. To, že je svět BAREVNÝ a lze na jednu věc nahlížet z více úhlů, je však těžší rozluštit. Stejně tak najít krásu (a jistou "pohádkovost") v běžných situacích.
Kniha je určena spíše rodičům. Najděte v ní každodenní radostí i starosti. Každý o sobě někdy pochybuje...patří to k naší roli rodiče. Nezbývá než obdivovat přístup maminky a její trpělivost při výchově dcer. Co mi kniha dala? Užívat si dětství mých dětí, protože uteče jako voda! Dávám plný pocet.....v knize jsem se prostě našla. I kdyz někdy spíše v přístupu tatínka ☺
Do výzvy jak stvořené a při coffee pauze u malování bytu jakbysmet. Nasmála jsme se i dojala.
Kniha pohádek do čtenářské výzvy. Chtěla jsem trochu jiné pohádky a také jsem je dostala. Myslím, že jako pohádky pro dospělé ( dětem bych je až na malé úryvky nečetla ) jsou vtipným, něžným a někdy nadneseným vyjádřením toho, jak může vypadat rodičovský den. A nebo jak vypadat nemusí. Uvědomila jsem si, a považuji to za největší přínos této útlé knížečky, že děti velmi rády poslouchají příběhy, které si tatínek nebo maminka vymýšlejí, nebo které čerpají ze společného života. Vzpomínám si, jak jsme se mnohokráte kolem stolu nasmáli, když jsme si četli dětské výroky, které se mi podařilo zaznamenat. Právě proto mne v knížce nejvíce pobavil příběh, ve kterém "maminka chladne" :o)
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2002 |  Báječná léta pod psa |
| 2006 |  Účastníci zájezdu |
| 2010 |  Biomanželka |
| 1994 | Výchova dívek v Čechách |
| 2011 | Mafie v Praze |
Já jsem si představovala, že půjde opravdu o pohádky a on je to příběh jedné rodiny rozdělený do jednotlivých kapitol. Bylo to milé a modré komentáře určené jenom rodičům často dost pobavily. Knížečku budete mít za chvilku přečtenou a určitě se zasmějete, popř. zavzpomínáte na vlastní podobné zážitky.