Přidat komentář

braunerova
15.05.2019 5 z 5

Opět nádherná freska renesanční Itálie na začátku 16.století, zaplněná historickými událostmi a osobnostmi, popisem italské krajiny, Leonardovými vynálezy a uměleckými díly a autorovou obrazotvorností. Není to veselá četba. Jezdecký pomník Francesca Sforzy padne za oběť francouzským žoldnéřům a Poslední večeře páně se začíná rozpadat. Leonardo, stále zadlužený a bez peněz, postupně pracuje pro Cesare Borgiu, rodnou Florencii, poté v Miláně, Římě a ve Francii. Autor čtenáři předkládá tehdejší realitu - popravy, vraždy jedem, lidskou zradu a papežské orgie. Obzvláště depresivní byly rozhovory s Niccolou Machiavellim a tribunály svaté inkvizice.

"Machiavelli se jí vyptával ... na půvabnou madonnu Ricii, jejíž muž, když mu mluvili o manželčině nevěře, poznamenával s klidem filozofa: žena v domě, to je jako oheň v krbu, dávej sousedům kolik chceš, neubude."

"Papež namočiv štěteček do červeného inkoustu, vedl po Atlantickém oceánu od severního polu k jižnímu velikou smírnou čáru; všecky ostrovy a země již objevené, nebo jež teprve budou objeveny k východu od této čáry patří Španělsku, k západu Portugalsku. Tak jediným pohybem ruky rozkrojil zeměkouli na polovic jako jablko a rozdělil jí mezi křesťanské národy."