Julián Apostata
Dmitrij Sergejevič Merežkovskij
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/237097/bmid_julian-apostata-237097.jpg
5
8
8
Kristus a Antikrist série
1. díl >
Historický životopisný román o rímskom cisárovi Flaviovi Claudiovi Juliánovi, zvanom Apostata. Autor venoval nesmierne množstvo času a energie štúdiu histórie, časov, mravov, kultúry, náboženstva a filozofie antického sveta...
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1969 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Smerť bogov
více info...
Přidat komentář
Náročné čtení, přinášející věrohodný obraz života císaře Juliána a jeho doby. Krásně je popsané jeho dospívání, s neustálou hrozbou smrti ze strany císaře Konstantina, permanentní přetvářkou a manipulovaného křesťanskými i pohanskými knězi. Hodně prostoru je věnováno filosofickým a náboženským úvahám. Autor je přesvědčený křesťan, přesto je Antikrist Julián v jeho podání sympatická postava, která brání staré helénské hodnoty.
"Příroda hledá slova a nenalézá jich. Příroda, toť spící matka Kybela s věčně zavřenými víčky; jenom člověk našel slovo, které ona hledala a nenalezla; duše lidská - toť příroda, otevřevší ospalá víčka, procitnuvší a připravená uviděti Boha již ne ve snu, ale ve skutečnosti, tváří v tvář ..."
Obrana tradičních hodnot, šíření fake news, náboženský fanatismus - měl jsem pocit, jako kdyby autor psal o naší společnosti.
Autorovy další knížky
| 2000 |  Leonardo da Vinci |
| 1969 |  Julián Apostata |
| 1980 | Zlato v azuru |
| 1967 | Leonardo da Vinci 1 |
| 1927 | Aleksandr I. - IV. |
K tomuhle napůl nedočtenému románu jsem se vrátila přesně po roce. Scény z Merežkovského mi totiž vyvstávaly před očima, když jsem četla kapitolu o Julianovi v učebnici k dějinám Byzance. Mimochodem řečeno nejspíš neexistuje informativnější a zároveň půvabnější kniha věnovaná tomuto velikému císaři, filosofovi a reformátorovi pohanství. Naše učebnice (oxfordské provenience) jí nemůže konkurovat, a to ani pokud jde o historickou věrnost a detailnost.
A tím přednosti téhle knihy nekočí. Je tu dokonalá znalost reálií; barvitá, živá a poučená představivost; ostrá kresba tělesných i duševních rysů několika tahy; pasáže jakoby vzaté z nějakého lyrického cestopisu po starověkém světě. Zkrátka mistrovské dílo. Trochu Waltari, ale o hodně melancholičtější.
Čímž se dostávám k důvodu, proč jsem loni knížku odložila v polovině: je prostě moc silná. Hluboká, závažná, naléhavá a precizní. Nutí člověka, aby si spolu s autorem odpovídal na bytostné otázky, zejména (jeho slovy) „Co jest křesťanství současnému lidstvu?“. Kromě toho je to román krajně deprimující: román o smrti civilisace a marné snaze jednotlivcovy vůle zvrátit dějiny. O vítězství davové sprostoty a šílenství nad racionalismem a láskou ke kráse. O tom, jak „pouhá“ materiální náhoda v podobě vojenské prohry zlomila vaz ideji – respektive vladaři, který v duchu této ideje chtěl (a mohl!) vystavět svět lépe, zachránit ho před duševní smrtí středověku.
Jak zmiňuje komentář pode mnou, Merežkovskij, ačkoli křesťan, zpodobnil svoje starověké souvěrce (i jejich pohanské protivníky) pozoruhodně objektivně. To znamená, že pro křesťany není jeho kniha zrovna lichotivá, a kdybych ji četla někdy v patnácti, nejspíš by ve mně vyvolala divoké nietzschovské opovržení vůči křesťanství en bloc. Mého milovaného císaře Juliana autor ukazuje jako přinejmenším rovnocenného, spíše však nadřazeného křesťanům – ušlechtilostí morálky, smyslem pro krásu i jemností myšlení.
„Miluji večer více než jitro, podzim více než jaro. Mám rád krásu umírajících květů. ... Takovým mne stvořili bohové. ... Tam, v dalekém starověku, je cosi nevýslovně krásného a milého, čeho již nikde nenacházím. Tam je záření večerního slunce na mramoru stářím zežloutlém. ... Nové je jen ve starém, ale ne v stárnoucím, zemřelém, nýbrž v nesmrtelném, v pohaněném, v krásném!“
Julian, svatý pohan.