Křik neviditelných pávů
Jarmila Loukotková
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/359486/bmid_krik-neviditelnych-pavu-B49-359486.jpg
5
140
140
Poutavý román autorky historických fresek, které jsou tak barvité a čtivé, že čtenář ani nepomyslí na to, že je prostřednictvím dramatického a vášnivého příběhu poučován o historii a dějinách. Tentokrát si za hrdinu zvolila autorka opět autentickou historickou osobnost, římského vojevůdce Atilia Regula, který vzpomíná na svou lásku ke karthaginské dívce Olmaaně, k rodině, ženě Marcii a dětem, na své přátele i protivníky, filozofy a politiky. Děj se odehrává v době první války mezi Římem a Karthágem a zahrnuje celou polovinu třetího století před naším letopočtem. Věříme, že vás román zaujme a strhne, stejně jako všechny předešlé romány Jarmily Loukotkové.... celý text
Přidat komentář
Poslední a řekl bych nejlepší román paní Loukotkové! Znáte snad někoho, kdo psal o starověku lepší knížky? ...snad Mika Waltari.
"To jsou pávi. Jsou znamením pýchy," řekl Hamilkar.
"Jste pyšní?"
"Každý v sobě neseme někde uvnitř svého páva."
V průběhu knihy zakřičí pávi v nitru Regula, římského vojevůdce a hlavního hrdiny knihy, několikrát a obvykle to ovlivní jeho osud.
Nemůžu než:
opakovat, že jazyk autorky je nádherný, jak po stránce stylistické, tak slovní zásoby (naučila jsem se řadu nových slov jako žrec, žertva, nunvář, parkos...);
podtrhnout, jak autorka do příběhu, třeba i jedinou větou, vkládá tolik životní zkušenosti, platné po staletí;
zmínit svoje podezření, že paní Loukotková nadržuje Římu proti Kartágu přičítajíc ctnosti na stranu jednoho a neřesti na stranu druhého.
V každém případě čtenářský zážitek.
Historie není mou silnou stránkou - tahle kniha ke mně doputovala teprve nyní ....
A skládám hold paní Loukotkové - náročné téma zpracovat tímto čtivým způsobem ....
Líbila se mi hlavní postava římského vojevůdce Atilia Regula - byl to muž předurčený k boji
a on svůj Řím nezklamal....
Stejně jako v předchozích historických románech autorka zpracovala téma punských válek se znalostí historie ....
A co zaznívá v závěru ?
" Žijte co nejlíp, milí moji, přeji vám hodně hezkých událostí, protože o ty ošklivé se život stará za nás - ažaž .... "
A křik neviditelných pávů - to je hrdost a pýcha v každém z nás ....
Moc se mi líbilo a doporučím.
Tak předně musím před autorkou smeknout. Sice náročnější a dosti na přemýšlení, ale opravdu počteníčko par excellence. Boj Říma s Kartágem, v té době dva rozličné světy , dva různé náhledy na svět. Na jedné straně hrdost a disciplína, na druhé straně obchod, šmelina a požitky. Rozhodně přečíst a udělat si závěr. Jinak mě ten počet stran nevadil, každá věta v knize byla nádherně a s rozmyslem napsaná.
Od Jarmily Loukotkové jsem četla asi všechny historické romány, ale tento mne nejvíc zaujal. Kromě vytříbeného slohu spisovatelky, napínavého děje (doba první punské války) a svérázných charakterů, jsou v knize popsány i dva rozlišné způsoby boje Římanů a Kartaginců. Disciplinovaní Římané v čele se sebejistým vojevůdcem Regulem, přezdívaným Králek, proti Kartagincům, kteří se vyžívají spíše v obchodě než v boji. Konec mne překvapil, ale vlastně překvapivý nebyl, když jsem se zapřemýšlela nad Regulovou povahou....
Toto je opravdu narocnejsi cetba pro "fajnsmejkry" a pro ty ktere zajima historie Rima (konkretne Punske valky). Cekala jsem neco podobneho jako je kniha "Neni rimskeho lidu", ktera patri mezi jednu z mych nejoblibenejsich a cekalo me 600 stranek nelehkeho ctiva, kde nejde az tak o samotny dej, ale spise o vykresleni povah "praveho hrdeho Rimana (Regulus)", pozivacnych Kartagincu a vsech tech dobovych trenic. A samozrejme pricin a nasledku valek. Pro toho komu nevadi, ze v jedne kapitole mame rozmluvu Regula a Querely ve vezeni, rozpitvavajici jejich vztah, narodni charaktery, valku, dobro, zlo, osud atd, v druhe kapitole dopis generala Xanthippa (ktery velice zajimave a zase z jineho uhlu podava obraz doby - ale dej se nam zase nikam neposune), ve treti kapitole opet kratkou epizodku z vezeni atd., bude kniha lahudkou. Jarmila Loukotkova kouzli s jazykem a podava velice plasticky obraz tehdejsi doby. Pokud ovsem hledate v knize vetsi akci a dejem nabite kapitoly, budete rozcarovani. Kniha se opravdu neda cist v malych usecich (coz jsem na zacatku delala) protoze i po trech kapitolach se "vlastne nikam neposunute". Uz vubec neni kniha pro ty, kteri nemaji radi dlouhe historicke romany - ja osobne si v nich libuji a nevadi mi precist 900 stranek (napr. Folletovy Pilire zeme atd.) ovsem tady i ja musim napsat ze 600 stran bylo trochu moc a zkraceni by knize jen prospelo.
