Půlnoční slunce
Jo Nesbø
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/286135/bmid_pulnocni-slunce-R4c-286135.jpg
4
1320
1320
Krev na sněhu série
< 2. díl
Opět sedmdesátá léta minulého století, tentokrát však na dalekém severu Norska. Opuštěná vesnice Kasund kdesi ve Finnmarce, jejíž obyvatelé jsou příslušníky laestadiánského hnutí, které jejich životy svazuje přísnými pravidly. Desetiletý Knut a jeho krásná, čerstvě ovdovělá matka Lea, zastávající funkci kostelníka a zvoníka, nedostudovaný teolog Mattis a šamanka Anita. Záhadný cizinec Ulf, který tvrdí, že sem přijel z Osla na lov bělokurů, ale na lovce vůbec nevypadá, dokonce ani nemá pořádnou pušku. Nechce se mu ovšem nikomu prozrazovat, že jedinou kořistí, na kterou se tu bude pořádat hon, je on sám. Těžko totiž odhadnout, na čí straně budou místní stát a zda mu pomohou lovce setřást. (brožovaná) Vydání druhé.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2015 , Kniha ZlínOriginální název:
Mere blod, 2015
více info...
Přidat komentář
Toto se mi četlo samo. Zhltla jsem knížku během pár hodin. Příjemná oddechovka :-)
Příběh se četl dobře, že je to Nesbovka bych asi ani nepoznala. Dostali jsme se hodně na sever, ale bylo to zajímavé.
Tato tenká kniha se mi velice dobře četla. Oproti některým jiným detektivkám od Jo Nesbo-např. Přízrak nemá tak depresivní děj. Z toho důvodu na knihu rád vzpomínám. Potěšil mě závěr knihy. První díl jsem nečetl a vůbec to nevadilo.
Bylo to lepsi, než první dil. Ale je to krátká povídka. Ne klasickej Nesbo. I tak se mi to líbilo. Trosku odlehčenej styl.
Hurá - další kniha do výzvy, hurá - konečně jsem přečetla Nesba a do třetce hurá nebude. Já myslela, že budu číst severskou krimi (a že by v tom parnu trocha severu bodla)! No a ona opět červená knihovna, ach jo!
Začněme klady. Svižně napsaná kniha s (většinu času) uvěřitelnými postavami, o nichž se dobře čte. Nejde o klasický thriller, už vůbec ne o detektivku, v tom je originální, což je velice příjemné. Ovšem Půlnoční slunce má i řadu problémů. Tím největším je uveřitelnost děje, zejména v poslední třetině, kdy se konečně dobíráme odpovědí na to, co se tu děje a hlavně, jak to dopadne. Vše je najednou řada příliš velkých a šťastných náhod, vše je vyšší mocí perfektně načasované, do toho postavy rychle mění chování, aby byly ve službách děje a zvratů, a celé to tak nějak přestává fungovat. Vrcholem je poslední kapitola, kdy se vše uzavře pomocí tisíckrát viděného klišé, které čtenář uhodne až příliš dlouho dopředu (navíc na posledních stránkách opět sledujeme velmi nepravděpodobnou proměnu jedné z postav). Přesto neříkám, že jde o špatnou knihu. Napsaná dobře, postavy fajn, ovšem velké finále je dosti nezvladnuté. Lepší průměr, ale nelituji těch dvou odpolední nad ní strávených. I kdyby jen za dobře vykreslené a neobvyklé prostředí.
Téměř komorní krimipříběh z norské pustiny. Zajímavé prostředí, jinak nic výjimečného. Pěkný závěr.
Není to můj šálek čaje no. Četla jsem jelikož jsem v nemocnici nic jiného po ruce neměla.
Čekala bych větší souvislost s prvním dílem. Za mě samostatná kniha a překvapivým happyendem ;)
Veľmi rýchlo prečítaná kniha :) Veľmi pekne napísaná. Síce som párkrát takmer vrátila večeru, ale neskutočne ma bavila. Aj keď mi prišlo trošku zvláštne, že nájomný vrah mal problém s vystrelením zo zbrane :)
Tohle je (až na pár maličkostí) opravdu velmi dobrá kniha.
Příběh jako takový sice působí velmi hole, přesto mě bavil a stránky mi ubíhaly pod rukama.
Není to klasický thriller, kde by mi běhal mráz po zádech, ale kniha se mi četla velmi dobře. Celá story měla vývoj a dozvěděla jsem se něco i ostatních postavách. Bylo to takové černo-bílé, ale rozhodně nelituji, že jsem po knize sáhla.
Čekala jsem napětí, ale byla to spíše love story. Detektivkou bych rozhodně nenazvala.
Ne příliš přesvědčivý příběh. Milé čtení před spaním, ale napětí jiných Nesbových příběhů mi chybělo.
Moje druhá kniha od Joa N. Přečteno v angličtině. Stejně by mě zajímalo, jak věrné a citlivé jsou překlady z autorova mateřského jazyka, ale to se zřejmě nikdy nedozvím. Každopádně příběh muže na útěku, který hledá útočiště v nejsevernější a téměř zapomenuté části Norska, kde nakonec nachází sám sebe a ještě něco navíc, se mi líbil. Detailně vykreslené prostředí, pro mě jinak neznámé a neokoukané severské krajiny a obnažující výpověď člověka, který sice udělal spoustu špatných rozhodnutí, ale nebyl žádný zloduch, mě bavily. Nemám s čím moc srovnat, ale oproti Žízni, kterou jsem zatím jako jedinou další knihu četla, tohle není krvavý a zběsilý, ani tak komplikovaný. Kniha je napínavá a (taky trochu, ale ne moc) romantická.
Po všech těch napínavých krvácích byly oba díly příjemnou změnou. Nazvala bych to něco jako napínavá romantika.
HA, tak jakpak skloňujete jméno Jo Nesbø? Nechci být ošklivý hnidopich, ale občas to zde v komentářích vidím špatně napsané. Jenže já jsem tuze mazaná, abych se podobnému nešvaru vyhnula, tak raději použiji opis jako třeba 'autor' nebo 'ten, který strávil nad touto knihou nejvíce času', i když to by mohl být i třeba korektor a o něm já vůbec mluvit nechci. Né, že by o korektorovi nebylo co říct, možná je to prima chlapík, co žije dobrodružnej život. Nicméně já chci věnovat těchto pár řádků svého komentáře Joovi Nesbømu (jsem si tak na padesát procent jistá, že to mam dobře vyskloňovaný, protože jsem si to tu otevřela ve druhém webovém okně, ale jestli jsem správně určila pád, to ví jen bůh a popřípadě i ten korektor, o kterém tenhle příspěvek ale není). Ehm, co tedy k tomu Nesbømu...? Napsal mimo jiné knihu Půlnoční slunce, že hmm. A jako napsal ji dobře. Určitě líp jak já tenhle koment.
Štítky knihy
norská literatura 70. léta 20. století severská krimi norské detektivky nájemní vrazi
Jen malou chvilku trvalo než jsem se začetl a pak jsem to četl jedním dechem. Kniha se mi líbila, uvažoval jsem kolik jí dám hvězd, byl jsem přesvědčený, že 4, ale líbila se mi dost takže proto 5. Příběh to byl zajímavý a myslím, že obsah je i dost na zamyšlení. Co když něco nebo někdo tam nahoře opravdu je a řídí naše osudy. Kdo ví jak to je.