Krmit démony

17.11.2024

Po literární stránce jde o chleba s máslem, ovšem s nadstandartně nepovrchním, v názornou praxi přetaveným a hezky shrnujícím ponorem v mechanismy zneužívání demokratických slabin. Tady už nejde o "jen" o kupování si/dosazování politiků/loutek, či prorůstání vysoké finanční sféry/potažmo vlády s mafií, neštítící se vydírání, vražd, či obchodů s rozličnými komoditami, včetně lidí (jen podotýkám, že vše výše zmíněné snáz a neochvějněji usedne na pramen v režimech autoritativních...ostatně právě z nich svá chapadla ony mafie natahují...a "západ" se neštítí potřást si s nimi ploutví, peníze nesmrdí; evropské i americké banky rády pomohly - přes spletitou strukturu hedge fondů - vyprat nemalé peníze nakradené novou olygarchickou aristokracií kolabujících postsovětských států) Novinkou je systematicé přiživování našich temnějších já (a v důsledku rozvracení společenské soudržnosti) pomocí moderních technologií. Cílením politických kampaní za užití datového profilování ("Představte si, že například 90% žen, co se jim líbí Hříšný tanec, volilo Obamu. V Evropě jsme třeba zjistili, že lidé, kterým se líbí značka Hello Kitty, nesnášejí Izrael a pro Brexit jsou zas konzumenti čokolády Cadbury") se společnost začíná obracet sama proti sobě; algoritmickým vytvářením sociálních bublin, jako i zneužíváním/rozdmícháváním/zveličováním jejich rozličných sentimentů (i v sebelépe spravované společnosti bude vždy nějaká dílčí nespokojenost) a vůbec brnkáním na správné struny; když se do tohoto tržně "přirozeného", pozornost si uzurpujícího, dramata a kontroverze generujícího algoritmu sociálních sítí a privátních médií vloží zahraniční hráči, máme problém, jenž narůstá exponenciálně s viralitou nepodložených narativů a tvrzení, jimiž lze informační prostor za hubičku zahltit. Vše výše zmíněné si Čína s Ruskem doma ohlídají, zatímco sami můžou levně zatemňovat a rvát na kusy kolektivní mysl lidí v zahraničí. Nic z toho není vyloženě objevné, ale názorně vše spojit v jeden příběh je edukativně záslužný počin; za což dávám hvězdu navíc (bonusem je i lehký dotek ženskosti; není to nic na sílu a je osvěžující nahlédnout převážně můžský svět taky trochu jiným prizmatem)

Jak z tohohle Urobora ven nevím (resp. vím, ale to se nestane; opustit sociální sítě a libovolné téma aktuálního zájmu raději prohnat srovnávačem Ground News...na starší - aspoň 6 měsíců - třebas i velmi zpolitizované kauzy, je pak dobrá wiki; ona se časem, dík open editu, vždy uvede do informační, dobře ozdrojované homeostáze...nebo klidně koukejte na čt; a říkejte si, co chcete, jde o nejvyváženější médium v zemi; když vezmu třeba i teď americké volby a srovnám digitální shitstorm s poklidným a věcným zpravodajstvím - za účasti proponentů obou stran - na naší veřejnoprávce, tak není o čem; resp, pokud o nějakém vyváženějším médiu - tj. skýtajícímu prostor celé názorové škále + dodržujícím základní žurnalistické standardy - víte, určitě mi dejte vědět, rád se přiučím) Nezbývá než zachovat klid, odhodlání, nevlezle šířit osvětu a věřit, že válku o obsah lidských myslí ustojíme...a třeba z ní vyjdeme silnější (já si třeba dík dění posledních let uvědomil, jak málo jsem si byl své postoje schopen obhájit...k čemuž by bez ostré názorové konfrontace nedošlo)

Nicméně už teď je viditelným dopadem virtuálního-šílení (přikrmovaného zahraničním působením) vzestup populistických "catch all parties", jež nesplnitelně slibují přiliš mnoho příliš mnoha skupinám s rozpornými zájmy. Smutné je, že se k tak kontraproduktivním praktikám musí(?) v konkurenčním boji uchylovat i strany s potenciální vizí, jež pomalu mizí. Navíc populisté, často na úkor zvýšení dluhu, nějakých krátkodobě pozitivních změn dosáhnou, což jim zvyšuje šance v dalším cyklu. O tom, že se vlivem digitálního mrd*íku derou do popředí současného dění, ruku v ruce s radikalizující se rétorikou, lidé s morálním kreditem, jenž by byl ještě před deseti, patnácti lety nemyslitelný, ani nemluvím; laťka se snížila a dnes může být lídrem svobodného světa patologický non-stop lhář s x Watergaty na krku a všem je to jedno...neboť má nějakým záhadným způsobem, spolu s Elonem, údajně "blízko k lidu". Donnie je vlastně dokonalým avatarem postmoderny; v jeho pojetí je pravda zrelativizována v nekonečnou pružnost. On je věrozvěstem éry(?) post-faktické, neboť ve své osobě slučuje snad všechny myslitelné protimluvy...už vůbec nezáleží na tom, co říká, nebo dělá, důležité je, jakou nestydatostí pohotově zalepí nestydatost předchozí...přičemž je vše obratem zapomenuto, zůstává emoční náboj; strach a hněv. Know-how frenčíza, kterou teď s úspěchem kopírují jemu podobní na celé zeměplacce.

