Krev mé krve
Helen Grace Carlisle
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/269394/bmid_krev-me-krve-269394.jpg
4
135
135
Román z roku 1930 se stal světovým bestsellerem, předlohou filmu a dodnes vychází ve stále nových vydáních. Zdánlivě prosté vyprávění v sobě skrývá přesně vyváženou směs tvrdé životní reality, sentimentu a věčné, ničím nezničitelné mateřské lásky. Jakoby jedním dechem chrlí Mary Williamsová ze stránek knihy svou zpověď. Ve vzpomínkách se vrací k svatbě, šťastnému manželství a nejkrásnějším okamžikům, kdy držela v náručí právě narozené dítě. Přivedla na svět čtyři a po smrti manžela je s vypětím všech sil a za cenu těžkých obětí sama vychovala. Tím nejdůležitějším v jejím příběhu je však láska matky, která nezmizí, ať už jsou děti jakékoli a spáchají cokoli. A možná právě toto poselství je důvodem, proč kniha dokáže oslovit další a další generace čtenářů.... celý text
Přidat komentář
Moje nejoblíbenější z knihovny mé babičky. Asi jediná kniha, ke které jsem se několikrát vrátila a která má teď, když už babička dlouho není, místo v mé knihovně. Příběh mateřské lásky, který je v souladu s tím, co občas říkám své dceři : "Budu Tě milovat stále stejně, ať v životě uděláš cokoliv." Knížka určitě nepatří k nejhodnotnějším, které jsem v životě přečetla, ale pro mě je to srdeční záležitost.
Se stylem psaní bez jakékoli přímé řeči a interpunkce jsem ze začátku měla problémy, špatně se mi četlo, ale po několika stránkách mě kniha natolik pohltila, že už to nebylo až tak důležité. Je to velmi silný příběh. Zpověď prosté ženy. Strasti, které život přináší. A hlavně nekritická mateřská láska. Kniha, o které budu ještě dlouho přemýšlet.
!!! SPOILER !!!
Kniha začíná tím, jak se dívka vdá a manželství je celkem šťastné až do předčasné smrtí manžela, s kterým má 4 děti. Na výchovu zůstane sama a její mateřská láska na vše nestačí. Problémy s vadným charakterem prvorozeného syna rostou. Spisovatelka se dotýká vážného tématu, zda je správné neustále omlouvat charakterové vady svého dítěte či se ho raději v jeho dospělém věku zříci. Jsou nějaké limity? Víc prozrazovat nebudu.
Jak vidím ty komentáře, mám dojem, že jsem z Marsu. Jsem matka, miluji, nicméně, ta kniha je otřesná. I když jde tedy o vytisklý deník..budí dojem, že autorka byla snad retardovaná? Psaní bez ladu a skladu, povrchně, samé že, interpunkce žádná. Vše je naivní až hloupé. Jistě, záměr. Nezlobte se, četla jsem spoustu zpovědí, deníků z různých ér, ale nikde to nebylo tak prostoduché, byť to psalo dítě. Láska matky? Spíš je to tak nějak odrkotané.. brané z pohledu společnosti a co by se mělo. Je to však typicky americké. To, ano. A tak , jako i u jiných takových amerických kousků, se i zde divím, proč je to tak slavné, když něco podobného najdeme v šuplíku de fakto každého. Ne, bohužel, já téhle knížce fandit nebudu. Za mě je to katastrofa, která v této podobě neměla vyjít. Jestli vůbec.
Velmi mě překvapila autorka, která žila v době, kdy se narodila moje babička. Jak se hrdinka otevřeně svěřuje čtenáři s pocity matky a jak se vyrovnává s tím, co jí v životě potkává, zejména s tím jak dopadly její děti. A potvrzuje, že matka zůstává matkou i když její dítě provede cokoli a i když dítě ztrácí. Nemůže se zbavit lásky k těm, kterým dala život. Emotivně silné, stylově jednodušší, ale podtrhuje to důvěryhodnost výpovědi.
Dívka se vdá a má rodinu. Po smrti muže se musí postarat o čtyři povahově velmi rozdílné děti, na které se smrskne její svět. Jednak jejich rozdíly ukazují různé tváře meziválečné americké společnosti, jednak jsou i velmi symbolické. Jsou to (ne podle věku, ale podle cyklu, který zastupují): rodička, budovatel (můj oblíbenec), měnitelka a ničitel.
Jinak bych podotkla, že je v knize krásně popsaná proměna životního stylu v USA za těch asi 30 let a ta atmosféra z toho vysloveně dýchá.
Musela jsem týden nechat uležet vše, co mi po knize zbylo v hlavě. Stále jsem plná pocitů a dojmů. Shrnu zde základní body.
Co se mi líbilo:
- Zpověď bez přímě řeči a interpunkce, což mi nevadilo, neboť byl příběh doslova vychrlen a celý jsem jej tedy přečetla jedním dechem.
- V knize je fantasticky popsán rozdíl mezi pocity, kdy Mary Williamsová byla ještě slečna a kdy se proměnila v matku, dospělou ženu.
- Autorka skvěle vykreslila úskalí i radosti mateřské lásky
- Krásně a barvitě napsaný popis vztahu mezi Frankem a Mary
- Líbilo se mi, jak autorka popsala Maryin stav po smrti Franka - bez příkras
- Nadčasová postava Beatty a její buřičství vůči čemukoli a komukoli
- Odlišnost mezi sourozenci a bezmoc při formování jejich charakterů
Co se mi nelíbilo:
- Jedinou věc bych vytkla: To, jak se snažila neustále a za každé situace ospravedlňovat Dannyho gaunerství a jeho drzý jazyk - tohle mě neskutečně vytáčelo!
