Krokodýlova kapela
Jiří Štraub
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/522745/bmid_krokodylova-kapela-mFa-522745.jpg
5
12
12
Krokodýl je obrovským fanouškem a přítelem kapely AC/DC, v níž hrají električtí úhoři. Díky ní přijde na to, že má talent ke zpěvu, hraní na kytaru a skládání písní. Všimne si toho i manažer AC/DC ‒ vznětlivý křeček ‒ a rozhodne se ze stydlivého a lehce natvrdlého krokodýla udělat hvězdu. Podaří se jim uspět?
Přidat komentář
(SPOILER)
„Je to supr čupr knížka, nejlepší jsou křečkovy hlášky.“
Jako stará rockerka jsem musela knížku o kapele, v níž hraje krokodýl, vlk a žralok, dětem koupit. Obrázek na obálce tomu pomohl, protože je skvělý, tímto poklona T. Doležalové za ilustrace, vtipné, názorné, neotřelé.
Plně se ztotožňuji z výše uvedeným hodnocením jedné z vnuček. Kniha má všechno, co je požadováno od kvalitní literatury – zajímavé a barvité postavy včetně trefnými črty naznačené minulosti. Úplně všechny prokáží překvapivý vývoj a, to je asi u dětských knih povinnost, dojdou k prozření.
Jen malá vsuvka – neumím si představit žraloka, který se obléká do županu, bubnuje na bicí a jezdí na motorce. A víte, že to vůbec nevadilo? Naopak, o to zajímavěji celá pohádka působila.
Pak samozřejmě vlastní příběh, který kopíruje klasický osud úspěšných rockových skupin. Za sebe kvituju s povděkem, že manažer kapely (křeček) nezastával roli padoucha, byla to plnohodnotná postava s dobrými úmysly a několika špatnými vlastnostmi. Užila jsem si vtipné narážky na reálnou bigbítovou scénu (AC/DC jsou električtí úhoři, v The Beatles hráli brouci atp.). Několik uvěřitelných zvratů se zasloužilo o úžasnou čtivost a přiměřenou napínavost.
Poklona autorovi za jazykovou stránku díla. Slovník byl srozumitelný, ale nijak prostoduchý, vybalancovat tuto záležitost je naprosto geniální. Palec nahoru za skvělé vtipy, křečkova hláška: „Ty vypatlaný mejdlo,“ již zakotvila v našem repertoáru.
Skvělý počin nakladatelství Rýče (Canc), těším se na další perly z jejich produkce.
Vřele doporučuji.
Vzali jsme si tuhle knížku na dovolenou na Island a strávila s námi hezké chvíle na letišti. Příběh se nám líbil, má nápad a přiměřené tempo, děti i já jsme se bavili. Oceňuji nestereotypní postavy, humor a inspiraci opravdovými kapelami.
Děti i já velmi spokojení...;-)....A obzvláště klobouk dolů za vtažení do děje, kdy prostřední dítko nevydrželo na pokračování na další večer, ale samo dočetlo dobrovolně na ex do konce...
Vzhledem k tomu, že jsem knihu podobného ražení cílenou na děti nikdy nečetla, nebyla jsem si úplně jistá, co od příběhu čekat, a zda bude mít pro dětské čtenáře nějaký hlubší přínos. A musím říci, že jsem byla příjemně překvapená.
Kniha obsahuje 7 příběhů, které na sebe navazují, ale zároveň skvěle fungují jako samostatné historky. Autor si skutečně dal práci s tím, aby každá z nich obsahovala nějaké ponaučení či něco, co si z ní děti můžou vzít, ať už je to skutečnost, že stojí za to jít si za svými sny, nebo způsob, jakým se vypořádat se závistí, která se slávou přichází ruku v ruce. Dozví se také, jak nenaletět podvodníkům nebo překonat trému.
Příběh je doplněn tématickými ilustracemi Terezy Doležalové a použitým jazykem i velikostí písma skvěle koresponduje se svou cílovou skupinou, takže si knihu klidně mohou zdatnější čtenáři přečíst sami a zároveň poskytuje spoustu podnětů pro další diskuzi s rodiči. Nevyskytují se zde žádné rádoby cool výrazy ani nevhodná slova.
Já osobně si myslím, že Krokodýlova kapela bude bavit všechny čtenáře, kteří by v životě rádi něčeho dosáhli. Nemusí se nutně jednat o hudební fanoušky a ani o děti. Tahle knížka totiž dodá odvahu jít za svým snem naprosto všem, bez ohledu na věk.
