Krátké rozhovory s odpornými muži

16.09.2022

Vynikající texty. Kromě znepokojivě komických Rozhovorů se zde objevují texty více či méně spletité, ukecané a drásající. Osobně však považuji za nejzdařilejší zvláštní kousek nazvaný Oktét a primárně jeho poslední část.
V ní Wallace vysvětluje, jak frustrující byl proces vedoucí k sepsání jeho původní myšlenky, který nakonec fatálně selhal. Ačkoli ne tak úplně, jelikož právě poslední část je jistým druhem meta-vyprávění v němž nám vlastně říká, jak se mu nepovedlo docílit zamýšleného výsledku a jak tedy celý Oktét selhal. Avšak právě zde si s námi hraje! Dostává se zde do takřka meta meta-úrovně psaní a tento literární experiment je opravdu lahůdka. Vlastně nám říká, jak se mu nepovedlo a už ani nepovede říct to, co co právě říká. Jistá forma paralepse, jak tento jev nazývají jazykovědci.
Ani nevím, jak přesně vyjádřit, co se to v této knize děje, ale jedno je jisté: libujete-li si v experimentech v literatuře či si ujíždíte na postmoderně, Wallace je dobrá volba.

11.11.2021

30/2021 Nic takového jsem asi v životě ještě nečetl. David Foster Wallace byl zcela zjevně fenomén. Celou dobu jsem musel myslet na to, jaký byl on sám, jaký byl jeho život, jak strašně překypoval nápady a jak hrozné musely být jeho deprese. Krátké rozhovory s odpornými muži jsou povídky, ale dohromady tvoří velmi ucelený celek, který se k některým tématům opakovaně vrací a rozebírá je z více stran - například jde o rozchody nebo znásilnění. Nesmírně silná kniha, která přesvědčivě vypovídá o civilizaci 21. století - a není to nic hezkého.

29.12.2020

Je to velmi dobré. Členité a nápadité. Ale v poslední čtvrtině už jsem byla ze všech těch neuróz, úzkosti, sociopatií a já nevím čeho ještě tak unavená, že jsem ji na 14 dní odložila.

07.10.2020

No já ještě začnu mít rád americkou literaturu. Taková různorodost, svéráznost a frapantnost vážně pochází z toho západního světa? Jsem uchvácen.
Wallace rozpitvává texty do posledního kousíčku. Stačilo by napsat, že „muž znásilnil ženu“, ale čtyřicet stránek tomu prostě sluší víc. Neopemene při tom jedinou banalitu – proč nevyskakovat za jízdy z auta, když vás někdo unesl?
Wallace neexperimentuje, ale experimentuje s experimentováním. Výstřižky ze slovníku, testové otázky (které jsou hutně okomentovány), poznámky pod čarou přes deset stran. Každý text je stylisticky naprosto unikátní.
Titulní cyklus je též bombastickej. Šovinističtí, maskulinní ohavové. Nicméně nejen muži, ale i ženy se pod tuhle pokličku uzavírají.
Za mě nejlepší úzkost z skákací prkna (Navěky nahoru) a sžíravá vzpomínka z dětství (A neznamená nic). Všechny texty jsou precizní, některé krapet monotónní a máte chuť s tím sejmout, ale vytrvat se vyplatí.
Překladateli jen poklony a Wallacovi díky za to, že i při depresích dokáže sepsat tento skvost.

Stejně jako v ostatních snech, i tady se nacházím v přítomnosti někoho, koho znám, ale nevím odkud, a on mě najednou upozorní, že jsem slepý. Když si to uvědomím, zesmutním. Je mi z mojí slepoty hrozně smutno.
(s. 53)

26.09.2020

Asi jsem šáhl vedle.

27.12.2019

Nádherná kniha o vztazích, úzkostech, osamělosti a hlavně o nenuceným chlapskym parchanství. Krátké rozhovory jsou brilantní, ostatní příběhy dělím na stejně skvělé (Deprimovaná, Otec...), zajímavé (propustnosti některých hranic) a ty, které jsou formou příliš experimentální, anebo jsem je nepochopil (Oktet, Datum centurio, Adult World). Celkově ale velmi zajímavá sonda do zmrzačených duší moderních lidí.

