Krev elfů
Andrzej Sapkowski
První část ságy o Zaklínači. Geralt, Ciri, Yennefer, Triss Ranuncul, Yarpen Zigrin a další známí a oblíbení hrdinové ze Sapkowského povídek poprvé na stránkách románu, v němž se odehrává boj o osud světa. Zaklínač pečuje o plamen, který může zapálit celý svět
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 1999 , LeonardoOriginální název:
Krew elfów, 1994
více info...
Přidat komentář


Nebylo to špatné. Když se oprostím od toho, že jsem očekávala mnohem více akce a nějaký nadupaný děj...
Ovšem jsem moc zvědavá na druhý díl, věřím, že vše začne mít mnohem větší drive. První díl má takové pomalejší tempo.
Pro mě nejzajímavější postavou je jednoznačně a bezkonkurenčně Yennefer.


Predchádzajúce časti som nečítala, vrhla som sa rovno na hlavnú ságu. Aby to bolo ešte divnejšie, tak som počúvala audioknihu v originálnej poľštine (geniálny počin s úžasnými zvukovými efektami) a do toho som pred sebou mala český preklad, pretože moja poľština zasa nie je bohvieaká skvelá. Ubehlo mi to až podozrivo rýchlo, čo sa mi väčšinou stáva len pri podstatne akčnejších knihách. Kniha mi prišla ako krásny úvod a príprava na niečo úžasné, čo ma čaká v ďalších častiach. Mimochodom, jediná fantasy séria, ktorú poznám, založená na slovanskej mytológii. K postavám sa zatiaľ vyjadrovať nebudem, čakám, čo s nimi Sapkowski spravil v ďalších častiach. Zatiaľ teda skvelé.


Kniha byla stejně dobrá, jako předešlí dva díly. Jen by mě zajímalo, jestli můžu očekávat kapitoly, které budou vyprávět o životě Yennefer, když se učila čarodějkou, jako tomu bylo v seriálu. Jinak se už moc těším na čtvrtý díl.


Páni tohle byla skvělá knížka. Fantasy knížky mám ráda a tohle byla po dlouhé době knížka co mě bavila a vytrhla ze stereotypu. Svědčí o tom i to jak dlouho jsem to četla což jsou 2 dny. Ze začátku jsem se bála. Předchozí dvě povídkové knížky mě moc nebavily, ale tenhle? Wow. Všechny postavy skvělé, vtipné a sympatické. Geralt skvělý jako vždy. Yennefer stejná a co se mi líbilo dozvěděla jsem se o ní něco nového. A nakonec Ciri. Co mě udivilo nejvíc na celé knížce byl její věk. Z nějakého důvodu jsem si myslela, že bude starší. Možná za to mohl seriál. Co mě v knížce ještě překvapilo bylo časové rozmezí, ale zvykla jsem si. Teď čekám na další díl a jsem pěkně napjatá, protože to skončilo dost zajímavě.


Celý můj život mám ráda pohádky a fantasy pohádka je. Krev elfů byla bezva. Množství postav mně nevadí, orientuji se v nich docela dobře. Nevadí mi ani pomalý rozjezd a málo akční děj. Na 5*to však nevidím. Ty dvě povídkové knihy se mně líbily víc. Přesto však netrpělivě čekám na další díl. Jsem v knihovně v pořadníku. Už docela dlouho. Ach jo.


V tomto díle trvá moje nadšení ze Zaklínače, ale rovněž pokračuje rozmrzelost z velkého množství postav. Navíc tentokrát mi už opravdu hodně chyběla mapa. Nicméně se těším na další díl, doufám, že tento pomalejší, rozvláčnější a nijak zvlášť akční díl byl pouhým klidem před bouří.


Opět brilantní příběh Geralta, Marigolda, krásné Yennefer i nové postavy Ciri. Ten svět je úžasný a tak poetický. V tomto díle mi ale možná trochu scházel obvyklý vytříbený břitký humor autora, nebo jsem možná pro něj tentokrát neměla cit? Spoiler: také mě trochu mrzelo, že tato část skončila nějak bez konce... Celou knihu je jasné, že děj směřuje k nějakému vyvrcholení, které ovšem v tomto díle nenastává. I tak slušné 4 hvězdičky. (Duben: 604 str.) PS. Doufala jsem, že konečně najdu adepta pro poslední 20. téma výzvy, které zní tak lehce, ale plní se ukrutně těžce, no já bych si to i uznala, protože pohřeb jako takový v ději knihy není a Ciri pouze vzpomíná na smuteční hostinu, navíc 10 stran před koncem knihy:-) Někdo v diskusi namítal, že má kniha název červeně, to ale pro to nejklasičtější vydání, které mám, neplatí, tak si to uznávám.


Po prvních dvou povídkových knihách jsem se na první román opravdu těšil a má očekávaní byla naplněna do poslední tečky. Je to chytlavé, je to čtivé a težce se od toho odpoutává. Fascinuje mě, jak je Sapkowski silný v podání přímé řeči, která je v jeho knihách opravdu na vrcholu.


