Křižovatky

13.10.2020

Podlahův román, ač je členěn pouze do kapitol, se dá rozdělit na několik částí. V první se seznámí čtenář s vesnicí Záboří a jejím okolím, jejím obyvatelstvem, rozvrstvením v rámci jak majetkového, společenského tak i národnostního. Autor velmi zdařile vykresluje život jihočeské vesnice mezi válkami od tvrdé práce v zemědělství, až po společenskokulturní. V druhé části už zasahuje do osudů lidí válka a dochází k vzniknutí k zdánlivě velmi pevnému, byť postavením nerovnému, přátelství. Ve třetí poválečné části autor zaznamenává probíhající proces takzvané socializace vesnice. Pokud nebyl v přechozích částech ideologický náboj žádný, nebo malý, tak v této již je ho poměrně dost. Vznik družstev, z pohledu té doby jakožto dějinně jediných správných a spravedlivých zemědělsky hospodařících subjektů, je zde v té ideologizaci zastoupen samozřejmě nejvíce. Bohužel v rámci častého opakování těchto argumentů, stojících na straně nově vzniklého společenského zřízení, se kniha stává místy dosti rozvláčná. Dojde zde i k zákonitému ztroskotání onoho přátelství. V závěru se kniha stává už jen soubojem uvědomělosti s prospěchářstvím a přetvářkou, kterou autor předkládá až demonstrativně karikaturním způsobem, na osudech několika postav a jejich rodin. Zároveň zde dochází k velkému prozření, což lze chápat, jakožto možný happy end.
Tato část měla největší vliv na mém hodnocení směrem dolů.
Ačkoliv by se mohlo zdát, že ve chvíli kdy se do děje začne notnou dávkou v poválečné době prosazovat ideologie, tedy především vznik družstev, se kniha stane vlastně jen agitačním poslem, tak tomu tak není. Autor velmi realisticky popisuje ty páky, ty mechanismy, které uštědřovaly soukromým hospodářům jednu ránu za druhou. To zvýhodňování družstev oproti nim. Ty nerovné podmínky a nátlak, které byly po válce nastoleny a tím tak dostávaly ony zemědělce do velmi svízelných, a prakticky v dalším takovém možném způsobu zachování hospodaření, i bezvýchodných pozic. Zároveň otevřeně vkládá sedlákům naprosto logickou argumentaci a neskrývá jejich rozčarování, oprávněnou zlost a k závěru už jen i odevzdanost. Vůbec se nedá říct, že autor vykresluje sedláky, ony překážky v onom dějinném a nezvratném vývoji (opět tehdejší optikou), za souhrn všech nectností, lačnících jen a pouze po majetku. Naopak je zde možné se seznámit s jejich vizemi, jejich láskou k půdě ale i k práci. Ona vůbec celá kniha není, i když by se tak mohlo zdát, černobílá.
Pravdou ovšem je, že některé věty, některé pasáže, jsou přinejmenším kontroverzní a některá střetnutí s následným vývojem jsou zidealizována. Zajímavé také je, že v rámci oné poslední části, vkládá autor odpůrcům nového zřízení, těm kteří neprohlédli a jsou už bez možnosti nápravy na špatné cestě, věty, které se dnes ukazují jako prorocké.
Hodnocení:
Rozhodně z větší části zajímavé. I se svojí ideologickou rovinou lze tento román chápat jako obraz minulých dob. V knize jsou hojně zastoupeny i texty jihočeských písní a tak jsem si je pouštěl (pokud jsem je tam našel) na YT a dost jsem jich neznal (např. "Já jsem ten sedláček český" v podání Vorařů).
Váhal jsem mezi čtyřmi a třemi a o fous se nakonec přiklonil ke třem.