Křížová palba
Dick Francis (p) , Felix Francis
Poslední společná kniha Dicka a Felixe Francise. Thomas Forsyth je důstojníkem britských vojenských sil v Afgánistánu, ale po vážném úrazu jeho kariéra rychle skončí. Po návratu do Anglie je nevlídně uvítán jen svou matkou, trenérkou koní. Po sérií podivných nehod se ukáže, že jeho matka je nucena působit svým vlastním koním zdánlivě náhodná zranění, protože ji k tomu nutí neznámý vyděrač. Bývalý voják Forsyth, traumatizovaný vzpomínkami z války a fyzickým utrpením, se brzy vydá po jeho stopě.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2011 , Knižní klubOriginální název:
Crossfire, 2010
více info...
Přidat komentář
Začátek příběhu zajímavý, pak se Tom dlouho plácal v neznámu a najednou bylo vše jasné. K tomu děj obsahoval zbytečně moc účetnictví a válečných story.
Pro splnění 15. úkolu ČV 2023 jsem sáhnul po knížce otce a syna Francisových. Opět jsem se setkal s amatérským detektivem, tentokrát s vojákem, který se zotavuje z vážného zranění. Tento příběh by se u nás nemohl takto odehrát, zvláště když velkou roli v příběhu hraje slavnostní důstojnická šavle a tu naši vojáci nemají :-) Jinak děj byl svižný a v samotném závěru také překvapivý. Dávám 4,5 hvězdy, takže matematicky zaokrouhluji na 5 celých.
Velmi slabý odraz otcova stínu. Jestliže měl starší z Francisů panáky uvěřitelné a jejich chování bylo vždy logické, vycházející nejen z dané situace, ale i z jejich charakteru a z prostředí, které je formovalo, pak u syna, alespoň v tomto případě, platí pravý opak. Charaktery, pokud se dá nějaký vystopovat, jsou ploché, chování postav nelogické až stupidní, a to od hlavního hrdiny až po cifršpióna z berňáku. Nápady vybrakované z otcových děl stylem: Jak pejsek a kočička pekli dort, ovšem akce postrádají jakýkoli dramatický náboj. Felix střílí slepými.
Co se týče překladu, pak jazyk použit moderní, tj. chudý obsahem i duchem, ovšem v technické terminologii zamrzlý v devadesátkách (mobilní telefon - mobil; laptop - notebook; atd.).
Pokud si nechcete kazit vkus a degradovat odkaz díla Dicka Francise, v němž jsou i mrtvoly živější, nečtěte.
Francisovi jsou jedničkáři mezi detektivkáři. Kniha potěší i když jako vždy hlavnímu hrdinovi jde o život. Válka v Afganistánu i přes trauma ho zocelila, jinak těžko se svým handicapem by strčil do kapsy leckterého zdravého chlapa.
SPOILER
Zas jsem si odskočila ke koním a byla to opět super zábava! Počítám, že postupně přečtu všechny koňské detektivky D. F. Tuto psal dle anotace se svým synem, je jeho poslední. Nadarmo se neříká, že konec korunuje dílo.
Krimi linka pro mě byla složitá, převody peněz, banky, fondy, berňák... Moje účty do takových výšek nesahají ani omylem. Ale všechno ostatní kolem a kolem... No krása!
Hlavní hrdina Tom Forsyth se musí řízením osudu protloukat životem jako jednonohý veterán. Má sice funkční protézu, ale když je padouchy uvězněn v opuštěné stáji připoutaný ke zdi, protéza je v trapu, Tom stojí na jedné noze, zmírá žízní, trpí, neb si potřebuje ulevit... Vypadá to, že tam prostě umře. A přemýšlí, co s tím...
Zkráceně cituji:
Celá četa napjatě seděla a věnovala zvláštní pozornost atraktivní kapitánce ze Zdravotnické služby královské armády, která nás školila o fyziologických účincích různých situací, v nichž bychom se mohli ocitnout. Přednášku o tom, jak stát věčně na jedné noze, jsme bohužel neměli.
Z kapitánky se však vyklubalo víc než jen vojenská felčarka, která se vyzná v teorii. Bylo to kurážné, podnikavé děvče, které teorii vyzkoušelo v praxi.
