Krev Donouhů
Meriwether Buchanan (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/422874/bmid_krev-donouhu-Tda-422874.jpg
4
20
20
Upilované brokovnice. Velkorážní kolty a šipkomety na stříbrnou munici. Klan Donouhů proti klanu Ichchinsů v nekončící krevní mstě. Hrůzná zvířata či magické konstrukty, které klidně vyhladí celou vesnici. Kontinent, kam se přistěhovali osadníci, je podivný; s krutými domorodými rituály, pradávnými kletbami i nesmírným nerostným bohatstvím. Conchobayr Donouh, krátce Con, by Vám o tom řekl své. Má totiž čerstvě vystudovaný obor forenzních věd normálních i paranormálních a je to koumák! Alespoň dle svých četných bratří, vesměs majících větší pěsti než mozek. Ale i Con by byl klidnější, kdyby mu kousek nad hlavou nevisela oprátka...... celý text
Přidat komentář
Western a fantasy? Inu, proč ne. Zajímavě pojatý svět, do kterého se sice hůř proniknout, ale pak je to super. Roztomilá knížečka, která pobaví.
Zajímavě pojatý western s prvky fantasy. Moc se mi líbila autorova fantazie s vymýšlením jmen. Horší už to bylo s dlouhými popisky ohledně historie světa ve kterém se děj odehrává. Přišlo mi, že místo aby děj gradoval, se to spíš rozdrobilo a některé pasáže mě vyloženě nudily.
Pevná vazba knihy, která ve Strakách není úplně standardem, ale i úvodník v podobě vyprávění pana Pobudy, ve mně vyvolalo pocit, že Krev Donouhů je splněným snem mnohých, kteří v devadesátých letech (a mnohdy i dříve) pročítali sešity, ale i knihy starých dobrých westernovek, které se tu v časopisovém formátu vydávaly a vytvářely tak pro některé období radosti plné dobrodružných příběhů, ale i chlapské férovosti. Dokonce i samotný spisovatel z této doby vychází a musím říct, že jeho pseudonym je dobrý jazykový oříšek. A pravda, že to nekončí jen jeho pseudonymem, ale kolikrát i samotnými jmény postav, které se v příběhu objeví. V kostce se tak jedná o opravdu to, co si dovedete pod popiskem knížky představit. Western s fantasy nádechem, ve kterém ale jednoznačně převládá ten western a o fantasy, jako kdyby se to místy spíše otíralo. A to jak zbraněmi, akcí, ale občas i popisem okolí, ve kterém se příběh odehrává. Chvíli jsem přemýšlel, kam příběh situovat, přičemž Amerika je jasná volba. Pak ale autor přišel s něčím, co totálně rozstřelilo mojí představu o klasickém Divokém západu. Příběh čtivý rozhodně byl, ale měl jsem často problém s přílišným popisem prostředí. Stejně tak jsem se ztrácel i v samotných postavách a především jejich jménech, které jsem kolikrát měl problém byť jen vyslovit. Příběh je to ale jednoznačně zajímavý a i když jde o klasický western z nejklasičtějších, je ozvláštněn právě těmi fantasy prvky. Po přečtení jsem pak přemýšlel, jak výslednou knihu hodnotit a rozhodoval jsem se mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Jelikož ale k podobným příběhům nemám úplně vztah a tento kousek byl pro mě prvním westernovým zážitkem, plus podrobný popis a zmatenost v postavách, mě nakonec přesvědčilo jít právě ke třem hvězdám. Druhá podobná kniha ale zřejmě neexistuje.
Ze začátku jsem se trochu obával, že to bude souboj dokonalých klaďasů a absolutně neschopných a tupých záporáků, čehož jsem byl svědkem třeba v Eléniu od Eddingse. Ale ne, Con je trochu Superman, ale jeho soupeři nejsou žádní idioti a Dohounům dokáží nepěkně zatopit. Zkrátka drsný western, kde nikdo nedostává nic zadarmo, takže bych se vůbec nebránil případnému pokračování.
...já bych se s tím nepáral jak trudoš.....tohle je prostě česká jízda divokým západem... na co hledat nějaké chyby, když tam nejsou ..... tak si to "Pseudonym" představoval, tak to napsal.... a tak to taky bude ...... komu tam něco chybí....at si napíše knihu sám.....podle svého....
u nás jasných 100%
Já tedy nejsem žádný znalec westernů a ty, které jsem četl, bych dokázal spočítat na prstech obou rukou. Přesto mě vyprávění Meriwethera Buchanana okouzlilo stylovou atmosférou Divokého západu natolik, že jsem měl častokrát pocit, jako bych se vrátil do rodného kraje.
Po vizuální a technické stránce je Krev Donouhů bezesporu dokonalá kniha. Obsahu ovšem malinko zazlívám neúměrnou dávku popisů oproti aktivnímu ději. Těch čtyři sta třicet stran sice obsahuje hned dva dějové oblouky, ale vlastně ani jeden nepromění svoje možnosti. Navíc druhá půlka románu působí vysloveně nadbytečně a pouze oddaluje nepostradatelné střelecké finále. Ne, že bych si hnaní dobytka napříč nepřátelským územím neužil, ale fakt je, že spád hlavní linie to vskutku neumocňuje.
Jenže ono se těžko něco vyčítá titulu, který jste vlastně četli pro potěchu klukovské duše. Tohle není žádná hardcorová krvejízda, ale krásně napsané dobrodružství koltů & magie, jež s úctou využívá prostředky obou žánrů. A dělá to hezky.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Krev Donouhů |
| 2001 |  Návrat domů |
| 1994 | Big Bad John |
| 1999 | Loupež u De Wittea |
| 1998 | Jezero Okeechobee |
Četlo se to překvapivě svižně, jedině ty jména mi dělali problém.
Musím pochválit s ničím se neseroucí mluvu hlavní postavy, ty jeho hlášky většinou fakt pobavily.