Kristián

Knížku právě čtu, zatím jsem asi tak ve třetině. Takový laskavý humor mi v dnešní době moc a moc chybí. Definitivně hodnotit budu až po dočtení, prozatím jsem spokojen, a tak dávám tři hvězdičky, a předpokládám, že časem určitě přidám.
Prapůvodně jsem se na jména autorů díval s despektem. Soudil jsem, že jde do značné míry jen o přepis scénáře. Svého oblíbeného Bedřicha Zelenku jsem mezi autory přehlédl.
Později jsem zjistil, že tato autorská dvojice, která byla vlastně trojicí, (nepřipomíná vám to tak trochu ony tři mušketýry, kteří byli ve skutečnosti čtyři,) ve spolupráci s další autorkou. Kateřinou Boušovou vydali v roce 2005 knihu s obdobným názvem a stejným tématem - https://www.databazeknih.cz/kniha-v-bazaru/kristian-cesta-do-historie-108361
zato dvojnásobného rozsahu. Její druhou částí je:
studie, která přibližuje dobu jeho vzniku, porovnává výslednou podobu filmu s původní divadelní předlohou. Za pozornost jistě stojí i dobové recenze a kritiky. (Citováno z anotace této knihy zde na DK.)
Já sám Kristiána, jako film příliš rád nemám. Pravděpodobně na to u mne má vliv jak postava Kristiána, která mého, teprve později oblíbeného, a nakonec jednoho z nejoblíbenějších našich herců - Oldřicha Nového přece jen do určité míry zlehčuje, a moji snad nejoblíbenější herečku, Natašu Gollovou odkazuje do role téměř nedůstojné jejímu vynikajícímu komediálnímu talentu. Tu jsem měl nakonec dokonce čest osobně poznat, bohužel až v poslední dekádě jejího života.
Dovolte mi prosím ještě další zajímavou citaci, tentokráte z ČSFD:
Scénář: Martin Frič, Josef Gruss, Eduard Šimáček, Yvan Noé (divadelní hra)
Jak vidno, na autorství se podepsala hned celá řada známých vynikajících osobností.
A aby toho nebylo málo, dovolím si ještě jednu citaci, tentokráte opět z CSFD tentokráte z komentáře uživatele "Oskar": Scénář předběhl svou dobu o kilometry. Podívejte se na to takhle - kolik bylo natočeno komedií o tom, jak se někdo vydává za někoho jiného a nestíhá obě své identity? Ve 30. letech každá druhá. A čím mezi nimi právě Kristián tak vyniká? Právě stavbou scénáře. V devíti případech z deseti bychom v takové komedii sledovali nejprve uťápnutého Aloise Nováka, jak se nudí v cestovní kanceláři, bojácně mžourá zpoza brejliček na svého šéfa a hraje s Mařenkou domino. Až pak by dostal nápad udělat ze sebe někoho jiného. Nejenže by byl takový začátek zdlouhavý a nudný, ale úplně by změnil náš pohled na hlavního hrdinu. V okamžiku, kdy by - už jako Kristián - poprvé vstoupil do Orient-baru, bychom zadržovali smích v očekávání, kdy a jak asi udělá chybu, vypadne z role. Tím by se změnila celá základní filosofie příběhu. A představte si, že původně to právě taková tuctová veselohra od běžícího pásu být mohla! V pozůstalosti Martina Friče se našly poznámky k původní verzi scénáře, tehdy ještě otrocky věrné divadelní frašce Yvana Noé. Hrdinou nebyl žádný sváteční snílek, ale normální děvkař, jeho žena byla ukřičená herdekbaba, Zuzana neměla daleko ke štětce a do děje měla zasahovat i její matka, vdova po jakémsi generálovi. To vše se změnilo a podle mé teorie zásluhou Oldřicha Nového. Ačkoli to nebývá nikdy uvedeno v titulcích, snad na všech filmech, které točil s Fričem, se autorsky podílel.
Ano, on byl tím pravým gentlemenem českého předválečného filmu, a byl jím i v životě, což jednoznačně ukázal například tehdy, když nastoupil do transportu do kterého nemusel, společně se svoji manželkou, která se tomu v oné smutné době vyhnout nemohla.
Teprve o mnoho později se stal i on mým oblíbeným hercem. Skutečně přiblížit mi jej dokázala nakonec až matka mojí přítelkyně, pro jejíž generaci byl on tím idolem. Časem jsem se na něj postupně začal dívat jinýma očima. Pro moji generaci byl v době mého mládí spíše představitelem stylu, který jsme tehdy nedokázali příliš pochopit. Naše zájmy byly v bouřícím socializmu diametrálně odlišné, ať už naše přesvědčení bylo jakékoliv.