Krev na sněhu
Jo Nesbø
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/250548/bmid_krev-na-snehu-lDH-250548.png
4
2369
2369
Krev na sněhu série
1. díl >
Sedmdesátá léta v Oslu. Olav Johansen nedokáže jezdit autem pomalu, je měkký jako máslo, příliš snadno se zamilovává, jestliže se rozčilí, ztrácí hlavu a je mizerný v matematice. Něco málo přečetl, ale moc toho neví a rozhodně nemá takové znalosti, které by byly k něčemu užitečné. A píše pomaleji, než roste stalaktit. K čemu se tedy hodí? Je skvělý zabiják. Nemusí přitom jezdit autem, zabíjí většinou lidi, kteří si to zasluhují, a nejsou to žádné složité počty. Alespoň prozatím nebyly. Dokud od šéfa nedostal nový úkol: vyřídit jeho manželku. Krev na sněhu je první díl duologie, kterou Jo Nesbo napsal pod pseudonymem Tom Johansen (na obalu knihy se však přiznává Nesbo, stejné je to i u zahraničních vydání).... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno:
2015
,
Kniha Zlín
Originální název:
Blod på snø, 2015
více info...
Přidat komentář
Kniha se vlekla. Těšila jsem se na "klasického" Nesba plného napětí, ale knihu jsem otevírala jen proto, abych ji dočetla. Kdyby měla více než 150 stran, asi ji odložím. Nic se však nemění na tom, že Holeovky miluju - ale to už je jiný příběh :-) Za mě 3*.
Ze začátku mě příběh hodně nadchl a líbilo se mi, jak je to jednoduchý krátký příběh. Bylo to rychlý, nic nechybělo. Popis pro představivost byl taky dostačující a hlavně je to kraťoučký, takže jsem dala po dobu tří dnů každý den 50 stránek a užívala jsem si to čtení. Bohužel mě zklamal konec, bylo to pro mě zmatenější a chvíli mi trvalo pochopit to. Chápu, že mi můžete říkat, že to bylo jasně napsaný a měl to být překvapivý konec, ale mě to trochu mátlo, že jde vlastně o to, co má v hlavě on a o to, co je skutečnost. Za mě ale rozhodně dobrý počtení k nedělnímu kafi, pokud máte čas ty 2 hodinky na plný zátah, já měla každý den jen příležitostně čas různě při cestování. :)
Skvělá kniha! Moc se mi líbil styl psaní a hlavní postava mi byla velice sympatická. Souhlasím, že je to úplně něco jiného, než knihy s HH, ale určitě se k ní v budoucnu vrátím!
Něco mezi Červenou knihovnou a Drsnou školou ze 30. let, včetně naivity a šablonovitosti zápletky.
Nebylo to spatne. Cetlo se to dobre, ale podruhe bych to cist nemusela :)
Od severske krimi bych asi cekala trosku vic napeti, tohle mi prislo ve stylu "nenadchne - neurazi".
[audiokniha]
Od Jo Nesbø moje první kniha. A ač je jeho styl psaní neotřelý a krásně se i poslouchá, příběh byl banální a šablonovitý. Od začátku jsem věděla, jak skončí a autor k tomuto uvědomění házel i nadbytečné nápovědy. Hlavní hrdina byl ale sympaťák, který vzbuzoval soucit.
Trochu jiný Nesbo bez Harryho, ale dobře čtivý, a vyprávění hlavního hrdiny z pozice vlastní osoby bylo zajímavé a bavilo mě víc než knihy s HH.
Zajímavě psaná kniha. Zaujala mě schizofrenie hlavní postavy (nebo snad autora), která dala konci knihy úplně jiný rozměr, než jsem očekával. Těším se na druhý díl.
Krátké, svižné, příjemné čtení na jeden nebo dva večery. Ale pro mě tohle není kniha, kterou bych ve své knihovně potřebovala, nebo se k ní dokonce vracela.
Ze tří knih od Nesba, které jsem zatím četl, mě tahle zaujala nejvíc. Na 150 stranách není takový prostor pro skvělé popisy, které se mi líbily v Levhartovi a Policii, na druhou stranu Olav je zajímavější postava něž Harry Hole, a jeho styl "dyslektického" vyprávění má něco do sebe. A hlavně - příběh má spád, obsahuje zvraty, ale je naprosto logický a uvěřitelný!
