Křest ohněm
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537018/bmid_krest-ohnem-6627db8d5b7e5.jpg
5
4101
4101
Křest ohněm 3. část Ságy o Zaklínači Zaklínač šel. Šel ohněm i vodou, za sebe se neohlížel. Vzal jen svůj zaklínačský meč. Neposlechl slova věštkyně. A dobře učinil, poněvadž to byla mizerná věštkyně. Třetí část legendární Sapkowského ságy o zaklínači Geraltovi a jeho sudbě – Ciri z Cintry. Císař Emhyr chystá svatbu – po sňatku s princeznou Cirillou se stane podle věštby pánem celého Severu. Že to s oním plánem nebude jednoduché, císař zjistí téměř okamžitě – někdo mu podstrčil dvojnici. Přestože se snaží své odhalení utajit a pokračuje v přípravách sňatku, pravdu nakonec zjistí nejen Dijkstrova tajná služba, ale i společenství čarodějek, jež se rozhodly vzít osud světa do svých rukou. Jen Geralt o podvržené princezně netuší nic. Rozhodne se, že vyrazí do Nilfgaardu a Ciri osvobodí... Andrzej Sapkowski (1948) Nekorunovaný král současné slovanské fantasy se narodil v polské Lodži. Svou první povídku publikoval v roce 1986 v časopise Fantastyka a o pouhých šest let později už jeho napínavé příběhy putovaly k českým čtenářům. Jeho nejznámějším dílem jsou povídky a pětidílná sága o zaklínači Geraltovi z Rivie, muži-mutantovi, který chrání svět před magickými nestvůrami. Sapkowského Zaklínač byl také zfilmován a stal se námětem počítačové hry The Witcher. Na audioknihu Bouřková sezóna navazuje Sapkowského pětidílná Sága o Geraltovi a Ciri, kterou Tympanum začalo vydávat na podzim 2015. Martin Finger (1970) Český divadelní, filmový, televizní a rozhlasový herec. Byl významným představitelem éry Pražského komorního divadla v letech 2002-2012, kde pod vedením u nás i v zahraničí oceňovaného režiséra Dušana D. Pařízka získal dvakrát Cenu Alfréda Radoka za hlavní role v inscenaci Světanápravce od Thomase Bernharda a v Kafkově Procesu. Od roku 2012 je členem hereckého souboru Činoherního klubu v Praze. V televizi například ztvárnil roli Edvarda Beneše v cyklu České století. Za herecký výkon ve filmu Jana Hřebejka Odpad město smrt byl nominován na Českého lva. Obdržel Cenu české filmové kritiky za nejlepší mužský herecký výkon ve filmu Ondřeje Sokola Krásno. Pro Tympanum načetl audioknihy Michal přes noc, Zaklínač: Bouřková sezóna, Krev elfů a Čas opovržení.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2016
,
Tympanum
Originální název:
Chrzest ognia, 1996
více info...
Přidat komentář
Tak tohle bylo příjemné překvapení! Nevím čím to je, ale tahle kniha mi přišla mnohem lepší než knihy předešlé! Byla tam akce, konečně jsem se začetla do toho příběhu a držela jsem všem palce. Nedokážu říct, co tahle kniha měla a předešlé ne, ale doufám, že to budou mít i ty další. Silně přemýšlím o přečtení série od začátku.
Geralt, který se po zotavení ze zranění u dryád v Brokilonu spolu se svou novou družinou vydá hledat Ciri v době, kdy válka propukla plnou silou a nikdo se nemůže být jistý svým životem. Do děje vstupuje jedna z nejnebezpečnějších tvorů tohoto světa upír Emiel Regis, lékárník a filosof. Skvělý příběh plný napětí, ale humorných hlášek.
V tomto díle je válka už v plném proudu, Geralt nabírá síly a spolu s bandou trpaslíků a další různorodou přidávající se společností se vydává hledat Ciri.Ta se mezím potlouká se skupinou Potkanů.Závěrečná bitva je vtipně zakončena.Pokračuji dalším dílem.
