Krev na sněhu
Jo Nesbø
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/250548/bmid_krev-na-snehu-lDH-250548.png
4
2361
2361
Krev na sněhu série
1. díl >
Sedmdesátá léta v Oslu. Olav Johansen nedokáže jezdit autem pomalu, je měkký jako máslo, příliš snadno se zamilovává, jestliže se rozčilí, ztrácí hlavu a je mizerný v matematice. Něco málo přečetl, ale moc toho neví a rozhodně nemá takové znalosti, které by byly k něčemu užitečné. A píše pomaleji, než roste stalaktit. K čemu se tedy hodí? Je skvělý zabiják. Nemusí přitom jezdit autem, zabíjí většinou lidi, kteří si to zasluhují, a nejsou to žádné složité počty. Alespoň prozatím nebyly. Dokud od šéfa nedostal nový úkol: vyřídit jeho manželku. Krev na sněhu je první díl duologie, kterou Jo Nesbo napsal pod pseudonymem Tom Johansen (na obalu knihy se však přiznává Nesbo, stejné je to i u zahraničních vydání).... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno:
2015
,
Kniha Zlín
Originální název:
Blod på snø, 2015
více info...
Přidat komentář
Zase něco jiného. Psané úplně jinak, než je u Nesba zvykem, přesto mě to opět vtáhlo okamžitě do děje a ani na jedné stránce nenudilo.
v rozpacích........jiný styl, jiný pohled, jiná detektivka, chybí mi Harry Hole.........
Moje první seznámení s autorem, když už napsal tak hubenou knihu, tak si říkám hřích to konečně nezkusit. Mělo to spád i vtip, za jedno odpoledne přečtené, ale žádný zázrak se nekonal. Rozhodně jako ochutnávka stylu psaní postačila, a u dalších knih už budu jen příjemně překvapena.
Knihu psal Nesbo buď v době, kdy mu bylo kolem patnácti let nebo ji napsal v rychlosti během jednoho víkendu... Neuvěřitelně slabé, odfláknuté. V porovnání s knihami s Hary Holem působí dojmem, že ji snad ani nepsal stejný autor.
nic moc... prectene sice za jeden den, ale len preto, ze som sa ponahlala, aby som vecer mohla citat inu knihu... je mi luto ze som vyhodila peniaze za takuto blbost
Dalo se čekat něco jiného než báječná serie o HH, ale i když H chybí, tak se čtě dobře a je popisováno z druhého břehu.
Kniha mě nijak nenadchla. Díky počtu stran mi sice nečinilo problém ji přečíst, ale zítra už si nebudu pamatovat, o čem byla. Nesbo si asi chtěl zkusit něco jiného, ale za mě docela propadák..
Nesbo zklamal. Četl se dobře, ale téma mě vůbec neoslovilo, dost obyčejné a laciné.
Vyprávění nájemného vraha o jeho "práci", vztazích, citech a pocitech. Hodně drsná kniha. Svět, který naštěstí neznám a který nechápu. Dobře napsané, těch cca 150 stránek je tak akorát.
Nesbovi nelze upřít intelekt, dokonalou výstavbu příběhu, dramatickou zápletku, výstižný pohled Remarqua, fantazii, gradaci napětí i strhující konce, všechno to v knize do sebe zapadá a funguje, to ano, ale jak to jen napsat, abych neurazil, ... některé jeho náměty mě prostě moc neberou. Ale konec byl dobrý.
Tak tohle je ten slavný Nesbo? Ať si je to typický příklad jeho tvorby nebo ne, tenhle seveřan mi tedy k srdci zrovna nepřirostl. Prvních padesát stran (celá třetina knihy!) sestává z protimluvů a scén na hlavu padlých (řekněte, jaký pablb by se učil nenápadně sledovat lidi stalkováním hluchoněmé osoby?); vážně jsem uvažovala, že zvednu svůj líný zadek a té strašné slátaniny se nějakým tuze drastickým způsobem zbavím. Naštěstí jsem se k tomu nedokopala - říkám naštěstí, neboť kniha byla půjčená z knihovny a dokonce od té cirka padesáté strany došlo k mírnému zlepšení. Autor totiž do dosud neslaného nemastného, předvídatelného příběhu naflákal trochu adrenalinu, trochu sexu, přidal víc akce i předvídatelnosti (což pro tu akci odpouštím ráda), a zrovna když jsem už začala doufat, že ten počin nakonec přece jen nebude úplně marný, tak to Nesbo, s prominutím, opět posral. Jinak, mírněji, to nazvat nelze - po dočtení poslední strany u mne nastal takzvaný "watafa" moment, který občas může být žádoucí, obávám se však, že nikoli u detektivky či thrilleru, jak se dílko doposavad tvářilo.