4 záslužně osvětné, čtenářsky přívětivé ****

PS: Scott Brennan je v reálu "Steve Bannon", ESC/Challenger analytics je "Cambridge Analytica" a platforma Dexter je "Breitbart"...aspoň tyhle tři subjekty doporučuju powikipedit.

23.01.2022

Četl jsem autorčinu starší knihu Průmysl lži, která je "populárně-odborná" a byl jsem zvědavý na to, jak to dopadne, když se pustí do beletrie. Nebudu vás napínat - dopadlo to výborně nebo tedy tak na jedna mínus. Příběh je poutavý od začátku až do konce, jedná se o fikci, která je ale silně založena na realitě politického marketingu, ovlivňování voleb a veřejného mínění. Odpoví na otázku, jak se mohl takový trouba, jakým je zcela jistě Donald Trump, stát prezidentem USA. Ten se v knize jmenuje Trevor Kemp, ale velké množství paralel s reálným světem vás dlouho nenechá na pochybách, kdo se stal předlohou tohoto příběhu. Každopádně má autorka talent vykreslovat charaktery osob a jejich motivace, držet děj napínavý od začátku až do konce a jsem zvědavý na její další počin. A za co je to malé mínus? V poslední kapitole se pár postavám vrátí jako bumerang zlo, které vyslali do světa díky sérii několika náhod, které mi přišly už trochu moc pohádkové a holywoodské, což mě mimochodem přivádí k tomu, že bych tento příběh moc rád viděl zfilmovaný.

03.01.2022

Hrůza !!! Ještěže nemám Facebook... No, kdo umí hledat na internetu a v databázích, najde si vše, co potřebuje, i co nepotřebuje. Je to vážně skvostný horror...

Nemám rád Trumpa, Alexandra A. nemá ráda Trumpa (Trump je jako hlavní padouch na anglické obálce této knihy). Zdálo by se, že si musíme rozumět. Nerozumíme. Proti první knize AA nelze nic namítat. Nicméně definice online manipulací nepocházely z její hlavy. Ona to pouze načetla, a představila tyto důležité informace českým čtenářům. Tedy záslužné, ale nikoliv invenční. Tehdy jsem jí fandil. Pak se však ukázalo, že expertka na lži a fake news sama nemá problém fake news šířit. Bez jakýchkoliv důkazů zveřejňovala, kdo slouží Rusům. Připomenu slavnou kauzu, kdy tvrdila, že v kauze Dominika Feriho mají prsty Rusové. Čekali byste, že po takovýchto hrubých faulech si jako expertka na fake news totálně zničí reputaci. Kdepak, všichni ji dál zvou do rozhovorů. Přiznám se, že jsem tuto knihu zaznamenal, až když vyšla v angličtině (2021). A ptám se, jaký má smysl vydat pro americký trh knihu o nebezpečích fake news, online radikalizace, ruského vlivu, který pomáhá populistům jako Trump či Babiš? To jsou dnes již stokrát popsané jevy, které vyšly jako fikce i literatura faktu už tisíckrát. Třešničkou na dortu je to, že kniha v angličtině vychází v době, kdy už skoro rok vládne Biden a doba Trumpova vlivu (připomenu, že měl možná nejsledovanější twitter na světě) je dávno pryč. Fake news samozřejmě řešíme dál, ale autorka, která sama fake news často šíří, nám v problematice internetových lží opravdu příliš nepomůže. I v Česku existuje mnoho lidí, kteří se problematice fake news věnují daleko lépe (Petr Nutil, Reportéři ČT, tým Českého rozhlasu atd.)

18.08.2021

Vynikající! Neskutečně zajímavý vhled do zákulisí mocných, a to nejen těch, o kterých si to myslíme. A i když je to fikce, tak je mi jasné, že k realitě to nemá daleko. Až si říkám, co je lepší? Vědět a nebo žít v blažené nevědomosti? Protože teď už se na vše kolem sebe budu dívat trochu jinou optikou. Rozhodně doporučuji!