09.04.2019

Jazykově vytříbené, napínavé, bizarní, zábavné. Řetězení variací na dané téma, od sexu a násilí po Lebenslust.

06.01.2019

Upřímně, některý pasáže mě neskutečně s****, co víc, přiváděly k šílenství, k nutkání to odložit, ale vytrval jsem. Prvních několik krátkých rozhovorů mě navnadilo, je to překypující myšlenkama a nutí číst dál. Pak přišla Deprimovaná, to bylo jak dar z nebes, opravdová, ne, reálná povídka, která zatáhla za vlasy. Potom věci jako Datum Centurio nebo Oktet ... to jsou právě ty případy, který vytáčej, ale jeden si pořád říká, že to dá nějak dohromady, přestože Wallace svým způsobem varuje, že ne, že to je bezvýznamná tužba.

To nejlepší si ale schovává na konec, Otce kladně recenzovaného dramatika z vedlejších NY scén, Matku a poslední rozhovor založený na historce a "opravdu" inteligentním chlápkovi, co sbalí holku, která papká jablko.

Když se to shrne, je to občas na palici, ale zároveň se některý ty pasáže jakoby předčítaj samy. Dávám pět, protože nic tak zvláštně dobrýho jsem dlouho nečetl...

17.12.2018

Vůbec mě to nebavilo, nevtáhlo do děje, s každou další povídkou jsem tomu dávala šanci, ale nic z toho se nedostavilo. Asi jsem ten koncept vůbec nepochopila a kniha nebyla pro mě. Jazyk vytříbený, ale pointu jsem v žádném z rozhovorů nenašla. Pro mě to byla jedna ohromná nuda!

11.11.2018

Děsně se to vleče. Wallace má potřebu kompulzivně rozpitvávat, obkecávát a analyzovat každý dildo, neuspokojení, každej mindrák, jako když se děcko rejpá ve večeři, co nechce sníst. A někdy to k námětu sedne a někdy z toho pomalýho obkecávacího tempa pomalu šílíte. Jako když čekáte až se druhá osoba vykecá, přičemž vás to vůbec nezajímá. Tak trochu jako házet si u každé části mincí, jestli to vyjde. Jestliže námět dokázal vtáhnout, pak vás to chirurgický pitvání situací ze života anonymních lidí, všechny ty existenciální myšlenky a pocity, sexualita (znásilnění, pohledy na opačné pohlaví a vzájemná manipulace, potlačované libido), přesvědčí, že Dave (Lister) je vyjímečný spisovatel (jeho status samozřejmě znám, viděl jsem s ním tuny rozhovorů, film o něm, poslechl jeho přednášku 'This is Water', a snažil se o něm vyhrabat vše, co jsem mohl, než se pustím do 'Infinite Jest'), jenže hned na to naskočí třeba zase další část a ta se nedá číst, možná je to tím, jak vás autor ponoří a zase hned vytáhne z něčeho, co se vám líbí a vy jste ještě v módu, kdy tak trochu chcete pokračovat v té krasojízdě předešlé (nechci říkat povídky, ale) povídky a ne se přesměrovávat na další příběh. Wallace sám říkal, že je na čtení cosi, co vyžaduje být potichu a sám se sebou, co dnešním lidem příliš neimponuje (jsou konstantně rozptýlení zvuky, TV, čímkoliv). A proto, když jsem se někdy dokázal naladit na tu jeho vlnu, stálo to čtení za to, ale nedělo se to často, opravdu jen velmi zřídka. Některé části se mi nehorázně líbily (Navěky nahoru, Adult World I., poslední Krátké rozhovory s odpornými muži), někdy bylo patrné, že Wallacova inteligence ho ničí a deprimuje, b tomhle ohledu jde o zápisky nemocnýho člověka... někdy to hraničilo s absolutní onanií, někdy jen se snahou napodobit Nabokova, někdy ty momentky Dave zbytečně blbě zazdil, jako kniha je to děsně nevyvážený... ale jinak je to pozoruhodná analýza negativních vlastností lidí v současné společnosti, analýza našeho každodenního pokrytectví. Někdy se text trochu splaší, nebo jde do falešných extrémů, ale jindy, když funguje, v těch momentech funguje opravdu dobře. Nemyslím si, že by Wallace kdovíjak plul pod povrchem a byl obsahově těžko stravitelný. Jestli je (mimo ty hardcore části) kniha obecně něčím obtížná, pak rozsahem, některé části v intertextu jsou psány naprosto miniaturním písmem, což knize přidává asi tak dalších +50 str. Paperback jsem chtěl použít jako odrazovej můstek k 'Infinite Jest', ale myslím si, že mě to přimělo spíš víc váhat. Otázkou je spíš, jak moc velikou bublinu okolo Wallace akademikové nafoukli a jak obstojí s časem, protože soudě z téhle publikace... uvidíte pozitiva, ale i mnoho negativ a nechá vás to tak nějak uprostřed cesty.

