Kříž u potoka
Karolina Světlá (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/34913/kriz-u-potoka-34913.jpg
4
570
570
Kříž u potoka je román Karolíny Světlé z roku 1868. Patří mezi pět románů, které vznikly od poloviny 60. let 19. století a v nichž Světlá zachytila obraz krajiny a lidí v Podještědí, kam se uchýlila po smrti jediné dcerky. V tvorbě Světlé se mísí starší romantická tradice s postupy literárního realismu. Světlá se v tomto románu nechala inspirovat reálnou předlohou: děj i postavy vytvářela na základě vypravování ještědských známých a místa popsala podle skutečných míst, které objevila během svých procházek krajem. Hlavní hrdinkou je Eva, která se pokouší napravit svého sobeckého manžela a zlomit rodové prokletí.... celý text
Přidat komentář
Hezký příběh. Pohádka pro dospělé, kde jsou především hrdinky... Morálně silné ženy.
Krásný příběh. Ze začátku jsem si nemohla zvyknout na jazyk, ale pak se mi u ten začal začal líbit a ke konci jsem se už od knížky nemohla odtrhnout. Chvílemi jsem si říkala, jestli oběť, kterou Evička přináší, není až moc velká. Připadalo mi, že silná ženská hrdinka by měla být schopná postavit se proti tomu, jak jí její muž ubližuje. Pak mi ale došlo, že sebeobětování nemá být omezeno vlastním utrpením, to už by nebylo pravým sebeobětováním. Nakonec jsem tedy s celkovým vyzněním příběhu byla spokojená.
Příběh je pěkně vystavený. Na začátku se seznámíme se všemi aktéry a okolnostmi, dále pak děj nabírá obrátky a stává se na tento žánr strhujícím. Pro českou literaturu 19. století je to nadprůměr. Čtenáře jiných národnosti ovšem tento román zřejmě neosloví. Je to prostě takové krásné malé české dílko.
Je to s těmi muži kříž, co vám budu vykládat, ale díla Karolíny Světlé se čtou perfektně. Části s Józiným příběhem mě moc bavily.
Očista. Neuvěřitelně nezáživné čtení plné plytkých postav, které prožívají od reality odtržené životní příběhy. A to i na tehdejší dobu. Je to velice složitá doba na pochopení kvality toho díla, jelikož já ji neviděla. Um používání jazyka a schopnost obrazotvornosti ji jistou kvalitu dodávají, pakliže si dílo uložíme do 19. století, jedná se o hodnotný spisovatelský počin, který obohatil kulturní svět tehdejší doby. Jen doufám, že nikoho nenapadne dávat toto dílo do povinné četby, nebo nutit někoho tuto knihu číst - je to totiž univerzální způsob, jak někoho odradit od četby.
Jazyk byl sice poněkud archaický, ale jinak se kniha četla celkem dobře. Oceňuji vykreslení temné atmosféry na statku Potockych a poměrně obšírně popis tehdejších tradic.
Pohádka pro dospělé. Ale bohužel to pohádka nemá být, a tak nemohu jít s hodnocením výše. Jak já ty typizované, černobílé (ať už kladné nebo záporné) ale hlavně nereálné!! postavy nemám rád. V Kříži u potoka mi navíc chybělo napětí, není vůbec těžké dovtípit se, jak se příběh bude dále vyvíjet, neřku-li jak skončí. Dočetl jsem opravdu jen z úcty k českému folklóru, ale takovýto vesnický román bych tam neskromně nezařadil. Vedle Raise, za Máchou... ... ?
Po čase jsem se zase odhodlala k české klasice. Z počátku jsem měla obavy ze "staré češtiny", ale musím přiznat, že po pár stránkách jsem si na ni tak zvykla, že mi to vlastně ani nepřišlo. Líbilo se mi vykreslení některých dobových zvyků a tradic. Samotný příběh ohledně rodinné kletby je nutné brát s nadhledem. Tehdy se na svět a život dívali jinýma očima, než my dnes. Kniha není pro všechny, ale těm, kteří se rádi ohlédnou do minulosti, doporučuji.