Přečetla jsem ji moc rychle, mrzí mne, že už jsem na konci. Když nepočítám povídky,tak z těchto třech dílů byl tenhle nejlepší. Méně postav s krkolomnými jmény (nebo jsem si už zvykla?), akce střídá akci, děj má spád. Moje láska k Geraltovi z Rivie, teď už rytíři, trvá a těším se na další díly.
Ta mapa, kdyby byla, to by bylo pro mne velkým potěšením. Ráda cestuju prstem po mapách.
Ve třetím díle se válka severních zemí s Nilfgaardem naplno rozjíždí a uprostřed těcho závratných událostí se Geralt vydává hledat Ciri. Dává se dohromady s velmi netypickou - ale o to sympatičjětší - partou tvořenou lučištnicí, upírem, nilfgaardským rytířem a samozřejmě Marigoldem :-)) Družina při hledání Ciri prochází divokými pohraničními kraji, na které plnou tíhou dopadají válečné hrůzy a při tom všem zažívají dramatické chvíle. Zaklínač ukáže, že kromě monster dovede rubat i Nilfgaardské nájezdníky, za což si v samém závěru vyslouží pasování na rytíře :-))
Za mě asi nejlepší díl celé ságy.
Hodně povedený díl, doposud asi nejlepší. Geralt a jeho společnost mají opravdu hodně prostoru a za to jsem moc ráda. Navíc se toho stalo poměrně dost, tajemství, bitvy, nepřátelé na každém kroku. To temno a nebezpečno z toho úplně dýchalo. Zaklínačův svět není zrovna nic růžového. Na druhou stranu jsem se i pěkně nasmála a to především díky trpaslíkům. Tohle mě opravdu bavilo...
Jak to ten Sapkowski dělá, že každý díl vygraduje takovým způsobem? Už si až nadávám, že jsem zhtla dva díly za tři dny. Tentokrát jsem se konečně dozvěděla i něco z historie, což mě dost potěšilo. Nové postavy, Milwu, Regise a hlavně Zoltana, jsem si hned zamilovala. Nejvíc jsem si užívala scény s trpaslíky, jejichž hlášky jsou úplně nejlepší, umírala jsem smíchy. Celkově mě humor v Zaklínači neskutečně baví, ono vlastně není moc, co by mě nebavilo. Ale zároveň jsem si na konci i trochu poplakala. Hned si jdu koupit další díl.
Další díl Zaklínače mě opět bavil. Zase jediná věc kterou bych vytkla jsou ty jména, ale už to bylo lepší než předchozí díl. Knížka se pořádně rozjela až po 100 stránce ale potom to stálo za to. Těším se na další díl. Tenhle byl hlavně z pohledu Geralta tak doufám, že u další knížky se to bude víc střídat. Jinak ty chvilky s Ciri a Yennefer mě bavily. Bylo to takové příjemné zpestření. Příběh se začal líp odvíjet a bylo tam i více příšer.
Tento díl se mi líbil ještě o něco víc než ten předchozí. A to nejen proto, jak se odvíjí příběh, který je čím dál zajímavější a pro mě i v mnohých situacích nepředvídatelný, ale i díky humoru, který se v této knížce opěr vrátil. Ať už se jednalo o diskuze s Regisem, Marigolda nebo Zoltana skvěle jsem se bavila, tento druh humoru mi prostě sedí a trpaslíky miluju! :-)
(SPOILER)
Všech pět knih ságy vytváří dle mého mínění jediný román. Proto je také hodnotím a komentuji dohromady. Navíc tedy přivírám oko nad nedostatky a hodnotím tak, jako bych hodnotila, kdybych se k Zaklínači dostala mezi 13 a 15 lety. To by se asi zařadila svou oblibou někam k Harrymu Potterovi. Celkový dojem mi asi nejvíc kazí to, že jsem příběh zkonzumovala příliš rychle. Přesto jsemsi román užila stejně jako povídky, akorát na pointu jsem čekala déle než u povídek. Sapkowskiho humor je toho druhu, který mě asi neomrzí nikdy, i když mě ani nedostává tak jako humor Pratchettův. K sáze se určitě ještě ráda vrátím. Jsem přesvědčená, že tentokrát mi utekly některé drobnosti, které bych byla ocenila, kdybych si jich všimla.
