Krev mé krve
Helen Grace Carlisle
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/170770/bmid_krev-me-krve-iNk-170770.jpg
4
135
135
jedno dítě vrah odsouzený k smrti a druhé jeho oběť a mezi nimi jejich matka
Literatura světová Romány
Vydáno: 1933 , F. Topič (Praha)Originální název:
Mothers Cry, 1930
více info...
Přidat komentář
Čtení knihy jsem vzdala přesně po jednom odstavci, když jsem si uvědomila, že chybějící interpunkce není jen chybou tisku.
Silny to pribeh. Psano jak to slo. Chybejici interpunkce mi delala z pocatku problem, ale zajimalo me, jak to cele dopadne. Diky CV.
Silná. Surová. Lidská. Kniha o ženě, která se snažila seč mohla. Kniha o ženě, která dělala věci, jak nejlépe uměla. O člověku s dobrým srdcem a jeho příběhu. Byla mi doporučená mámou - a v knihách se má matka málokdy mýlí :-). Jen v detektivkách se neshodneme, já je většinou nemůžu číst :).
Životní příběh dívky Mary od zasnoubení k největší životní ráně, kdy přichází o tři své děti, se začíná odehrávat v New Yorku v roce 1899. Po krátkém a šťastném manželství se mladá vdova musí protloukat sama se čtyřmi dětmi, z nichž má každé úplně jinou povahu, což nakonec vede k tragickému konci. Příběh z roku 1930 se věnuje tématu mateřské lásky a sourozenecké rivality. Nejedná se o žádnou červenou knihovnu, jak by naznačoval název i obálka. Dlouho mi trvalo, než jsem si zvykla na chybějící interpunkci.
Nedokázala jsem číst pro chybění interpunkce... prostě mě to tak rozčilovalo, že jsem se nemohla soustředit na text.
Chvíli mi trvalo než jsem se začetla, ale potom přečteno jedním dechem. Příběh o mateřské lásce, která nedělá rozdíly. V tomto případě s opravdu hořkým koncem.
Na knížce mě rozčilovalo, že nikde nebyla v textu ani jedna čárka ve větě - ani jedna! Ze začátku jsem musela některé pasáže číst znovu, abych se správně "začetla". A rozčilovalo mě také chování hlavní hrdinky, která bez rozdílu milovala všechny své děti. Nepřišlo mi to fér.
Velice smutná knížka o mateřské až "opičí lásce". Knihu jsem už četla 2x a nyní jsem si ji poslechla jako audioknihu. Ačkoliv je psaná prostým jazykem a skoro bez interpunkce a přímých řečí, přečtete ji jedním dechem. Je výpovědí o tom, že každý člověk je jiný a i v rodině s milující matkou se najde "černá ovce".
Ac cervena knihovna pro damy... Nedalo mi to a vytahl jsem to z matciny knihovny. K memu prekvapeni to zadna sladarna nebyla.. Spise vypraveni s horkym koncem
Baví mě psychologické romány a problematika rodinných vztahů. Chování matky mě rozčilovalo, i když jsem ho do jistě míry chápala. Knížka se četla dobře, ačkoli na chybějící interpunkci jsem si musela déle zvykat. Hodnotím nadprůměrně a byla by škoda, kdyby tahle stará nenápadná knížka mezi novými, ale urputně propagovanými, zanikla.
Knížku jsem vytáhl z třetí řady. Poměrně tenká, říkám si, to za večer zmáknu. Věru, zle jsem se přepočítal. Kniha mě tak nadzvedávala ze židle, že když byl Danny na střední, chtěl jsem s ní praštit a pak vyhodit oknem. Strašně mě vadilo, jak se syn chová k matce a ona neustále splňuje jeho stupňující se požadavky.
Kniha je velmi silnou výpovědí ženy milující a milované manželky a matky.
Zastávám názor, že dítě musí vědět, že může přijít domů. Ať provede cokoliv, může i zabít, ale musí vědět, že se skloněnou hlavou může přijít. Sice nebude nejvřeleji vítáno, ale bude doma. Tady je někdo, kdo ho má ještě rád a pomůže mu.
Jsem otec, dokážu pochopit matku, která bude chránit své dítě za každých okolností, proti otci, proti všem, až za hrob.
Můžeme svým dětem obětovat všechno, ale nikdy nevíme, co se může zvrtnout a potom je důležité, aby měly kam jít a kde mohou začít lépe … .