„Když se dostanete do poněkud obtížné situace, nikdy jen tak neseďte a nečekejte, až vás někdo zachrání,“ prohlašovala a s přehledem vykládala o určitých „situacích“, když popisovala vlastní zkušenosti. „Vaše největší naděje na přežití spočívá vždycky v tom, že se evakuujete vlastními silami, je-li to lidsky možné. Máme doložené případy, kdy se lidé se zlámanýma nohama nebo ještě něčím horším, kteří byli ponecháni smrti nahoře na Everestu, po nějaké době objevili živí v základním táboře. Odplazili se z hory dolů. Nikdo jiný by je nezachránil, tak se zachránili sami.“
Já jsem se rozhodně ocitl v poněkud obtížné situaci. Je načase, abych se sám zachránil, řekl jsem si.
V knize nám Tom cituje též poučky čínského vojevůdce jménem Sun-c' (-544 - - 496) z knihy Umění války, kterou musel nadrtit když vstoupil do armády. Využívá jich, když plánuje strategii boje s padouchy. A že jsou to padouchové schopní všeho, jde jim totiž o velké peníze. Ty poučky jsou další rozkošné perličky v této detektivce.
Hodně jsem se pobavila, doporučuji. :-)
Tahle se mi moc líbila, dozvěděla jsem se něco o armádě, byli zde hezky popsány mezilidské vztahy a zajímavá zápletka, bylo to fajn počtení.
Krásná poslední Francisovka (tedy poslední od pana Dicka Francice). Fascinuje mě, že si Dick Francis vždycky kromě dostihového sportu dovedl vybrat do zápletky svého románu i jiné odvětví, tentokrát to byla armáda a finančnictví - a vždycky je na to velmi dobře připraven, alespoň podle mého. Miluju jeho detektivky nejen proto, že mám ráda koně, ale i proto, že jsou takové příjemně čtivé.
Ze začátku to běželo výborně, klasický Francis. Pak začal koník trochu pokulhávat. Zápletka obsahovala na můj vkus příliš mnoho DPH a málo koní. Vyprávění navíc neplynulo s takovou lehkostí, na jakou jsem u Francise zvyklá. Romantická linka slabá a nepříliš úspěšná, což s sebou život často nese, v šabloně Francis však vítám jiné vyústění. Za přečtení kniha stojí, ale laťka je nasazena vysoko, tak čtyři hvězdy stačí.
Příběhy Francisových detektivek jsou na první pohled hodně podobné, vždy mě však dokážou zaujmout a neodtrhnu se od nich, pokud nemám přečteno.
Hlavní hrdina Křížové palby Thomas Forsyth mi byl nanejvýš sympatický, což se nedá řïct o jeho matce a ostatních postavách.
Tak jsem po delší době zalovila ve své sbírce všech francisovek a opět nelituji. I po mnoha letech, mi učarovalo psaní pana Francise. Výborné, ale přeci jen mám starší knihy raději. Nové od jeho syna Felixe mám také přečteny, ale není v nich takové strhující napětí.
Přesně jak se praví v komentáři pode mnou, Dick Francis je klasika. Klasika, která nikdy nezklame. A je úplně jedno, zdali sáhnete po jeho starší, či pozdější tvorbě. Křížová palba mě zaujala od první stránky. Popis Forsythova života ve službách armády Jejího Veličenstva mi připomněl song Unbroken z nadcházející desky Bon Joviho 2020. Je vidět, že text k písni nenapsal Jon jen tak nazdařbůh. Za mě je jasná jedna věc - Mr. Dick Francis se se svou spisovatelskou dráhou rozloučil více než důstojně.
Klasika. Dobře napsané, napínavé, stejně jako kdysi od jeho starších detektivek, jsem se i tentokrát nemohla od knížky odtrhnout.
Detektivka napsaná otcem a synem, už je znát rozdíl mezi prvními knihami Dicka Francise a těmi "současnějšími". Ty starší jsem měla radši, ale i tahle je pěkná :-)
Určitě to není moje poslední kniha od Dicka Francise =) konec mě mile překvapil =) těším se na další jeho knihy.
Klasická Francisovka. Ty neomrzí. Skvěle napsáno. Zda je poznat,že mu s touto knihou pomáhal syn,neumím posoudit. Nicméně - a proč ne - je to důvod si je všechny přečíst znova,a zjistit to. :)
Všechno, co od pořádné francisovky potřebujete. Plus zajímavý pohled do současné armády. 5*
Kniha se mi líbila, avšak chvílemi jsem se ztrácela v terminologii z dostihového prostředí a způsobu, jak ošidit stát na DPH, ale přesto se četla příjemně.
Pro jednou jsem nebyla zklamána z překladu, ale z částečně předvídatelného konce. A účetní problémy mě rovněž nenadchly. Pravda, živit se čísly, nevydělám si ani na slanou vodu.