Krev elfů mi vedle všech neduživých západních současných knih, kde probíhá výcvik dívky na bojovnici učarovala. Konečně kniha, jejíž autor ví, že ženy menstruují. A žádý zázrak s křidélky, který v reklamě perfektně saje jakousi modrou tekutinu, nezajistí, že budou mít pocit sucha a bezpečí i v bílých kalhotách. Nevyčítala bych Triss, že udělala kvůli Cirině menstruaci z Geralta a ostatních zaklínačů zbytečně pitomce, jako některé čtenářky. Autor je ročník 1948, tipla bych si, že čerpal ze života. I v roce 2020 se jistě najdou muži poněkud posedlí sportovním výkonem, do kterého tlačí své potomky, aniž by si všimli, že tělo jejich potomka má zrovna na práci důlležitější věci než překonat výsledek. Věřím, že kdyby zaklínači neměli takové pochopení, jaké předvedli, Triss měla v rukávu ještě uřknutí v podobě zvracení, omdlévání a několika hodin křečí. Část, kdy se Ciri učí magii od Yennefer je také skvělá. Jediný problém Krve elfů je, že se odehrává v příliš krátkém čase. Ciri se příliš rychle naučila příliš mnoho.
Čas opovržení je velmi důležitý z hlediska rozvoje příběhu. Nilfgaard, Veverky, Thanedd... všehno do sebe zapadá. Nepamatuji si ale, kde "díl" končí. Jeho konec mi úplně splynul se začátkem Křtu ohněm. Ve Křtu ohněm přišly asi první části, které mě nebavily. Hodně čtenářů si stěžuje na Geralta a jeho společníky, mě ovšem od čtení odrazovali spíše Potkani. Za celou dobu jsem nepochopila, proč se od nich Ciri při první příležitosti neodtrhla a nevyrazila na Kaer Morhen. Možná to bylo vysvětleno a zrovna jsem nedávala pozor, nebo mi to nepřišlo dost věrohodné a nezapamatovala jsem si to. Každopádně mi toto období v jejím příběhu sedělo nejméně. Zato Regis ex machina byl pro mě vítaným přírůstkem do příběhu. Trpaslíci mě taky neomrzeli. A Geralt z Rivie jako Geralt z Rivie byl super.
Věž vlaštovky vybočuje stylem, kterým Ciri vypráví svůj příběh. Právě tento prvek jsem si v této části velmi užila. Také příběh Yennefer mě bavil. Ovšem Geraltova pauza v Toussaintu mi přišla zbytečně dlouhá. Stačilo by, kdyby se celá odbočka točila kolem Marigolda. A Leo Bonnhart je děsivý, ale mám pocit, že Ciri o něm prozrazuje příliš málo. Kdejakou náhodnou hrůzu války autor neváhal vylíčit, ale tohle poodkrývá jen zlehka. Pozdější scény s Bonhartem v Paní jezera, pak vyvolávají otázky.
V Paní jezera se mi nejvíc líbila část s elfy. Nejen, že to byl vlastně klasický elfí příběh o průchodu do země vil ostrovního typu. Sapkowski dokázal naservírovat v jedné knize elfy i jednorožce, aniž by to byl kýč, což je něco, o čem jsem něvěřila, že to někdy uvidím. Také jeho celkové vykreslení elfů mi přišlo velmi zdařilé. A Cirina nervozita snad zodpovídá některé otázky, i když mně osobně tyto odpovědi přišly nepravděpodobné. Jak už někdo v komentářích poznamenal, nejodpornější část dílu je scéna s lesním dědou. Takové obyčejné, očekávané a neuvěřitelně průhledné... a stejně. Brr. Závěrečná bitva mě sama o sobě příliš neoslnila, ale odhalení na závěr bylo skvělé a vystřelilo pro mě ságu zpátky do hvězdných výšin (ze kterých, nebudeme si nic předstírat, v předchozích dílech už přeci jen pomalu padala). A najednou je tu konec.
