Svorní Gambusíni a jiné příběhy
Jaroslav Foglar , Marko Čermák
https://www.databazeknih.cz/img/books/79_/7991/bmid_svorni-gambusini-a-jine-pribehy-QnV-7991.jpg
4
123
123
První souborné vydání (spolu s knihou Rychlé šípy) všech kreslených seriálů Jaroslava Foglara z let 1943 až 1991. Obsahuje tři části: 1) původní Foglarovy kreslené seriály; 2) povídky převedené do komiksu; 3) kreslené seriály podle Foglarových románů. ---------- Obsah: (za pomlčkou uváděn pouze autor kresby) Svorní Gambusíni – Bohumír Čermák (1943 až 1944, Správný kluk) Medvědí družina – Radomír Pleiner a Jan Fisher (1945 až 1946, Skaut – Junák) Pim a Red – Saša Dobrila (1947, Vpřed) Za poklady starých Inků – Václav Junek (1948, Vpřed) Kulišáci – Jiří Krásl (1963 až 1966, ABC mladých techniků a přírodovědců) K pramenům neznámé řeky – Miroslav Schönberg (1964 až 1965, Mladá Fronta) ––– Váhy života a smrti – Josef Bíbr-Bikin (1968 až 1969, Pošumavský hlasatel) Příběh ze tmy – Michal Kocián (1990, Svoboda) Lov na netvora – Michal Kocián (1990, Svoboda) Boj na Čertovce – Karel Zeman (1990, Kreslené seriály Jaroslava Foglara) Nyam, nejlepší z dobrých – Libor Balák (1993, Bobří stopa) Nikdy nevzdávej! – Jiří Grbavčic (1994, Bobří stopa) ––– Chata v Jezerní kotlině – Marko Čermák (1969 až 1970, Svět v obrazech) Záhada hlavolamu – Marko Čermák (1971, Novinář) Stínadla se bouří – Marko Čermák (1970, Novinář) Modrá rokle – Kája Saudek (1984, Česká speleologická společnost; 1987, Česká speleologická společnost; 1990 až 1991, Svobodné slovo)... celý text
Přidat komentář
Velká druhá kniha kreslených komiksových příběhů Jaroslava Foglara. Co k tomu dodat? Spousta scénářů od Jestřába, mnoho dobrých kreslířů komiksových dobrodružství z nichž patrně nejvíce vynikají Jan Fischer, Marko Čermák, Kája Saudek, Miroslav Schonberg a Michal Kocián. Skvělé, skvělé, skvělé, mládeží a dětem lze jen doporučit! Pět hvězd! Ovšem na Rychlé šípy to samozřejmě nemá. Howgh.
Přesně se mi vybavila chvíle kdy jsem se poprvé setkal s kreslenými příběhy Rychlých šípů a přečetl je na jeden zátah...a pak znovu a zase znovu.....některé komiksy v této knize jsem četl úplně poprvé, ale celkově to na mě působilo stejným účinkem a přeneslo mě to do doby kdy nebyla lepší zábava než lítat s klukama někde venku :) A spojení příběhů p. Foglara s kresbami Káji Saudka je pro mě prostě naprostá lahůdka.....
Tak typické pre Foglarovky, dnešnej mládeži nepochopiteľné, vzdialenejšie než let na Mars. Od Gambusínov až po Modrú roklinu nefalšované chlapčenské priateľstvá a (trochu si podobné) aj dobrodružstvá plné romantiky (nie tej s dievčatami), vzdialených, ale aj bližších krajov. Ak to nepotiahnu pamätníci, nostalgici a veční romantici, neviem či tento druh literatúry prežije.
Vrátil jsem se zpátky do mládí,kdy jsem četl všechno,co se mi podařilo od Foglara sehnat.
První polovina je spíš pro archiváře, ale Stínadla a Modrá rokle to vyrovnávají.
Krásná komiksová kniha. Jako dítě mě samozřejmě bavila Záhada hlavolamu a Stínadla se bouří. Zajímavé byly i další komiksy jako indiánský Pim a Red a Modrá rokle (k níž jsem si musela dorůst, abych ocenila kvalitu výtvarného ztvárnění - jako malé se mi Saudkovy ilustrace moc nelíbily) ale ze všeho nejvíc mě brala Chata v jezerní kotlině. V porovnání s komiksovou knihou čistě o Rychlých šípech dávám o jednu hvězdu méně, ale jen proto, že samostatná kniha plná ilustrací o "Rychlošípácích" je prostě top a těžko se jí konkuruje :-). Rozhodně za schraňování v knihovně stojí obě knihy a jsem moc ráda, že je mám. Hrdě obě uschovám pro budoucí generace :-).
Bylo příjemné vrátit se do dětství..... nejvíc mě "vzala" Modrá rokle, ale to proto, že mám rád Káju Saudka.... Teď mě asi skalní příznivci sežerou, ale byla by paráda kdyby překreslil Rychlé šípy, což se bohužel nestane....