Krev na sněhu – Půlnoční slunce (Krev na sněhu II). Trochu jiný Nesbo, nebo jiný styl, tak nevím je to záměr, anebo to vyhrabali z pozůstalosti odumřelých šuplíků.
Každopádně příběh je přímočarý, bez velkých zvratů, veletočů či složitých zápletek, na které jsme u autora již zvyklí. Hlavní hrdina není žádný superman, nakonec Nesbo ho představil hned na úvod knihy, která má jen něco přes sto stran, a konec je příběh až netypicky uzavřený, i když má svoji poetiku.
Na druhé straně je to příběh člověka, kterému osud rozdal špatné karty hned při jeho narození, a špatný list mu chodil dále. Povídání děje v první osobě, ústy hlavního hrdiny, jeho osud jenom umocňuje, a tak máte možnost nahlédnout do duše „likvidátora“, který bez mrknutí oka odpraví své soky a přitom složitě přemýšlí o osudu jejich rodin.
Příběh hlavního hrdiny Vás však uchopí a Vy se stáváte jeho „fanouškem“ i když jeho počínání lze jen odsoudit. Postupně vnikáte do jeho světa, do jeho myšlení a svým způsobem ho chápete. Postava, na kterou „její práce“ jaksi zbyla, žijící v hluboké samotě, a přitom toužící po normálním životě. Až naivně lidsky důvěřivý v oblastech vztahů, profesionál jen ve své erudici, nakonec zůstává ve svém světě i se svým pracně vytvořeným sdělením sám . . .
Žádná nová pecka, příjemné počtení, svým rozsahem netradičně krátké. Pro mne lepší 3 hvězdy.
PS – Pokud začnete, tak jako já, nejdříve druhým dílem – Půlnoční slunce, a hned v úvodu jste pochopili, že se jedná o druhý díl, kde hlavní hrdina, na útěku, na Vás mluví v první osobě a proto si vytvoříte závěr, že se musíte vrátit nejdříve k dílu prvnímu, abyste se o hlavní postavě dověděli více, jste správně, ikdyž . . .
Konečně jsem se dostal k přečtení těchto knih. Není to HH a je to dost jiné. Trošku krátké, trošku zmatky, ale nakonec se vše vysvětlí. Prostě taková oddychovka na víkend. Ještě tedy pokračování a konečně se dostane i na Harryho.
Krátký a intenzivní příběh. Přečetla jsem jedním dechem. Konec je pro čtenáře lehce matoucí, ale má svůj smysl. S detektivkami se teprve seznamuji, dosud jsem se jim vyhýbala, nicméně Nesbův styl se mi líbí.
Jelikož to byla moje první nesbøvka, tak nemám s čím porovnávat a tudíž nevím, zda je tato kniha jen jednou z těch slabších titulů nebo zda takhle píše normálně...
Opravdu se mi líbí jeho styl psaní. Nebrání se popisům, ani citům, ani filosofii. Bylo to krvavé, vražedné, mrazivé...
Ale ten příběh mne nedokázal zaujmout. A konec byl nedotažený, odfláknutý a nepochopitelný. Alespoň já jsem posledním stránkám nerozuměla. Tedy vůbec nevím, co si o tom myslet, jakou pointu to tedy mělo. A to jsem dávala dost dobrý pozor. Ale třeba mi něco uniklo. A některé postavy jsem vyloženě špatně odhadla.
Naštval mě fakt, že to, jak hlavní hrdina vypadá nám autor vylíčí dvacet stránek před koncem. To bylo dost rušivé. Když ho nepopsal během prvních kapitol, tak to měl již nechat být.
Takže: baví mě, jak píše, tudíž se určitě poohlédnu po jeho dalších titulech, ale tenhle příběh ve mne žádné stopy nezanechal. A byl moc zmatený. Prostě jsem to nepochopila. :(
První kniha, kterou jsem od tohoto velmi známého autora četla.
A musím říct, že mě dost chytla. Děj byl zajímavý, stránky rychle ubývaly, pořád se něco dělo. V příběhu bylo dost nečekaných a velmi překvapujících zvratů. Když už jsem si myslela, že hrdina má vše jakž takž srovnané, BUM! Něco se stalo.
Pro mě rychlé, napínavé čtení.