Currahee!

26.06.2023

Autor v knize popisuje výcvik u vysadkových jednotek a následné nasazení v Normandii. Asi nejvíce se autor zaobírá Dnem D, který hezky popisuje skoro minutu po minutě. Kniha obsahuje také řadu fotografií a plánku vysadku.

06.11.2021

Pro mě, pro fanouška WWII, to bylo zajímavé zpestření. 101 výsadková a její nasazení v Normandi. Opět mě to utvrdilo v tom, že ti kluci byli skuteční hrdinové a je třeba si je připomínat napříč generacemi. Ačkoliv literárně a jazykově je kniha bezvýznamná, tak svou autentičností mnohé převyšuje.

11.08.2020

Lepší než bratrstvo? Ano, ale jak v čem a jak pro koho. Zatímco bratrsvto je pěkná uhlazená kniha, tak tady tato kniha to bere z uplně druhé strany a to popisem očima prostého (a to doslova) vojáka v poli. Autor bez okolku popisuje syrovost války a absolutni otupělost vuči smrti, kdy mu je v podstatě jedno jestli vedle něj umře kamarád z výcviku, nebo několik zajatců. Za mě pěkný pohled na pro dnešni lidi uplně jiný a nepředstavitelný svět...

23.06.2018

Autor série Křičící orel není žádný profesionální spisovatel a to také poznáte z jeho knih. Osobní zážitky výsadkáře z 2. světové války jsou takové neuhlazené, často tomu chybí spád a logická postupnost. V jeho knihách je někdy moc zbytečné popisování krutosti války. Prostě něco tomu chybí, co by mně více chytlo. Osobně, knihy Stephena E. Ambrose mně přijdou zajímavější.

14.10.2017

Poutavé vyprávění o začátcích a výcviku amerických výsadkářů a pozdějších nasazeních na evropských bojištích. O osudové větě (101. výsadkové divize nemá žádnou historii, ale stane se osudovou) prvního velitele, generálmajora W. C. Leeho již píše obsáhleji wir, je vystihující kam tato elitní jednotka směřuje a historie jim dá dostatek možností ona slova mnohokrát naplnit.

Den po ustavení 101. divize zahrnul generál Lee do svého všeobecného rozkazu číslo jedna poselství, které se mělo stát proroctvím cti a slávy 101. divize. „101. divize nemá žádné dějiny, má však schůzku s osudem. Stejně jako první američtí pionýři, jejichž neporazitelná odvaha byla základním kamenem národa, i my jsem se rozešli s minulostí a jejich tradicemi a vyhlašujeme svůj nárok na budoucnost. Vzhledem k povaze našich zbraní a naší taktiky – obojí hodláme dokonale ovládnout – budeme nasazování v operacích dalekosáhlého vojenského významu a budeme obvykle povolávaní do tažení, která budou okamžitě a naléhavě nutná.“
Příslušnici 101. vzdušné výsadkové divize se na „schůzku s osudem“ dostavili a napsali svými činy historii, o které hovořil prvního dne existence divize generál Lee.

Snad jediná patetická "věta" v celé knize, která však odpovídá dle mého naturelu Američanů. Kniha je napsaná opravdu naturalisticky a bez jakýchkoliv příkras.

19.06.2015

Kniha by mohla nést ještě jeden podtitul a to: "Neuvěřitelné zkazky o hrůzách a zvěrstvech, štěstí i neštěstí, krvežíznivosti, soucitu a otupělosti, neschopnosti, lehkovážnosti i rozvaze, šprýmu, lhostejnosti a tragédiích od kempu přes výcvik po normandské masakry člověka člověkem na cizí půdě a cizím území." ~~~ Tak trochu si dovolím (ne)souhlasit s níže uvedeným komentářem uživatele 'Ládja' a jeho "Svým způsobem lepší než Bratrstvo Neohrožených." Ano, velmi svým vlastním způsobem. Rozumějte, knížka to není obsahově ale vůbec špatná, jen mi u ní nesedí dvě věci. Jednak je to něco neuvěřitelně krátkého (na to, jak dlouho jsem knížku až z dalekého Slovenska hledal, nacházel a získával :), ale hlavně jsem se nedokázal sžít s autorovým vyprávěním ve stylu, kdy všechno bral jako chleba, umírání kamarádů při skocích "bez padáku", umírání a "masomlýnkování" kamarádů těsně vedle sebe, hrůzy a zvěrstva, která podle popisovaného byla prostě náplní dne, za chvíli se smějeme s dalšími opodál a dostáváme zálusk na osolený a vysušený skalp blonďatého Němce, který budeme nosit pod kombinézou (cože?). Způsob vyprávění mi taky přijde ve stylu, kdy žák základní školy, který nemá rád slohová cvičení, dostane za úkol napsat slohovku na téma "Koho jsem zabíjel o prázdninách" - suše popíše poznámky z deníku a jde od válu. Lepší než bratrstvo je kniha rozhodně v syrovosti přístupu k dění před a během akce, protože je jasné, že tohle by HBO nenatáčelo a rozhodně by měl z čeho čerpat i G.R.R. Martin. Burgett tak zase o něco blíže přibližuje pravost takového konfliktu člověka mezi člověkem. Rozhodně bych to ale nepopisoval jako lepší knihu než Bratrstvo. Čisté **** s klidným srdcem dát nemůžu, 3,5* a zaokrouhlení by vůči jiným mým čtyřhvězdičkám prostě nebylo fér. O něco větší naděje tedy vkládám do pokračování "Cesta do Arnhemu".