Križiaci 2.
Henryk Sienkiewicz
Román Križiaci sú mohutnou epopejou stredovekého rytierstva, ktorého éra v rozkvitajúcom Poľsku a mocensky kulminujúcej križiackej Reholi doznieva bitkou pod Grunwaldom (1410). Pravda, kým dôjde k tejto nevyhnutnej zrážke dvoch cieľmi protipólnych svetov, povodí autor čitateľa takmer po celom vtedajšom Jagelovom území. Hýrivými farbami kolorovaným obrazom oných čias i krajov sprítomní nám veľkolepý krakovský Wawel, honosné kniežacie dvory, nedobytné zámky, bohaté mestá i kláštory aj vzmáhajúci sa vidiek a hlboké pralesy. S ústrednými postavami, bogdanieckymi zemanmi Maćkom a Zbyszkom, dostaneme sa na krvácajúcu Litvu i do Pruska medzi križiakov, ktorých nesmierna moc až dych zastavuje v poľských prsiach. Ale k hrudi národa priložený meč germánskej expanzie nezastraší po pokojnom živote túžiace obyvateľstvo. Rozhodujúce stretnutie predchádzajú rozmanité akcie centier oboch štátov, vojsk i jednotlivých hrdinov. V románe je viacero hybných motívov deja, ktoré sa rozvíjajú mimoriadne dynamicky a dodávajú dielu napínavosť od začiatku až do konca. Danuśkiným únosom a Jurandovým potupením, ktoré sa končia ich smrťou, akoby sa preplnila miera krívd. Medzitým Zbyszko zakľučuje prvú etapu svojho smutného života, a s podmanivou Jagienkou završuje svoje šťastie i zveľadenie rodu. Sienkiewicz nám ešte z hlbín času majstrovsky vyvolá strhujúci obraz pokonného stretnutia oboch sporných strán na grunwaldskom poli, kde ostala v prachu rozpínavosť. A pre tieto majstrovsky vykreslené veľké scény aj epizódy, ústredné postavy aj vydarené postavičky, plasticky zachytený obraz prírody a jej živlov, pre mimoriadnu pútavosť Sienkiewiczovej fabuly a všetko ostatné sa čitateľ opäť a vďačne vracia k stránkam Križiakov. Doslov napísal Ján Sedlák Vysvetlivky spracoval Jozef Watzka Vydanie v Tatrane 4.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1967 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Krzyżacy, 1953
více info...
Přidat komentář
Pro každého dějepisáře vrchol příběhu, protože....Grunwald! Popis této bitvy od Sienkiewicze prostě žádný fanatik vojenské historie nemůže vynechat. Asi jako Waterloo a Hugo.
A vzpomněl si i na naše žoldnéře, PAN AUTOR. Jen ne na toho hlavního loupežníka, co tu prý přišel o jedno oko, protože toho mají v Polsku rádi asi jako my z českého pohraničí polský křídový super levný toaletní papír.
Pro mě osobně byl druhý díl trochu zklamáním, avšak díl první nastavil laťku až příliš vysoko. Prakticky tu nečekejte moc překvapení, až na jedno a de facto už to dočtete jenom pro to aby jste věděli jak dopadnou hlavní charaktery této knihy. I tak krásných 80%, ptž vezmu li v potaz stáří knihy a další věci, tak se jedná o velkolepější dílo, než jsou tací dnes sepsat na NTB. A díky této knize musím hledat knihu Suchý čert a Divoký sokol :-)
Famózní kniha, nádherný příběh, veliké dílo a hlavně nezapomenutelný zážitek z četby. A i po takové době to čtivé je převelice, napínavé, reálné, prosté logických kiksů a podbízivé sentimentálnosti, jak je tomu často jinde. Kniha je psána s jasnou koncepcí, každá postava (a že je jich spousta) má své místo, není jen prvoplánovitě na jedno použití.
Přečetl jsem stovky knih a tuto bych zařadil určitě do své první desítky. Tady naprosto s čistým svědomím dávám 100%. Jen to mě mrzí, že zde na databázi dostane lecjaký škvár stejné hodnocení, s poznámkou čtenáře "docela se mi to líbilo". Boha jeho! Pro někoho je šestistupňový systém hodnocení asi příliš složitý. Je to holt podivný svět...
K některým knihám se po letech vracím a nacházím (objevuji) tam věci, které jsem dříve neviděla...
Četl jsem to jako kluk, miloval jsem tyto knihy H. Sienkiewicze, vyrostl jsem na nich. Je to taková krásná nostalgie mládí a rytířských časů, které jsou pryč.
Na to, že kniha má více než 100 let, je dobrá a donutila mne více prostudovat historické souvislosti středověku.
Tuto knihu jsem poprvé četla na střední škole. Byla jsem nadšená. Romantika, láska, rytíři, čest. Přečetla jsem oba díly jedním dechem a dlouho se mi tato kniha v myšlenkách vracela. Nedávno jsem se k ní znovu dostala. Byla rozvláčná, chvílemi nudná, předvídatelná a naivní. Kniha zůstala stejná. Změnila jsem se já. Všechno má svůj čas. Vychází mi z toho, že jsou knihy, které skutečně osloví své čtenáře jen v určitém období. To období může být u každého jiné. Pokud však z jakéhokoli důvodu tohle období mineme s tím, že se ke knize vrátíme později, už to nemusí být takové. A vypůjčím si citát z mé oblíbené dětské komedie Ať žijí duchové "Ale kdo to má poznat?"
Mám ráda syrovost i romantiku rytířských příběhů a Křižáci jsou úžasnou knihou,která čtenáře vtáhne do děje a už ho nepustí.
Četla jsem i první díl, který se mi líbil o trochu víc. Obecně mám ráda historickou literaturu, a přestože je autor na naši dobu příliš popisný, a tedy dějově pomalý, Křižáci se mi moc líbili.
Této knize ani filmu prostě neodolám. Tvrdím, že je to jedna z nejlepších knih, kterou napsal
Knížka je výborně čtivá. Jen se mi zdá trochu poplatná tehdejší době, kdy východu opět hrozila germánská agrese, což je omluvitelné. Konflikt byl obyčejným bojem o moc a vliv, nelze jej ztotožňovat jako boj Germánů a Slovanů, respektive zlých proti hodným (jak je vylíčeno v knize). Tehdejšímu nevolníkovi bylo upřímně jedno, jestli jej ztrestá polský pán, či řádový komtur. Pro politologa inspirativní pro zamyšlení se nad fungováním křesťanských rytířských řádů a výkonem jejich moci.
Souhlasím s předchozím komentářem. Jedna z nejlepších knih s historickou tématikou.
I když pan Wolodyjowski...:)
Jednoznačně moje nejoblíběnější kniha!
Příběh horkohlavého Zbyška a naivní Danušky, hrdého Juranda a zatvrzelých komturů je dle mého jedním ze základních kamenů historického románu.
Doporučuji též stejnojmenný film z roku 1960 (režie Jerzy Hoffman)
Štítky knihy
Polsko 14. století rytíři křižáci 15. století války Řád německých rytířů bitva u Grunwaldu (1410)
Autorovy další knížky
1990 | Quo vadis |
1988 | Pouští a pralesem |
1986 | Ohněm a mečem |
1988 | Potopa |
1995 | Pan Wolodyjowski |
Knize požehnal Bůh a Nejsvětější Panna.
Věru, ostatní svíčky hasnou při této pochodni.
Bůh zkouší, ale Bůh také potěší.
A mě potěšil.