A vlastně pořád nikdo neví, co je Ciri zač, co je jejím osudem a jak se naplní nebo nenaplní věštba. Na konci je tedy i trochu zklamání. Tohle bylo ono? To bylo velké finále? To už nemá víc kapitol? Jakto?
Tak tento díl byl skvělý, ale přiznám se, že už mě tak strašně štvalo, že v knize není mapa, přitom celou knihu převážně někudy putují, že jsem si jednu prostě našla a vytiskla. S mapou jsem si jejich putování užívala mnohem víc.
U této knihy přichází zklamání. Takový křest ohněm pro čtenáře. Geralt, Milwa a Marigold jsou na proplesknutí, aby se konečně vzpamatovali. Cahir tam tak nějak je jen proto, aby tam byl a jedinou světlou postavou této knihy je Regis. Trpaslíci baví, ale časem se taky okoukají.
Ciri má dějovou linku zajímavější, Potkani jsou zábavnější banda, ale já pořád čekal od této ságy víc.
!! SPOILERY !!
Geralt na napředuje, a já s ním... v tomto případě jsem si četla nějaké komentáře dopředu (jak se mi záhy vybavilo po setkání s Milwou) a už dopředu souhlasím, že mě Milwa jako postava velmi neoslovila. ROvněž vypřávění dědy Pohvizda, souhlasím že zbytečná vsuvka - třeba autor tím chtěl přiblížit, že ..vlastně, je mi to celkem fuk..
Pak (ano, zaujalo mě to opakovaně už v minulých dílech, ale ještě jsem se nestihla vyjádřit) názvy měst a míst..Novigrad, Maribor, jen Poreč chybí, nebo jsem ji přehlédla ?? Bodrog, Trojmezí..a další. Nepátrala jsem, jestli se autor inspiroval skutečnými místy - to Slovinsko ještě chápu, ale Bodrog ? myslí území v Maďarsku, nebo řeku, která vzniká na Slovensku soutokem Ondavy a Latorice ? Trojmezí mám taky ráda, doporučuji jako pěkné místo k výletu...třeba tam autor byl a tak nějak si představoval krajinu kolem toho svého....a dost filozofování.
Geralt..nechová se až ak přihlouple, spíše nejistě a vyhořele. Líbily se mi nové postavy - upír Regis, trpaslíci, jsem zvědavá, co ještě vyleze z Cahira. Osvědčený Marigold nezklamal. Popisy války a jejich hrůz, včetně "válčení" veverek...nemusím..ale asi pro dokreslení atmosféry musely být..naštěstí autor až tak nerozváděl..i tak cítím dým spálenišť a vidím mrtvé. CO se dělo u Potkanů jen naznačno, a já se ptám : byl nutný vztah Ciri a Mistle ? nebo to mělo ukázat, jak se po Ciri sápe "temná strana Síly?"
Celkem překvapilo, kam zmizela Yennefer a její následné objevení, celkové pozadí "případu Ciri" objasnila rozmluva čarodějek, a i když jsem v genetice lehce kovaná, díky dámy za názorné zobrazení s jablky...bo někdy se v těch složitých zdůvodněních ztrácím...nemluvě o politických čachrech, vazbách a pletichách...
