Krev, slzy a pošetilost: V nejtemnější hodině druhé světové války

21.05.2015

Protože se v událostech WWII hrabu teprve poměrně krátkou dobu, žádného Deightona jsem neznal a popravdě ani nějak neměl zrovna chuť číst další knihu, na niž se skví Winston a jejíž název naráží na jeho výrok hned poté, co jsem pročetl právě Winstonovy šestidílné svazky. Ještě že jsem se tím nenechal odradit.

Knížka plná zajímavých informací popisující světové dění od dob předválečných po období krátce před či po vstupu USA na otevřenou scénu a širá moře. Kniha mě překvapila hned nadvakrát.
Jednak poměrně hojnými odkazy na rejstřík ke konci knihy, který obsahoval jak drobné vysvětlivky a doplnění dění, tak doslova kvantum odkazů na další knihy, z nichž bylo čerpáno. Tohle byla moje první kniha, u které jsem musel mít dvě záložky - jak na vyprávění a popisy děje samotné, tak i právě na zadní rejstřík, protože stěží najdete v knize dvoustranu, na níž by byly méně jak tři odkazy do rejstříku :) V průběhu jedné kapitoly jsem tak neustále rotoval mezi textem a rejstříkem, klidně i několikrát za odstavec. Díky tomu mi nabobtnala knihovna i zdejší 'Chci číst' o další nemalé počty knih. Zároveň je škoda pozorovat, kolik knih, na něž je odkazováno, se zajímavými informacemi u nás nikdy nevyšlo
Druhým překvapením mi bylo právě zaměření a konec knihy, kdy by se dalo říct, žes se týkalo hlavně úlohy Spojeného království a dění končí krátce po útoku na Pearl Harbor a expanzí slunce, vycházejícího postupně nad stále více zeměmi v Tichomoří. Nečekal jsem, že kniha tak končí dřív, než bych čekal. Jinak jde ale o poměrně podrobné čtení jak ohledně politiky tak i zabrouzdání do sféry tehdejšího školství, výroby, výzkumu, loďstva a letectva a.... vůbec, prostě těch cca 600 stran (plus fotky, mapky i rejstřík) za ten čas stálo.

Milé, jak vždycky nejvíc překvapí knížka, od které to na začátku vůbec nečekám :)