Tuto knihu jsem dlouho sháněl a přiznávám, že to bylo primárně kvůli komiksům Káji Saudka. Přístup, nebo spíše požadavky, Kájových dědiců totiž údajně neumožňují její dotisk. Nakonec jsem ji naštěstí sehnal a musím říct, že jsem překvapený a nelituji jediné koruny. Jsem překvapený, jak moc jsem od té knihy dostal. Nikdy jsem nebyl Jestřábův velký fanda, nebo dokonce uctívač, to mě víceméně minulo. Jeho dílo jsem vždy konzumoval jen v komiksech. Tedy spíše jen komiksovou adaptaci jeho románů Záhada hlavolamu a Stínadla se bouří, kterou jsem v souborném vydání četl v roce 1990 stále dokola. K přečtení seriálu Rychlých šípů jsem se dostal až nedávno a musím říct, že mě to příliš nevzalo. Možná kvůli absenci nostalgie to na mě prostě nefungovalo. Tahle kniha mi ale dokázala, že Foglarovy příběhy mají i přes svou naivitu něco do sebe. Obsah knihy Svorní Gambusíni má kvalitativně silně vzestupnou tendenci, obsahuje dohromady 15 seriálů nebo krátkých příběhů a je rozdělena do tří logických částí.
První část knihy patří seriálům, které Foglar přímo psal. Jsou to všechno více či méně zdařilé klony Rychlých Šípů. Spíše méně než více. Jsou zde Svorní Gambusíni, Medvědí družina a Kulišáci. Kulišáci jsou Foglarův druhý nejdelší seriál a z této části knihy así nejpovedenější. Jejich příběhy byly později přepracovány do Rychlých Šípů. Docela zajímavá je u Kulišáků kresba akvarelem, která na některých panelech vypadá opravdu dobře. Mezi Foglarovy seriály patří také příběhy Reda a Pima, kteří “překvapivě” mají také svůj klub, ale svá dobrodružství zažívají v divočině Severní Ameriky a na Amazonce. Kresba se sice nedochovala v obstojné kvalitě, ale alespoň to do těchto klubáckých příběhů přineslo trošku exotiky, namísto banalit, jako je třeba rozbitá nástěnka anebo odhalení maňáskového divadla. Scénář je sice zkratkovitý a pitomý až běda, ale oproti předchozím seriálů v této knize je to docela příjemná změna.
Druhá část knihy patří komiksovým adaptacím Foglarových povídek. Tuto část otevírá naprostá pecka a to komiks K pramenům neznámé řeky, nakreslený Miroslavem Schönbergem. Je zábavný, dobře napsaný a má parádní kresbu plnou nápaditých kompozicí. Škoda jen, že je tak krátký. Dalším krátkým komiksem je adaptace povídky Váhy života a smrti. Jsou krátkým poučením o tom, proč je lepší nechlastat. Není to úplně špatné, ale počítám, že od chlastu to asi nikoho neodradilo. Maximálně někteří díky tomu začali pít až v sedmnácti. Kresba neohromí, ale pro tento příběh postačuje. Následují dvě adaptace nakreslené Michalem Kociánem, který patří k velice šikovným kreslířům. Jsou to komiksy Příběh ze tmy, který má téměř hororovou atmosféru, a Lov na netvora, který považuji za nejzdařilejší adaptaci povídky v této knize. Nečekaně napínavý je i Boj na Čertovce.
Třetí část knihy patří komiksovým adaptacím Foglarových románů. Tady se dá s klidným svědomím říct, že co komiks, to legenda. Chata v Jezerní kotlině, nakreslená Marko Čermák je komiks, o kterém jsem byl přesvědčený, že jsem ho v dětství četl. Po dočtení si tím už nejsem jistý, ale stavění chaty z bedniček si pamatuji. Z dnešního cynického, dobou a věkem ovlivněného pohledu to působí téměř jako milostný román, ve kterém jaksi není pro děvčata místo. Nicméně ten komiks jsem přečetl jedním dechem. Je povedený a hodně intenzivní. Stejně jako Záhada hlavolamu a Stínadla se bouří. To je nesmrtelná legenda, která sice zestárla, ale dobrodružství a napětí má stále na rozdávání a stále je to parádní čtení. Otázkou je, nakolik je u mě poháněná nostalgií. Pro tuto knihu byly oba komiksy, Záhada hlavolamu i Stínadla se bouří, Marko Čermákem dodatečně kolorovány. Až na několik scén tím ty komiksy kupodivu neztratily nic ze své atmosféry a vypadají v barvě dobře.
Říká se, že závěr patří mistrům a je to tak i v této knize. Poslední komiksy Modrá rokle, Ztracený kamarád a Jeskyně Saturn s příběhy kluků z klubu Saturn nakreslil Kája Saudek a jsou parádní. Je zajímavé vidět, jak rozdílnou atmosféru dokázali udělat Marko Čermák a Kája Saudek na typově podobných příbězích. Je zajímavé srovnat, jak oba pracují s komiksem a s kompozicí. Nyní bych ani náhodou nedokázal říct, že ten či onen to zvládl lépe.
Knihu uzavírá obsáhlá textová část, která čtenáře seznamuje s historií jednotlivých seriálů, se zajímavostmi i s kontextem doby. Žádné nudné kecy, ale zajímavý výlet do historie.
Tuto knihu zavírám a vracím zpátky do své knihovny s vděčností. Sice mé dobrodružství z dětství a mládí nebyly tak dobrodružné jako dobrodružství Foglarových hrdinů, a navíc mě paměť o některé z mých dobrodružství okrádá, ale jsem vděčný, že jsem je mohl prožít. Jsem rád, že mě tato kniha přiměla vzpomenout si na některé z nich. Trošku se obávám, že většina dnešních dětí je “uvězněna” v online světě a šanci na dobrodružství si nechává proklouznout mezi prsty.