18.08.2018

Na stránkách vydavatelství je obsáhlá ukázka tří povídek. Z nich je patrné, že Wallace je literární chameleon a mísí různé styly; od nabokovovských (to je ale divný slovo) popisů, po ironické soupisy cen a vyznamenání jak od Pereca, fragmenty dialogů jak z Bukowského, ale i čirý lyrismus v povídce o dospívání. Obsahově mi sice ty tři kousky nic moc neřekli, respektive je to jako čist fragmenty z děl jiných autorů, ale i tak je ztěch ukázek jasné, že se jedná o překladovou lahůdku.

25.1.2021 přečteno.
Wallace jsem dlouho přehlížel a z knihy jsem znal jen úvodní tři povídky. Je to ale výborná kniha. Celek působí jako literární skládačka ve stylu George Pereca. Wallace si často libuje v různých detailních opisech a popisech. Místy (hlavně ty poznámky pod čarou) je to až k nesnesení, ten opulentní styl, to nimrání se v pocitech a vině. Ale na druhé straně, málokdo takhle dobře rozebírá nitro svých postav a dává nahlédnout do těch takzvaných 13 komnat. Čtenář si tu připadá víc než jinde jako literární voayer. Snad to byl i Wallaceův záměr: konfrontovat čtenáře tou záplavou "odporností" se svými vlastními "odpornostmi".

Nejzajímavější mi pak (mimo té často samolibé slovní ekvilibristiky a eskamotáže) přijdou ty momenty, kdy se pocit nenávisti, zhnusení, deprimovanosti překlopí v něco jako odpuštění a prozření, kdy jakoby svět vystavěný na odmítání určitých schémat se náhle tomuto schématu lidskosti, soucitu a odpuštění nebo jak to nazvat, prostě že se tomu pocitu Wallaceův subjekt náhle odevzdá a poddá. Doporučuji.

16.07.2018

Stále se snažím pochopit poprask ohledně DFW v Americe, a tak si dávám za odměnu/trest jednu jeho knihu ročně...tak tedy do třetice všeho dobrého (a zlého). Tentokrát se cítím možná o trochu více obohacen (a méně zklamán) než po Infinite Jest nebo The Broom of the System, ale to bude nejspíše tím, že kniha nemá tolik stran a některé příběhy mají dokonce konec a pointu. Něco bezesporu stojí za zamyšlení a občas se člověk i pousměje, jinak je to DFW se vším všudy: stále se opakující, soustřeďující se na nejmenší detaily, zdlouhavě popisující a mnohdy tak příliš natahující.
Nezávidím překladateli, protože následovat autorův tok myšlenek chtělo někdy při čtení originálu žhavit mozek na 110%, holt asi né každý může býti génius a operovat na stejné vlně jako Wallace.
Hodně štěstí budoucím čtenářům...

17.06.2018

Jeden typ autorů stane slavným tím, že jdou opravdu na dřeň. Dál než většina produkce. Snaží se necenzurovat i ty nejtemnější stránky svého já a okolí. Takový byl i nedávno zesnulý P. Roth a takový je i D. F. Wallace. A když navíc autor umí psát a dokáže být i vtipný, je na literární událost zaděláno. U některých povídek se zasmějete, u některých vám bude velmi úzko.