Křížové sestry
Alexej Remizov
Alexej Remizov, významný ruský spisovatel a představitel ruské moderny, se pokusil spojit styl dvou protikladných autorů, Leskova a Dostojevského. Na Dostojevského navázal tíhnutím k „temným hlubinám duše“ a chmurnou atmosférou svých příběhů; z Leskova čerpal skazovou formu vyprávění, čili narativním vyprávěním v první osobě, a dále v zalíbení pro staré jazykové vrstvy. – Křížové sestry představují autorovo stěžejní dílo (1910). Ústředním námětem je problém „malého člověka“ semílaného nepřátelským světem (zjevná je zde návaznost na Gogola). Remizov po říjnové revoluci emigroval do Paříže a jako emigrant byl za totalitárního bolševického režimu zamlčován v Rusku i u nás.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2007 , Volvox GlobatorOriginální název:
Krestovyje siostry, 1910
více info...
Přidat komentář
Je to tak ... ruské... Člověk má pocit, že se prokousává Dostojevským a zároveň, že se na něj valí všechna petrohradská špína. Pitoreskní sbírka ničeho se neštítících postaviček, které se do povinné četby určitě neprobojují. Vraždí, kradou, podvádějí, znásilňují, prostituují; ženy se útrpně podvolují naprosto všemu, co jim ty zrůdičky a osud nachystají. Oj, co si pak myslet o širé Rusi a jejímu národu. Snad jediné, co se mi líbilo, byl název a jeho symbolika. Křížové sestry - podle zvyku, kdy si lidé vyměňují křížky, které nosí na krku. A zde též jako sestry v osudu. Pryč z mé knihovničky.
Remizov - trochu zmatený, chaotický, krutý, empatický. Rusko je obýváno lidmi, kteří neumí žít, podléhají nevypočítatelným silám, jsou obětmi krutosti i příjemci milosrdenství. Bolševická revoluce se po četbě tohoto autora jeví jako něco nezbytného. Křížové sestry jsou čtenářsky náročná kniha, avšak jako součást poznávání stříbrného věku ruské literatury nezbytná. Remizovův jazyk (navazuje na Leskova) je plný podivností, vlivu lidového jazyka. Asi nejsme schopni to docenit, ale cítíme, že se jedná o něco mimořádného.
Kniha má sice "pouhých 97 stránek", ale svým krkolomným obsahem mi připadala na nekonečné dílo. Až v půlce knihy nabrala kniha nějaké obrysy, ale horko, těžko se dá tempo, styl a celkové pojetí knihy srovnávat s klasikem Dostojevským, Tolstým nebo Puškinem.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2007 | Křížové sestry |
2000 | Hodiny a jiné prózy |
1923 | Rybník |
1919 | Pátá jizva |
1920 | Apokryfy a jiné zkazky |
Pestré vyprávění o Marakulinovi, který vypsal šek na špatné jméno, ztratil práci a nasedl do nezastavitelného vlaku projíždějícího předrevolučním Petrohradem s konečnou zastávkou Katastrofa. Remizov na základě obyvatel jednoho petrohradského baráku vykreslil téměř celé tehdejší předrevoluční Rusko. Expresionistické a surrealistické snové obrazy se střídají s vyprávěním ubohých osudů celého spektra lidí. Remizov byl vynikající vypravěč, a přestože je těžké se v narativním prostoru Křížových sester orientovat, se všemi těmi střídajícími se postavami, mikropříběhovými odbočkami, repetitivním opakováním myšlenek, plností symbolů a hektickým vypravěčstvím, stojí za to si Křížové sestry přečíst. Jeden z Marakulinových snů, obraz pokoje rozděleného na dvě části, v jedné honosné ruské umění, ve druhé opice v kleci, a uprostřed místnosti stůl s bezhlavým úředníkem pomazaným medem, může mnoho napovědět o Rusku na přelomu své velké změny. Kafkoidní atmosféra dominuje vyprávění, které jako by skrývalo více, než se na první pohled může zdát.
„Kdyby se lidé jeden na druhého pozorně zahleděli a jeden druhého si všímali, kdyby všem byl dán zrak, pak pouze jedno železné srdce by sneslo všecku hrůzu a záhadnost života. A možná by ani železné srdce nebylo zapotřebí, kdyby si lidé jeden druhého všímali.“ (s. 66)
„A přece člověk má tuhý život, i když je vydán napospas osudu a bití, chodí jak raněný kohout i bez hlavy a bezhlavý shání zrní a holedbá se.“ (s. 84)