Když se na počátku Karolina Světlá pustila do adorování nadpozemsky ctnostné Evičky, říkala jsem si, že si snad tak černobíle pojatou postavou dělá ze čtenářů dobrý den. Naštěstí nám pak předestřela solidní drama plné vášní, z něhož Evička vyšla zkušenější a rozhodně už ne tak černobílá. A pro to drama, které by se v modernějších kulisách mohlo odehrát stejně dnes jako tenkrát, jsem pro nás již zastaralý jazyk, v němž vesničanům vycházejí z úst pozoruhodné formulace hýřící archaismy i přechodníky, přijala, aniž by mě jakkoli omezoval.
(SPOILER)
Ze začátku mi dělalo menší problém se do děje dostat a více se začíst. Pak už to plynulo tak nějak "svižněji", dokonce i se zajímavým námětem (kletba rodiny Potockých, následně Eviččino obětování). Nejspíš by mě to bavilo i nadále, ale asi mi úplně nesedl autorčin jazyk a styl.
Příběh je ale velice zajímavý a konec víceméně dopadne dobře :-)
Občas do svého repertoáru ráda zařadím českou klasickou literaturu. Tahle kniha byla nádherně čtivá, nechybělo několik zvratů a jako bonus nám nabízí pohled do života na vesnici v 19. století.
Jsem až v šoku z toho jak moc se mi to líbilo. Určitě bych chtěla občas nějakou klasiku zařadit.
Světoví klasičtí autoři jsou oproti našim v jisté výhodě, protože jsou nám podávání prostřednictvím moderního překladu. Kdo chce číst Karolínu Světlou, musí se prokousávat dobovou češtinou. A to už mnohého odradí. Ti, kdo se odradit nenechají, jsou odměněni zajímavým příběhem a někteří si i pošmáknou právě na té dobové češtině. Zkuste to také.
Příběh Evičky, sirotka, která se rozhodne provdat do rodiny Potockých, aby na jejich statku prolomila kletbu, kvůli které tam nejsou již po staletí žádné šťastné vztahy.
Když jsem knihu začala číst, tak jsem si myslela, že ji hned odložím. Staročeština je tu tak výrazná, že jsem si říkala, že to prostě nemůžu přečíst. Ale jelikož se nevzdávám, tak jsem se do příběhu ponořila a již po pár stránkách jsem byla pohlcena a knížku jsem v podstatě nemohla odložit.
Překvapilo mě, jak je celý příběh tajemný a napínavý. Chvílemi to bylo jako pohádka, někdy to bylo opravdu překvapivé a troufám si říct, až dechberoucí. Kniha celkově ve mně dokázala vyvolat spoustu emocí – přes smutek, dojetí až po rozčilení. Evičce jsem celou dobu fandila a přála si, aby to s ní nakonec dobře dopadlo.
V knížce také poznáme život na venkově, jaké to tenkrát bylo, jak to chodilo, různé zvyky, ale hlavně prostý život kolem roku 1870.
Celý příběh jsem si moc užila a staročeština byla nakonec ozdobou než problémem.
Měla jsem celkem problém s jazykem. Celkově jsem se nemohla začíst. Děj byl místy rozvleklý. Nicméně příběh je hezký, jen mi styl psaní a jazyk vůbec nesedly.
Štítky knihy
venkovské romány Ještědsko život na vesnici klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1981 |  Vesnický román |
| 1988 | Frantina |
| 1976 | Nemodlenec |
| 1998 |  Námluvy |
| 1979 | Černý Petříček |
Moc hezká knížka, obě hlavní hrdinky zajímavé ženy - Evička morálně hodně silná, Józa prožila v životě mnoho útrap, proto není divu, co udělala.
Knížka se mi ze začátku nečetla zrovna lehce, musíte přivyknout na ten jazyk, ale příběh je to silný a popisy krajiny nádherné.