Také jsem s potěšením zjistla, kdo je gnóm Schuttelbach (začali mi dávat smysl postavy z povídky "Něco končí, něco začíná")
takže shrnu : i když jsem dle komentů očekávala slabší díl, místo dějě a dějové linky tomu i lehce nahrávaly (žádná Ciri, žádná Yen, odvar z Geralta) nakonec jsem ho, jako ty předešlé, přečetla napjatá, zaujatá a ve finále jsem se dobře bavila...a samozřejmě v některých pasážích i posmála nahlas...
a pár citátů na závěr :
"tvor, kterého vidíme, je okohlav. Vymírající stvoření Chaosu, relikt Konjunkce, jestli víš, o čem mluvím ?" "Samo sebú,"podíval se na něj dotčeně trpaslík. "Aj když nejsu zakínač, špecialista přes Chaos a všelijaké podivnosti.Teď su ale tuze zvědav, co mistr zaklínač prodvede s takýmto reliktem. A hlavně, jak to provede. Použiješ svůj meč, nebo si poščáš můj sihill ?" "Pěkná zbraň," mrkl Geralt letmo na čepel, kterou trpaslík vytáhl z lakované, kožešinou ovinuté pochvy."Ale nebudu ji potřebovat." "To sú věci," podivil se Zoltan."Budeme tu akorát stát a čučet? Čekat, až se relikt bude cítit ohrožený ? Anebo sa vrátíme a pozveme na pomoc Nilfgaarďany ? Co navrhuješ, lovče netvorů?" "Přineste někdo poklici z kotlíku a naběračku."....
dobrý tip se vždy hodí, aneb jak se maskovat :
"...Jestli tam bude bezpečno, zakřičím jako krahulec." "Jako krahujec ?" Zvrtěl nevěřícně vousem Munro Bruys. "Ty přece nemáš šajnu, jak se napodobují ptačí hlasy, Zoltáne!" "No právě. Až uslyšíš divný skřek, co se ničemu nepodobá, budeš vědět, že to su já....."
a naprosto kouzelný zeměpisný dialog:
"Ó"..."Jaké ó?" "Přeca říčka, ty barane..pravý přítok Chotly. Menuje sa Ó." "Áááá..." "Kdepák!" zavrtěl hlavou Percival SChuttelbach. "Říčka Á vtéká do Chotly na horním toku, flák cesty odsud. Todle je Ó, ne Á."
Jsem ještě plná dojmů, protože jsem s velkou nechutí pár stran před koncem o půl2 knihu odložila, abych ji ráno, ehm, dopoledne dočetla :) a suše při pohledu na hodiny konstatovala, že zachvíli děti přijdou ze školy, takže vrhat se na vlastní učení už nemá smysl. Raději..otevřu další díl ?
Přečteno jedním dechem. Svět Zaklínače mě nepřestává překvapovat. Příběh se rozvětvuje s každou stránkou a já netrpělivě čekám na víkend abych zjistila, co se stane dál v další knize této ságy.
Další povedené pokračování příběhu o Geraltovi a Ciri, i když trochu slabší než předchozí díl. Jedná se víceméně o putování Geralta společně s Marigoldem a potkavší skupinou trpaslíků a dalších bytostí - nepříliš záživné, i když po cestě zažijí různá dobrodružství a o akci a zvraty není nouze. Příběh Ciri není moc dále rozvíjen, čekala jsem více. Zajímavá je ovšem postava Regise a vše kolem něj. Pozoruhodné je i konsilium a tajný spolek čarodějek, v jehož spojitosti je však těžké vyznat se mezi intrikami, sledovanými cíli a dřívějšími propojeními čarodějek s jednotlivými královstvími (podstata mi jaksi stále uniká, zejména pak role Yennefer v tom všem). „Legenda“ o Starší krvi je až moc zamotaná, pro normální člověka bez znalosti genetiky, podle mě, až nepochopitelná. Pozadí všudypřítomné bitvy a politikaření vhání do všeho zmatek a celkový atmosferický stín. Ale opět se objevují i světlé a emotivní momenty a odkrývají tak Geraltovu potlačovanou stránku charakteru...
Autorovy další knížky
| 1999 |  Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
(SPOILER) Regis je naprosto nejlepší postava, jakou jsem kdy měla možnost v téhle sérii poznat. Úplně jsem si ho zamilovala. Ciri se dost změnila. Ale vzhledem k tomu, čím vším si prošla, se není čemu divit. Geralt se také dost změnil, ale nejspíš je za jeho změnou prostě jen strach o Ciri.