Půlnoční slunce
Jo Nesbø
Krev na sněhu série
< 2. díl
Opět sedmdesátá léta minulého století, tentokrát však na dalekém severu Norska. Opuštěná vesnice Kasund kdesi ve Finnmarce, jejíž obyvatelé jsou příslušníky laestadiánského hnutí, které jejich životy svazuje přísnými pravidly. Desetiletý Knut a jeho krásná, čerstvě ovdovělá matka Lea, zastávající funkci kostelníka a zvoníka, nedostudovaný teolog Mattis a šamanka Anita. Záhadný cizinec Ulf, který tvrdí, že sem přijel z Osla na lov bělokurů, ale na lovce vůbec nevypadá, dokonce ani nemá pořádnou pušku. Nechce se mu ovšem nikomu prozrazovat, že jedinou kořistí, na kterou se tu bude pořádat hon, je on sám. Těžko totiž odhadnout, na čí straně budou místní stát a zda mu pomohou lovce setřást. (brožovaná) Vydání druhé.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2015 , Kniha ZlínOriginální název:
Mere blod, 2015
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem měla rozečtenou delší dobu. Tím myslím třeba 2-3 měsíce, a ikdyž nemá moc stran, nemohla jsem se prokousat ke konci. Tohle byla moje druhá kniha od tohoto autora a stále nevím, jestli se mi jeho styl psaní líbí. Já na ty detektivky moc nejsem. Doma mám ještě Sněhuláka, tak mu dám šanci, ale moc optimisticky to nevidím.
Příběh byl zakončen hezky procítěně, stále mi tam ale něco scházelo. Nevím co, nedokážu najít správné slovní spojení. Děj byl takový utahaný, místy napínavý, jednoduchý, ale bohužel se mi to opravdu zle četlo.
Podle mě lepší než první díl. Nazvala bych to romantickým příběhem, rozhodně ne detektivkou. Prostě slaďák :-) Ale pěkně napsaný. Každopádně detektivky jdou Nesbovi líp :-)
Uplne jiny Nesbo. Mladik prchajici pred pomstou zakotvi v odlehle vesnicce. Prijemna detektivka, prekvapivy konec, dobre vystaveny pribeh.
Tak trochu iný Nesbo, na akého som zvyknutá.Prekvapil, ale neurazil. A musím priznať, že mi vôbec nechýbali nechutné sériové mŕtvoly. Pohodová jednohubka s happyendom :)
Ze zacatku jsem se nemohla zacist,oproti serii s Harrym me to prislo takove vlazne.Zadne nervy ani stres.
Ze začátku jsem se nemohla nějak začíst. Asi jsem očekávala nějakou výraznou spojitost s prvním dílem. Těžko říct, ale spojitost se objevila vlastně až po nějaké chvilce. Potom se mi ale příběh začínal docela zamlouvat, protože mi to trochu připomnělo ten typ příběhů, které mě baví ve světě filmovém, kdy někdo před někým utíká a začíná nový život. Ku příkladu třeba takový film "Noci s nepřítelem", který mám moc ráda. A tak jsem se ve čtení rozjela a zhltla jsem většinu během dvou dnů, ale pak se to zase chvilku táhlo, protože ten konec mi stejně jako u jedničky přišel už prostě moc. Bylo to hezký, líbilo se mi to zakončení a narozdíl od prvního dílu to aspoň dobře končí, ale! ... Prostě nesedělo mi to do faktu, že jde o krimi. Přišlo mi to víc jako z knihy Jojo Moyes, jo od té bych takový závěr čekala, ale od Nesba to bylo poněkud zvláštní. Nevím proč, ve finále jeho Harry Hole má k romantice taky nakročeno v každém díle docela dobře, ale prostě v tomhle případě mi to nějak nesedlo. A tak dávám nakonec 3 hvězdičky, i přesto, že se mi to líbilo. Jako vždy hodnotím tak nějak víc vnitřní intuicí, opět.
Oddechovka, melancholická, dobře se četla, žádný zbytečný nervy a naštěstí (!) to dobře dopadlo. ;-)
Na Jo Nesbøvi oceňuji, že se nesnaží do konce svých dnů vytěžovat pouze jeden námět a nechávat platit svoje složenky pouze jednoho literárního hrdinu.
Začal geniálním detektivem-troskou Harrym Holem, kterého ředil dětským doktorem Proktorem, přičemž stále neusínal na vavřínech a zdokonaloval se i psaním samostatných knih jako Lovci hlav, Syn, Macbeth, Okupace nebo třeba Krví na sněhu propojenou stejnou dobou a tématem právě s Půlnočním sluncem.
Jedná se o klenot kriminálního žánru? Ne.
Odpočinková četba? Ano.
Norsko, zima, drogy, násilí a špatně uvěřitelný závěr? Ano.
Je nějaký dobrý důvod vyhnout se této přerostlé povídce? Ne.
Tak do toho!
Oproti první knize z této série nečekaně milé překvapení. Drama, kterému vyloženě sluší prostředí zapomenuté vesnice kdesi ve Finnmarce v kontrastu s flashbacky z Ulfovy minulosti v Oslu.
Podobně jako v prvním díle série Olav, je i Ulf spíše antihrdinou, což je příjemným osvěžením po sérii s Harry Holem, jehož schopnost dostat se nakonec z každé šlamastyky působí místy spíše směšně.
Od začátku mě kniha vtáhla a nedalo se jinak, než spolu s hlavním hrdinou doufat, že bude v bezpečí skrytý a najde svůj díl štěstí.
Zatím jsem od Joa Nesbøho četla jen jeho "tlusté" knihy, líbí se mi ale, že dokže být i mistrem zkratky. Oproti "holeovkám" není v jazyku tak květnatý, přesto dokáže dobře vykreslit důležité postavy, pomoci čtenářům nahlédnout jim do hlavy, napnout se krimi zápletkou i lidskými příběhy, které mezi nimi vznikají. Velmi příjemné čtení.
Zvláštní příběh, určité věci jsou předvídatelné, ale čte se velice dobře. Příběh mě zaujal. Není to klasická detektivka, o to je vše lepší.
Moc hezký příběh a ten konec k tomu tak nějak patřil. Žádné potoky krve a vlastně i minimum akce a přesto se mi to četlo samo. Navíc jsme se něco dozvěděl o laestadiánech. Za mě spokojenost.
Půlnoční slunce funguje jen a pouze jako jednohubka. Nečekejte komplikované zvraty ani pomalé odhalování zápletky, tady se vše jaksi rychle proletí a hotovo. Což nemusí být vždy na škodu.
Ne, Harry Hole to opravdu není, ale ruku na srdce, ani u něj není vždy posvícení.
Štítky knihy
norská literatura 70. léta 20. století severská krimi norské detektivky nájemní vrazi
Napínavá kniha od začátku až do konce. Konec strhující.