Po dlouhé době jsem četla knihu z časů antiky, a jsem ráda, že jsem si vybrala knihu od Jarmily Loukotkové. Ze začátku mi trochu vadilo vyprávění na přeskáčku, ale ve výsledku to knize dodalo na dramatičnosti. Díky tomuto stylu vyprávění se podařilo vygradovat složitost válečných i lidských vztahů a rozhodnutí. Rozhodně stojí za přečtení a hlavně za zamyšlení.
„Úloha osobnosti v dějinách sestává prakticky z ochoty dotyčné osobnosti zemřít nebo nechat se zabít dříve, než stačila odvolat.“
Karel Kryl
Regulus. Králek. Dějiny nám o něm zachovaly jen pár útržků. Osobnost ochotná pro svou vlast zemřít nebo nechat se zabít. Autorka bravurně vykreslila rozdílné charaktery Římanů a Kartáginců, zajímavé byly i dopisy generála Xanthippa. Příběh se drží historických faktů, úryvky textů antických autorů dodávají vyprávění na autentičnosti. Za mě jeden z nejlepších historických románů, které jsem kdy četl. Vše ostatní už bylo řečeno v komentářích níže.
"Odvlekli dvacet tisíc zajatců i s jejich vojevůdcem a podveliteli. Odešli, aby poděkovali svým bohům, obskočili pár děvek a ožrali se. Takový je zákon bohů, lidí a dějin. Kdesi nad zákonem a mimo něj spočívá opuštěné bojiště."
Naprosto výtečná záležitost. Dokonale vyváženo, vytříbená forma s trochou historického popisu a dějepisu, který je protkaný krásným příběhem a nepostrádá duši. Ačkoliv jsou charaktery a psychologické pohnutky dílem fantazie paní Loukotkové a Regulus s Querelou obživili pod její taktovkou, pro mne už zůstanou jedinou možnou verzí.
Konečně dočteno! Sice mi to trvalo více než 2 měsíce, protože mám průběžně rozečteno vždy několik knih, ale rozhodně to stálo za to, dočíst ji až do konce. Líbí se mi, jak autorka vypráví hlavní děj příběhu a vedle něj nechá běžet starší dějovou linii, která popisuje život hrdinových rodičů, jeho narození, dětství, mládí.... až se na konci knihy obě linie sejdou v "současnosti" a příběh je uzavřen... Čtenář tak má možnost lépe pochopit motivy chování hlavního hrdiny, ale i dalších postav. Zajímavým zpestřením je i občasné vložení dopisu některé z vedlejších postav, čtenáři je tak umožněno nazírat na příběh hned z několika úhlů pohledu.
Konečně jsem pro jednou nemusela při své netrpělivosti při čtení předbíhat a namátkově uzobávat úryvky o x stran dále, což obvykle u bezmála 600ti stránkového textu dělám běžně...nenudila jsem se ani stránku. Krásné dílo.
Štítky knihy
životopisné, biografické romány starověký Řím Kartágo
Autorovy další knížky
| 1988 |  Navzdory básník zpívá |
| 1975 | Není římského lidu |
| 1999 | Medúza |
| 2000 | Spartakus: Smrtí boj nekončí |
| 1994 | Pod maskou smích |
Když uslyším slovo "páv", vybaví se mi fotka jedné současné političky s tímto ptákem. Tentokrát však páv symbolizuje pýchu a hrdost.
Vynikající román. Zpočátku jsem se nemohla začíst, ale postupně události dostaly spád. Autorka proložila děj svědectvím osobností, které v té době žily. Také časový horizont se střídá, ale to není na závadu.
Spisovatelka ukázala dva rozdílné světy, Řím a Karthágo. V jednom vládla disciplína, umírněnost, v druhém bohatství, přepych, poživačnost. A velká krutost.
Na str. 230 mě zaujaly nadčasové Regulovy myšlenky:
"Dav je jako netýkavá děvka, myslel si. Nesmí se mu říkat chátra, nýbrž lid. Pes vyžaduje kus masa; pakli mu ho přestaneš dávat, odvrátí se od tebe k tomu, kdo mu ho dá, a nesejde mu na tom, bere-li od ničemy, lháře a vraha, ale hlavně že bere. Všichni ti vlastenečtí křiklouni v zástupech by v okamžiku, kdy by jim nepřítel vlasti poskytl větší žvanec za to, že budou pro něj kovat zbraně, všichni by mlátili do kovadlin jako diví, vlast nevlast. Lůzu zvanou lid je třeba ustavičně krmit a cpát. Čímkoli. Penězi, snížením daní, poklesem cen, bezplatnými představeními, lichotkami a mnohdy i planými, neuskutečnitelnými sliby lepších zítřků, jen když za nimi ta chamraď ucítí prospěch."