Celkově moje maličkost vidí záležitost následovně: Nesbo četl Dextera (nebo něco v tom stylu), došel k závěru, že je to "sakra hustý" a rozhodl se napsat si vlastního rozkošného zabijáčka. Tak si sedl, pustil počítač, vypnul mozek a vesele si toho vrahounka napsal. Za sebe nedoporučuji.
Po přečtení prvních čtyř příběhů s HH jsem se do Nesboa beznadějně zamiloval a dokonale si zvykl na jeho styl psaní. Stačilo mi porovnat ohlasy na HH a Krev na sněhu abych věděl, že přijde něco úplně jiného. Ono si stačí jenom zběžně prolistovat jakoukoli knihu HH a Krev na sněhu a víte, že den vystřídá noc.
Bylo mi jasné, že mě nečeká žádná bomba typu Červenky, a s tím jsem do toho šel. HH se nachází v jiném světě, jak by řekl Jiří Sovák "To se jedná o úplně jiného žáka z jiné třídy", ale to vůbec předem nesnižuje kvalitu díla. Právě naopak. Šel jsem do toho s tím, že nesmím čekat žádného Harryho. A ruku na srdce - moc dobře jsem udělal. Rozhodně jsem tak předešel zklamání a možná i proto jsem byl velice mile překvapen.
Skvěle jsem se bavil už od úvodních stránek. Přestože je v knize srovnatelné množství mrtvol jako turistů v centru Prahy, přišlo mi to tak trochu jako sranda. Především díky tomu, že se Nesbo rozhodl v podobě Olava k odlehčenému tónu vyprávění. Právě forma vyprávění (záleží na úhlu pohledu, někomu to tak připadat nemusí) je v ostrém kontrastu s Holeovkami, které jsou dost vážné. Ich-forma se povedla na jedničku, tenhle nový prvek Nesbeovi sedl.
Navíc nelze neocenit fakt, že autor dokázal i na 150 stránkách představit příběh, v němž nebyla nouze o nečekané zvraty a překvapivý a (pro mě osobně) šokující závěr. Harrymu se pochopitelně nikdo a nic nevyrovná, ale je jenom dobře, že si "strejda Džou" vzal od Harryho oddechový čas a trochu poskvrnil sníh krví. Konec konců, Harry bude časem pokračovat, tak proč si v poločase trochu neodpočinout?
Ač je Olav nájemný vrah, přesto si moje sympatie získal. Povolání zabijáka ještě nutně nemusí znamenat, že je Olav bezcitný a že nemůže milovat. Příběh měl rychlý spád, bez zbytečných serepetiček. Oceňuji překvapivý závěr, úplně mě dostal...
Sice jiný Jo, ale pořád skvělý Jo :-)
Já jsem spokojený. Krvavě-poetická rychlovka. Nordic noir s lidskou tváří. Pro někoho zvláštní, pro mě čtivé.
Ne že by to nebylo zábavné, co mě ale u tak zkušeného autora, jakým JN nepochybně je, překvapilo, byla neobratnost a nezvládnutí úskalí ich-formy. JN je zvyklý do svých textů vkládat množství faktografických zajímavostí a životních postřehů, což je v pořádku, silně však narazil, když se je za každou cenu snažil násilně vnutit do úst hrdiny, který je podle všech ostatních náznaků výrazně podprůměrné inteligence. Můžeme si sice hrát na to, že Olav je ve skutečnosti nadprůměrně vzdělaný a inteligentní, jen trpí nějakou dys- vadou či syndromem, který ho určitým způsobem znevýhodňuje, ale proč to tak komplikovat? Tohle není žánr, do kterého by to sedělo. V mých očích si s tímhle autor těžce neporadil a celé to zkazil. Takže neustále posloucháme, jak "tohle jsem jen někde slyšel, ne že bych tomu rozuměl" a podobně.
A já se ptám: bylo to nutné? Tohle měla být prostě šuplíkovka pro horší časy.
Ze začátku sem se kochala jak je to opět dobře napsané s legračními vsuvkami, ale na konci knihy jsem udělala nechápavý výraz a říkám.. "co?" , taky se přikláním k názoru na knihu: zvláštní..
Nesbø si odskočil k úplně jinému stylu a rozhodně to není na škodu. Pokud čekáte obdobu HH, budete nejspíš zklamaní. Já jsem za tuhle knížku rád a na její popis mi sedí jedno jediné slovo. Krásná.
No..ačkoliv Nesbo patří k mým nejoblíbenějším autorům, tady trochu prestřelil. Přečteno za den, ale příběh ve mně nic nezanechal :(