Křesťanská sociální etika: úvod a principy
Arno Anzenbacher
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/189010/krestanska-socialni-etika-uvod-a-principy-189010.gif
4
3
3
Autor – i v českém prostředí známý svými učebnicemi filosofie a etiky – podává v této knize systematický přehled sociální etiky z perspektivy křesťanské filosofie a morální teologie. Po úvodním vysvětlení a vymezení pojmů sociální etiky a křesťanské sociální etiky se Anzenbacher věnuje politickým a sociálním aspektům společenského vývoje v moderní době a seznamuje čtenáře s rozmanitými podobami sociálně filosofických koncepcí. Do tohoto kontextu pak autor zasazuje výklad o vývoji katolické sociální nauky, zejména od konce 19. století do současnosti, přičemž neopomene pojednat o specifikách sociální etiky evangelické. Nakonec je podán zevrubný filosofický výklad klíčových principů křesťanské sociální etiky, které shrnují pojmy personalita, solidarita a subsidiarita.... celý text
Duchovní literatura Náboženství
Vydáno: 2004 , Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK)Originální název:
Christliche Sozialethik: Einführung und Prinzipien
více info...
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 1990 |  Úvod do filozofie |
| 1994 | Úvod do etiky |
| 2015 | Křesťanská sociální etika: Úvod a principy |
Podle mého názoru je to výborná učebnice! Mnozí studenti teologie, kteří ji mají jako klíčovou pomůcku pro stejnojmenný předmět jí sice nemůžou na jméno přijít, já ji ale shledávám užitečnou, protože dobře strukturovanou a vyváženou.
Protože jsem laik na poli sociologie i obecné etiky, ocenil jsem, že je zde dost prostoru pro uvedení do tohoto kontextu – profesor Anzenbacher se věnuje posunům akcentů společnosti od feudalismu k moderně a představuje základní představitele etických systémů, které jsou pro etické uvažování moderny relevantní.
Teprve potom se pouštíme do křesťanské etiky. Tedy vlastně katolické/církevní, protože evangelické sociální etice je věnováno jen pár stran exkurzu. Škoda. Nicméně je zajímavé sledovat vývoj témat v církevní dokumentech od první sociální encykliky v roce 1891 (ano, příliš pozdní první vstup do společenské diskuze!), přes koncilní výstupy až po nové impulsy současného papeže. Je zde hezky popsána jak kontinuita, tak proměny – uplatněno je to zejména na vývoji vnímání základních principů křesťanské sociální etiky, kterými jsou personalita, solidarita a subsidiarita.