Krv na snehu
Jo Nesbø
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/258949/mid_krv-na-snehu-258949.jpg
4
2361
2361
Krev na sněhu série
1. díl >
Keď zabíjate ľudí, ťažko sa s niekým zblížite. Sedemdesiate roky v Osle. Olav Johansen nedokáže jazdiť autom pomaly, keď sa rozčúli, stráca hlavu a vôbec mu nejde matematika. Je dyslektik, prečítal pár kníh, ale nevie toho veľa. Neovláda nič, čo by mohlo byť pre ostatných užitočné. Na čo sa teda hodí? Je perfektný zabijak. Väčšinou likviduje ľudí, ktorí si to zaslúžia, a nie je to pre neho žiadna veda. Keď zabíjate ľudí, ťažko sa s niekým zblížite. Zrazu však Olav stretol ženu svojich snov. No má problém: je to šéfova manželka a Olavovou úlohou je popraviť ju.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2015 , Ikar (SK)Originální název:
Blod på snø, 2015
více info...
Přidat komentář
Asi budu opisovat některé předchozí recenze. Je to slabota, pane Nesbø! Kniha/povídka začala slibně, přehoupla se přes krvavou divočinu v kostele a skončila v nekonečnu. Konec/nekonec a plno „filosofie". Skoro se mi chce říci, škoda peněz...
No nebylo to špatné, tudíž ani dobré, čili průměrné. Malinko lepší, než první díl, ale i tak...neurazí, nenadchne.
Méně než dvousetstránkové "okýnko" do života nájemného vraha. Ráda jsem tím okýnkem nakoukla a knihu si užila. JN prostě umí!
Krátké! Po přečtení jsem znovu prolistovala a řekla si - to už je vážně všechno? :-)
Pořádné napětí, pořádná dávka adrenalinu a realistické pojetí. Velmi dobré počtení a těším se na další knihy od autora.
Pekné počúvanie, vydržal som vnímať skoro po celý čas. V jednoduchosti je krása. Keby to tak pochopili aj iní severskí autori... Odporúčam. :)
Skvělá oddechovka. Na rozdíl od takzvaných užvaněných a plytkých "bestsellerů" Nesbo skutečně psát umí. Je to mistr pera. Ani si nepamatuju, zda jsem si někdy tak moc oblíbila hlavního hrdinu, který má jako své povolání nájemné vraždy :-) Olav je prostě sympaťák každým coulem. Vlastně se mi to líbilo ještě více než příběhy s HH.
Knihu jsem nedočetla,přišlo mi to,že je to o ničem. Byla to moje první knížka od Nesba. Všude narážím na to,jaké jsou ty knihy od něj trháky,ale za mě velké zklamání. Možná někdy zkusím ještě jinou knihu od něj. Uvidíme...
Bohužel za mě nee.Vyprávění z pohledu hlavního protagonisty bylo ok , ale to je vše.Bez šťávy, napětí, sníh který nemrazil.Vraždit?to je jen taková zábava.
Od Nesba jsem dosud nic nečetl, tak jsem nebyl zatížen potřebou tuto knihu srovnávat s HH a neměl jsem tedy možná nadměrná očekávání. Kniha se mi líbila – dobře se čte, má zvraty, mísí se tam pomalejší tempo s rychlejším. A nakonec to dopadne úplně jinak než jsem čekal.
To, co zde Krvi na sněhu místní čtenáři vyčítají, je způsob, jakým je kniha odvyprávěna, na rozdíl od Holeovek či Syna. Ich-forma totiž nabízí úplně nový pohled na svět v knize. Je více subjektivní, protože nám příběh sděluje sám Olav, nájemný vrah sympaťák, a ne vypravěč svou "objektivní pravdou". Tohle čtenáře sere, protože to prostě není Harry Hole. A taky fakt, že je dílo kratší a tak prostě není prostor pro detaily, avšak je ho tak akorát, abyste si zamilovali hlavního postavu od začátku do konce. Tohle na Krvi na sněhu bylo velmi příjemné, to jak jste se mohli přilnout k hlavnímu protagonistovi a fandit mu. Atmoška příběhu byla komorní, ale skvělá a závěr ce mně příjemně zabrněl.
Co říct k téhle knize? Naštěstí byla tak tenká, že když už jsem ji rozečetla, tak jsem ji i dočetla. Za mně zklamání. Jo Nesbø umí psát daleko lépe.
Jo Nesbo zkusil napsat něco jiného, a nevím popravdě, jestli se mu to povedlo. Hlavně jsem tam postrádal nějaký motiv hlavního hrdiny, proč se choval tak jak se choval. Kdyby byl na přebalu knihy jako autor uveden Olaf Olafson, tak jsem spokojený, ale Jo umí psát líp. Jdu si přečíst Půnoční slunce, a uvidíme, kam to s touhle sérií povede.
Knížka má spád. Příběh utíká rychle, ale zároveň v něm nechybí nic z toho, co na Nesbøho knížkách miluju. Líbilo se mi použití ich-formy. Konec byl naprosto nečekaný a ještě nějakou dobu po dočtení jsem o něm přemýšlela.
Přestože mi vyhovovala strohost příběhu, je pravdou, že v klíčových bodech u mě Jo Nesbø selhal - jak ve stavbě zápletky, která je coververzí obehraného, tak v hlavní postavě, vytvořené jen pro efekt. Já nemám nic proti sečtělému zabijákovi, schopnému diskutovat o trendech filozofie stejně, jako o historii nábytku, ale potom nechápu, proč mě autor neustále ujišťuje o tom, že je to vlastně polodement. V postavě Olava Johansena se tak misí protichůdné osobnosti, které s chladnokrevnými popravami moc společného nemají. A podobně je na tom dějová osnova, vyšumělá krapátko do ztracena. Je fajn, že se příběh drží jednoduché linie, v rámci rozsahu je mi ovšem záhadou, proč těch pár nitek zůstalo nezastřižených, nemluvě o kostrbatých zvratech.
Ovšem jako severská noirovka funguje kniha skvěle. Celé to hodně připomíná filmy jako Ghost Dog nebo Drive, kdy si člověk vychutnává spíš celkovou atmosféru, než vytříbenost zápletky a technické detaily. Jednohubka pro zádumčivé večery, ale jinak nic víc.