Celkově hodnotím ***** - ne každá kniha dokáže být tak syrová a laskavá zároveň. Tak pravdivá a přitom tak nad věcí. Ne každá kniha ti tolik dá, aby ti vzala. Přesně takové rozporuplné pocity mám. Opravdu skvělý příběh.
Dostala jsem se k této knize na doporučení. Moc se mi do ní nechtělo. Měla jsem z kraje pocit, že čtu červenou knihovnu, psanou velmi, ale velmi prostou byť hodnou ženou. Najednou jsem si zvykla na jazyk, pohltil mne příběh a já knihu přečetla jedním dechem. Stále jsem čekala, že matka rozhodne rozumem, ale zvítězilo její srdce. V tomto případě "bohužel". Krutá realita života v příběhu, kde bezvýhradná mateřská láska, poskytující jen dobro, zničí život celé rodině.
fascinovalo ma, ako forma sedi s obsahom. jednym dychom "vysypana" spoved, zivot ide dalej. nemusime vsetko chapat, nemozeme sudit.
Obálka, vydání které jsem četla, i název mi připomínal červenou knihovnu, ale opak je pravdou, je to prostě psaná, drsná realita života.
Román bez čárek, ve kterém prostá a dobrá (nenapadá mě vhodnější výraz) Mary popisuje velkou část svého života. Dívka, žena, matka. Všechno by bylo idylické, kdyby to nebyl lidský život.
Ta rodina je prakticky metaforou tehdejší společnosti. Úspěšný, snaživý architekt; inteligentní, leč naivní socialistka; prostá, ale pracovitá dívka no a pak gauner. Čtyři děti, krev Maryiny krve, mezi něž ovšem rozděluje lásku stejnoměrně a pro každého z nich je schopna obětovat sama sebe. Přesně taková má mateřská láska být, ačkoli vážně nevím, jestli je to správně. Příroda to zařídila... Znám ale ze širšího okolí jeden velmi podobný vztah matka-syn a klidnou mě to nenechává.
Kniha se mi velmi líbila, nicméně, doufala jsem v trochu jiný, romantičtější konec, vykoupení hříchu. Nestalo se, nevadí.
Doporučuji k přečtení. Jednou se k ní vrátím.
Mimořádná zpověď matky, kterou může pochopit snad zas jen matka. S pomyšlením na vlastní děti se kniha čte s obrovským vnitřním napětím a hlubokými emocemi.
Naprosto úžasná kniha. Vyprávění prosté ženy - matky, která se stejným klidem vypráví o obyčejných věcech či o vraždě a tragédiích v jejím životě. V Americe vyšla pod názvem "Matčin pláč", což je podle mě lépe vystihující. Začátek v klidu, čtu, čtu až pak se mi srdce začne svírat, až se nemůžu nadechnout. Právě tento způsob vyprávění je děsivý, jakoby ta žena seděla naproti mě a vyprávěla. Co žena udělala nebo neudělala špatně není důležité, leckomu bude jako matka vadit. Ale to jen proto, že to spisovatelka tak skvěle napsala.
No tak tato kniha mě dostala, spíše však ve mně zanechala negativní pocity. V prvé řadě musím přiznat, že mi chvíli trvalo, než jsem si zvykla na styl psaní autorky, ale po pár stránkách se to již dalo číst volněji. Láska matky až za hrob a to doslova? Sama mám dvě děti a nedokážu si představit že je odpustitelné všechno. Myslím že v tomto případě byla Mary Williamsová opravdu zaslepená a hloupá, ale možná ještě časem změním názor.
Prostý příběh a přitom velké drama. Mateřská láska je všechápající a odpouštějící. O tom, jak máma, která dá život dětem je za ně zodpovědná celý život. Každá jejich bolest je i její bolestí. Napsáno prostými slovy a tak účinně. Pro mě jedna z nejsilnějších oslav lásky k dětem.To se ženám bude líbit. A nechci soudit, snažím se chápat.
Velmi silný příběh. Jen někdy nemohu tyto matky pochopit. V některých částech knihy jsem byla na matku naštvaný, protože kvůli nejstaršímu synovi trpěli ostatní děti. Knihu ale určitě mohu doporučit.
Knihu jsem přečetla během jednoho letního deštivého dne. A ještě dlouho po přečtení mi ležela v hlavě. Neuvěřitelně mě dojala a chytla za srdce, hlavně jako matku. Velmi prostě a jednoduše popsán život jedné (ne)obyčejné ženy a jejich 4 dětí.
Začátek knihy působí trochu jako červená knihovna, ale je to záměr, neboť chce spisovatelka ukázat kontrast mezi obdobím, které hlavní postava prožila idylicky ve vztahu s manželem před svatbou a několik let poté a obdobím po smrti manžela až do dospělosti jejich čtyř dětí.Dál už se to čte jedním dechem, styl je trošku zvláštní bez interpunkcí, ale čtenář si zvykne. My rodiče to známe: děti přinášejí do našich životů tu největší radost a největší trápení. Třebaže od stejných rodičů a vychované ve stejných podmínkách, bývají odlišné. A ať se stane cokoliv, matka své děti nikdy nezavrhne a stojí při nich za všech okolností.
Štítky knihy
rodiče sourozenci rodinné vztahy psychologické romány domácí násilí děti s výchovnými problémy mateřství odpuštění, odpouštění mateřská láska
Autorovy další knížky
| 2000 |  Krev mé krve |
| 1935 |  Žena |
| 1938 | Klub Amazonek |
| 1948 | Som jeho žena |
Zvláštní styl knihy- bez čárek mezi větami,bez označení přímé řeči...... Děj na přelomu 19.a 20. stoletím. Radost i utrpení, matčina láska k dětem, smrt milovaných osob... nechtěla bych zažít tuto kombinaci událostí :(