Nebýt doporučení v jedné z knih o výchově, které jsem četla, tak bych si popravdě této knížky ani nevšimla. A to by byla velká škoda. Přestože vyprávění je dost naivní, tak ale perfektně odráží dobu, ve které bylo napsáno. Hodně dlouho jsem nečetla takhle starou knihu, ale musím říct, že to bylo dobré zpestření. Nejsem si jistá, jestli může příběh tak plně zaujmout i člověka, který děti ještě nemá, ale pro mě je tahle kniha plná hlubokého zamyšlení nad mateřskou láskou. Navíc je zajímavá i myšlenka, že i když všechny děti vychováte v podstatě stejným způsobem a dáte jim stejnou lásku a péči, každé může být naprosto jiné.
Nedočteno nemohla jsem překousnout tu naivitu matky , nějak se mi to znechutilo jak začla upřednostnovat nejstarsiho a neustale ho omlouvat????. A celkově styl psaní mi nesedl.
Je neskutečné, jak jeden parchant dokáže zničit úplně všechno. A matka ho stejně lituje a miluje, omlouvá jeho činy a věří, že teď už to bude lepší. Nebude a každá rodina s problémovým dítětem to zná. No láska je prostě slepá, krutá, nepochopitelná..
Zní to trochu jako klišé, ale je to strhující příběh, který vás možná i rozpláče. Prosté vyprávění bez interpunkcí se občas trochu hůře čte, na druhou stranu dodává knize skutečnou autentičnost. 100%, 24. 9. 2019.
Je to něco jiného, než na co jsem zvyklá. Myslím, že asi nejdůležitější je poselství této knihy. Že mateřství je slepé a dokáže donekonečna odpouštět. Ano, je to až zarážející, co všechno odpustí, ale zase musíme vycházet z toho, že je kniha z jiné doby, kdy slovo rodina, něco znamenalo. Nikdo nechtěl skandály, každý se snažil, aby příkladně žil a zříct se dítěte? Co by na to řeklo okolí... Každá matka se snaží vychovat své děti nejlépe, tady je příkladně vidět, že stejná výchova a přesto čtyři různí lidé. Danny bezpochyby trpěl nějakou poruchou, možná dneska by se dala potlačit a nebo taky, zabil by stejně.
Věty typu já bych se ho zřekla, dávno bych ho vyhodila a tohle bych netrpěla, bych volila opatrně. Protože jako matky, máme tendenci omlouvat své děti, snažit se jim ulehčit život, takzvaně jim zamést cestičku a chyby se snažíme zakrývat. Autorka má pravdu v tom, že mateřské pouto, normální mateřské pouto, je velice silné.
Proto hodnotím knihu velice kladně a myslím si, že rozhodně stojí za přečtení. Není správné, jak jedná, ale dokážu pochopit, proč ho donekonečna omlouvá....
Nevím jak hodnotit ... matkou nejsem, proto nemohu pochopit, jak je možné, že slepě přejdete přes veškerý zlo, který vám páše jeden fagan už od narození, kterej trýzní vás i sourozence a později i okolí (a kterej nakonec i zabije).
Tady se, koukám, hodnotí spíš fakt, že je to o LÁSCE K DĚCKU, ale mně to přijde jako feťákovy nářky a ospravedlnění se pro to vzít si další dávku-protože ji prostě miluje, tak co nadělá, prostě musí.
Nechci na plnou hubu říkat že byla jako matka blbá, slepá a omezená, ale tak trošku to musím říct, hlavně po okamžiku u konce kde
SPOILER
matka vnitřně trpí : "V noci jsem myslela na to jak je Danny taky opuštěný jak nespí a potí se protože mu nechtějí dát kouření které potřebuje a jak se asi bojí i dýchat ze strachu že umře ...."
Určitě by vám, kdyby vám zmetek zabil jiný děcko, leželo na srdci jeho (=vrahovo) kouřeníčko...? Jak POTŘEBUJE KOUŘENÍ?!!!
KONEC
Tak vidíte.
Mateřství ano, ale zaslepenost ne.
Štítky knihy
rodiče sourozenci rodinné vztahy psychologické romány domácí násilí děti s výchovnými problémy mateřství odpuštění, odpouštění mateřská láska
Text bez interpunkce pro mě měl neuvěřitelný spád. Hodně mě však ke čtení lákala i dějová linka, protože jsem prostě chtěla vědět, jak to dopadne. Hlavní hrdinka mě neuvěřitelně štvala, jak stále znovu dopouštěla svému nejstaršímu synovi, ale taková má asi mateřská láska být - bezpodmínečná.