Primárně je tato kniha určena pro dětské čtenáře, ale myslím si, že by ponaučení odnesl nejeden dospělý čtenář... Autor před nás staví příběh o splněném snu. Zároveň apeluje na to, že je důležité na svých snech makat a nečekat, že to někdo udělá za nás. Také je zde kladený důraz na otázku závisti a chorobné žárlivosti. Přátelství a upřímnost jsou silnými motivy. Vyprávění je svižné, plné dobrých hlášek a doplněné zajímavými ilustracemi (musím uznat, že některé mi přišly pro “malé děti kapku děsivé). Myslím si, že tato knížka by neměla chybět v třídních knihovničkách na prvním stupni zš.
Jelikož jsme rodiče-rockeři, tato knížka nesměla v naší knihovně chybět. Rockové příběhy se mně i synovi líbily, a tak jsme se na Krokodýlovu kapelu moc těšili. Postavy jsou skvěle vykreslené (např. manažer křeček se svým svérázným projevem, perfekcionistický basák...), příběhy přiblíží i dětem hudební scénu a rodiče se pobaví nad narážkami na pravý hudební svět kapel. Četli jsme knížku s šestiletým synem, ale jelikož mu kapely či názvy jako AC/DC nejsou cizí, tak příběh chápal, fandil, nadával na nosorožce, i když je doporučený věk 8+.
Celou dobu jsem četla s úsměvem na tváři a občasným hlasitým smíchem. Naprosto skvělá - byť kratičká - knížka o Krokodýlovi a jeho hudební kariéře. Neuvěřitelně mě bavily křečkovo nadávky, byla jsem napjatá u scén s nosorožcem.
A celou dobu jsem si představovala, že tohle musí někdo 100% natočit jako večerníček (ideálně ve stylu Krysáků ).
Prostě Jirka opět dokázal, že umí psát vše od hororu až po pohádky a že má skvělý (nejen hudební) humor.
Jediné, co mě zmátlo, byla tisková chyba chybějících slov (slova?) mezi stranami 60 a 62. Ale to není nic neodpustitelného.
Pohádka o krokodýlovi, který s vlkem a žralokem postaví kapelu.
Pohádka, která mě překvapila hned několikrát.
Vzhledem k tomu, že vyšla v edici Rýče, což je edice nakladatelství Canc pro středně drsné děti, očekávala jsem logicky spíše nepohádkovou drsárnu, už kvůli zvolenému tématu, protože co si budem´, AC/DC, kteří jsou tam zmiňováni a v příběhu hrají (nejen) významnou úlohu, nejsou zrovna dechovka pro starší.
Jenže ouha! Pohádka je psána velmi prostým, krásným jazykem a stylem, který zkrátka k pohádce patří. Žádné rádoby nezbytné moderní výrazy, žádné složité zápletky, žádné hororové scény.
Krokodýlova kapela je skvělá i z dalších důvodů: postavy prodělávají vývoj a poučení, tedy to, co nesmí v žádné správné pohádce chybět. Postavy i jejich jednání jsou archetypální, jednoduché, pochopitelné. Dalším bonusem je humor. Hlášky jako „ty mejdlo rozpatlaný“ si přímo říkají o to, být zařazeny do rodinných slovníků.
A to nejlepší: takhle pohádka má co říci nejen dětem, ale i dospělým. Je to skvělé, když autor myslí i na rodiče! Příběh krokodýlovy kapely totiž vychází z reálných situací ve světě pop music (stavění kapely, začátky v garáži, uzavření před světem při nahrávání alba...), AC/DC jsou električtí úhoři, křeček je správně manažersky křečkovatý manažer se všemi klady i zápory, zkrátka své si tam najde každý.
Bonbónkem navrch jsou krásné ilustrace T. Doležalové.
Jediné, s čím jsem měla problém, bylo představit si úhoře, jak hraje na kytaru, rukou nemaje a ty ploutve taky tak nějak nemá nic moc… Ale co, asi to nějak dal, když je elektrický, že jo. Autor to přece musí vědět!
Suma sumárum: příjemné překvapení v podobě pohádkové jednohubky. Doporučuji všem dětem, rodičům i nám prarodičům, kteří ještě pamatujeme začátky AC/DC