Krávy, prasata, války a čarodějnice: Hádanky kultury

Už první kapitola o posvátné krávě je pecka - proč indové na hranici hladu nesnědí krávy, které volně pobíhají "bez užitku" po ulicích? Kráva pasoucí se na zeleném ostrůvku mezi vozovkami, indická hospodyňka, která vyjde před dům a lopatkou si nabere palivo na výrobu ghí, kráva, která dává tak málo mléka, ale tak moc vydrží, dopravní prostředek, počty samců a samic, malá pastvina za policejní stanicí pro ztracené krávy jako "státní dotace", farmáři kteří jsou na nich nepřímo závislí, různé zacházení s kravami podle příslušnosti ke kastám od uctívání až po šílené praktiky pro zvýšení dojivosti - neskutečná mozaika střípků, která nedává smysl jenom na první pohled a tabu, které tuhle šílenou ale neskutečně efektivní konstrukci podpírá jako sloup.

U kapitoly o milovnících vepřů - maringů, jsem se několikrát srdečně zasmál, tahle kauza je ještě šílenější: společnost, která léta dře, aby vypěstovala co nejvíc vepřů a nažrala (doslova) se jednorázově takovým množstvím sádla, aby se mezi sebou mohla pozabíjet, celý systém rozbít a začít zase od začátku. Jednotlivé kapitoly popisovat nebudu, nechci případného čtenáře ochudit o krásu objevování kresby, která se skrývá za fasádou zdánlivé primitivnosti, hlouposti a nevědomosti.

Kniha, kterou jsem vybral víceméně náhodou je opravdová pastva pro mozek, a kdyby nic dalšího, dá člověku minimálně pokoru v úsudku týkajících se jiných modelů společnosti.