První dvě knihy, které byly spíše povídkové, mě nadchly. Začátek samotné ságy je zřejmě taková příprava na pokračování, protože tady se nic zásadního nedělo. Tedy zásadního pro další části jo, ale to mi vzhledem k délce přijde trošku málo. Jsem ale taky asi ovlivněn tím, že jsem právě dočetl luxusního Naslouchače. Přesto se na další knihu těším, kvalita vyprávění samotného se pořád drží v lehkém nadprůměru.


Kdysi jsem se už pokoušel sérii se Zaklínačem číst, ale právě Krev elfů pro mě byla stopka. Od té doby jsem už zapomněl proč a po druhém přečtení už chápu. Po skončení knihy totiž máte pocit, že jste se naprosto nikam neposunuli. Děj je minimální a na jeho závěru jste vlastně na totožné pozici jako na začátku. Chybí jakékoliv boje s nestvůrami (loď nepočítám, prakticky nic se tam nestalo) a kniha jako celek je neslaná, nemastná.
Osobně se nenechám tentokrát odradit a budu pokračovat dále, ale tohle není vrchol fantasy literatury.


Román mi vyhovuje trochu víc než ty povídky. První dvě knihy jsou ale určitě potřeba, aby byl člověk při čtení románu Ciri, Geralta a Yennefer v obraze. Některé souvislosti by se jinak nechápali. A zas a znovu žasnu, jak je kniha čtivá i pro dospělé. Čte se opravdu sama. Nemůžu jinak a hned jdu na další díl.
A líbí se mi v těchto knihách černobílé obrázky. Opravdu povedené a krásně to četbu obzvláštní.


Pro mě o stupeň lepší než dvojka. Ucelený příběh mi přijde přehlednější a čtivější. Zajímavé (a podle mě takové nepatřičné) je zapojování moderního slovníku do „středověké“ mluvy. Dost se to bije.
Jinak z toho celkově čiší soudobé problémy a myšlenky.


Krev elfů se odehrává dva roky po povídce Něco více z Meče osudu.
Příběh sleduje několik rovin: politikaření, vztah Geralta s Ciri a Ciri s Yennefer. Samo sebou nechybí další staří známí, kteří potěší i pobaví.
Miluji pasáže, v nichž jde o Chaos, skvělé jsou rozhovory s pubertální Ciri, báječně je popsán vědecký zápal ignorující reálné nebezpeční. Vtipné, trefné, emotivní, chytré. Jen mi bylo líto zaklínačů, když je poučovala jistá čarodějka o dospívajících dívkách, až moc se snažila, aby si připadali hloupě. Bylo mi hloupě za ni. Ale tak to u Sapkowského knih je, každá, i ta sebesympatičtější postava, je někdy nesympatická a štvoucí.
Těší mě, že jde o pentalogii, a nemusím se s příběhem na tomto místě rozloučit.


Výborná ukázka geniality Sapkowského. Jedna z mých nejlepších knih. Svět je pestrý a má skvělou pochmurnou atmosféru (jen mi trošku chybí mapa, protože se někdy pod návalem míst trošku ztrácím), postavy jsou vykresleny dokonale...zaklínače bych mohl opěvovat celé hodiny a stále by to nebylo vše. Tak výborný a promyšlený zaklínač je


První díl románu. Je to trochu pomalejší rozjezd do naprosto skvělé pentalogie. Objevuje se zde spousta zajímavých nových postav jako třeba Triss, Shani nebo Vesemir a ostatní zaklínači, ale i staří známí jako Marigold nebo Yarpen


Po uspechu serialu jsem si rikal, ze musim doplnit tu letitou mezeru, kdyz to vsichni kamaradi davno cetli. Pravda, davno, tudiz jako kluci. A bude to asi jedna z tech, ktere jsem mel cist taky v tom veku. Dneska uz mi to pripada jako hodne prumerna fantasy. Asi bych to pripodobnil k Riftwar saze, asi by mi taky prisla slaba, kdybych ji cetl dnes, ale tehda jsem to bastil.
Autorovy další knížky
1999 | ![]() |
2019 | ![]() |
2005 | ![]() |
2015 | ![]() |
2000 | ![]() |
Od tohoto dílu začíná první román o Geraltovi a Ciri. První 2 knihy byly povídkové. Musím říci, že z těchto třech dílů se mi tento díl líbil nejvíce. Vyskytovalo se tam málo míst, které mne nebavily. V některých částech se vyskytovalo více postav, takže jsem se mírně ztrácel. :) Knihu hodnotím na 90 %. Určitě budu pokračovat ve čtení 4. dílu – ČAS OPOVRŽENÍ.
Citáty, které mne oslovily:
… je lepší zařadit se mezi některé, než mezi všechny.
Být neutrální neznamená být lhostejný a bezcitný. Není třeba zabíjet v sobě city. Stačí v sobě zabít nenávist.
… protože v každém z nás je Chaos i Řád, Dobro i Zlo. Leč to, co je v nás, je možné – a nutné – opanovat. Je třeba se to naučit.