Krev ve stopách
Jan Hartman
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/307329/bmid_krev-ve-stopach-4uE-307329.jpg
4
26
26
Mladá švýcarská novinářka Julie právě prožívá nejšťastnější období svého života. To však brzy pomine, když se ji hlava největšího státu světa rozhodne vygumovat z historie. Nic netušící Julie totiž udržuje nevědomky vztah s mužem, který je pro nového ruského prezidenta trnem v oku. Útok ruských tajných složek přežije jen náhodou, a aby obhájila svoje místo ve světě, vrhá se do nebezpečného pátrání po největším tajemství 20. století. Čím více se blíží k odhalení pravdy, tím více se smyčka kolem jejího krku utahuje a vyplouvají na povrch šokující informace bořící ty nejznámější mýty evropské historie. Napínavá kniha nás provede spletitými uličkami nejvyšší ruské politiky, ale současně také můžeme sledovat paralelní osud tajemné devatenáctileté dívky ze začátku dvacátého století. Napínavý thriller plný nečekaných zvratů, historie a tajemství.... celý text
Přidat komentář
To se nedalo, opravdu. A doslovem to autor završil: "Vladimir", co že tak familiárně???
Moje druhá kniha od Jana Hartmana a opět se mi moc líbila. Byla úžasně čtivá, stránky mi ubíhaly pod rukama. Příběh byl napínavý a zajímavý, ač se jedná o fikci. Možná bych ocenila větší propracovanost, mrzel mě docela nevyužitý potencionál jedné postavy - profesora, mohl se rukou autora víc projevit a bombardovat nás informacemi. Také jsem se trochu ztrácela ve vedlejších postavách, ale na druhé počtení už se doufám zorientuju.
Jelikož náhodou vím, kdo byl zamilovaný do Nikolaje Demenkova, protáhla jsem zklamaně hubu hned na první stránce a šla jsem si přečíst komentáře. Paradoxně prozatím jediné dva komenty jsou od lidí, na které tady docela dám, takže jsem se ke knize vrátila. Přestože objevy posledních let podobným nápadům asi zatrhly tipec jednou provždy (bohužel - a moc bych si přála, aby to tak nebylo), je to příběh, který bych si vnitřně přála, aby se nějakou formou stal. Místy jsem sice měla pocit, že některé scény psala žena (že by měl autor konzultantku?) a Julie mi občas připadala jako by se spontánně zamilovávala do všeho, co nosilo kalhoty, ale no tak dobře, přistoupila jsem na podmínky, ne? Na hodnocení mám rozporuplný pocit, protože se cítím jako bych dočetla akční harlekýnku, ale ono to fakt bylo dobré. Oddechovka se spoustou veletočů. Nenudila jsem se. Spokojenost.
Hned zpočátku mě kniha překvapila a potěšila. Autora nalákal příběh panovnické dynastie v Rusku - Romanovců, popustil uzdu fantazii, poprosil čtenáře, ať zapomenou na vše, co jim ve škole vtloukaly do hlavy soudružky učitelky a pozval je, ať si užijí docela jiný příběh. I když, kdo ví, jak to ve skutečnosti bylo. Také hodně zajímavé jsou na konci knihy autorovy poznámky.
Kniha je napínavá, moc dobře se čte, výborně si u ní odpočinete a není třeba nic řešit. V těchto letních vedrech ideální na čtení.
Autor se přiznává, že se inspiroval mnoha konspirativními teoriemi posledních let a nejvíce snad překvapivě stále živým vyvražděním carské rodiny po VŘSR. Na toto téma bylo již napsáno hodně v solidní literatuře i v bulvárním tisku, takže hledat zde něco nového je opravdu těžké. Přesto se o to Jan Hartman pokusil a místo proflákle většinou odmítnuté Anastázie byla nasazena Marie a česká stopa. Vyšel z toho docela zajímavý román, trochu podobný románům Steva Berryho sice z jiného prostředí, ale podobně vystavěný. V této kategorii mu nelze nic podstatného vytknout, své čtenáře si jistě najde. Mně se nejvíc líbilo, že Rusáci jsou sice sem tam hnusní a nemilosrdně zlí, ale nikolivěk všichni a nikolivěk více než příslušníci jiných národů, jak teď často slyšíme od těch, kteří mají patent na rozum a znají vždycky tu pravou Pravdu.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Bohové a stvůry |
| 2016 |  Krev ve stopách |
| 2010 | Spiknutí bohů |
| 2021 | Boží software |
| 2014 | Spalovač mostů |
Hustý :-D