Křik strun

24.05.2018

Verše bez rýmů, na první pohled neučesané, chaotické. Některé verše vás upoutají hned a některým musíte dát více času. A když jste trpěliví, pak jistě zaslechnete křik strun intimní zpovědi mladého studenta anglistiky na Filosofické fakultě.
Jde o prvotinu a tak nesoudím tak příkře, i když mě si sbírka podmanila až při čtvrtém čtení :-)) Ale ta škála promněnlivosti pocitů od intimní lyriky po tvrdou drsnou realitu všedního dne, mě nakonec opravdu okouzlila.

Perly sviním hážeš Když jen proto, že nedokážeš
Odpoutat se, Plýtváš energií Nad lidmi,
Co navždy zasekli se V minulém čase

Ukaž mi cestu, motýle půlnoci, Tajemný, můj milovaný
Ukaž mi cestu cest!
Bych mohl vzkázat všem tvou zvěst, že tajemství života,
Co skryto bývá v každé z hvězd, Tkví ve schopnosti
Nechat se na křídlech noci nést.

Že to světlo na konci tunelu Každý z nás má na dosah ruky.
Tak jako každá louže vysychá i my se každým krokem ubíráme
směrem do ticha.

P.S: Trochu jsem se nechala unést, ale to víte: Čtvrté čtení je čtvrté čtení.