Kroky vraha
Michaela Klevisová
Josef Bergman série
1. díl >
V pražském lesoparku byla v noci uškrcena mladá žena. Novinářka Julie Kellerová je zřejmě poslední, kdo s ní před vraždou mluvil. Oběť se navíc nápadně podobala její dceři Kláře. Byla to náhoda nebo měl vrah spadeno na někoho jiného? Sympatický inspektor Josef Bergman rozkrývá složitý hlavolam a odhaluje tajemství zahalující minulost.... celý text
Přidat komentář
Příjemná pozvolně plynoucí detektivka z českého prostředí. Čtivá, dobře ubíhající a já se těším na další případ inspektora Bergmana.
Příjemná a čtivá oddechovka. Motiv docela uvěřitelný, jen my ženy jsme tam byly vykreslené trošku nehezky ;)
Za mě hrozně slabé. Vůbec mě kniha nebavila, nebylo tam žádné napětí a odhalení vraha bylo tak nějak neuvěřitelné.. Za mě zklamání a další knihy asi už číst nechci...
Poměrně bizarní sbírka nenormálních postav s tak divnými motivacemi, že mi zůstával rozum stát. Jasně, detektivka musí mít určitý počet nikoli běžných figur, ale jejich koncentrace byla v tomto příběhu tak velká, že mi to čtení dost podstatně rušilo. Příběh samotný nebyl špatný, postup vyšetřování logický a vše se obešlo bez deus ex machiny, což cením. Nelámu hůl, zkusím ještě jeden díl.
Temné tajemství z minulosti.
Nefunkční rodinné vztahy.
Všudypřítomné kočky.
V pražském lesoparku byla v noci uškrcena mladá žena. Novinářka Julie Kellerová je zřejmě poslední, kdo s ní před vraždou mluvil. Oběť se navíc nápadně podobala její dceři Kláře. Byla to náhoda, nebo měl vrah spadeno na někoho jiného? Sympatický inspektor Josef Bergman rozkrývá složitý hlavolam a odhaluje tajemství zastírající minulost.
Moje druhá kniha od Michaely Klevisové (Prokletý kraj, Kroky vraha), první s vyšetřovatelem Josefem Bergmanem. A bylo to prima čtení!
Docela mě ale překvapilo, jak málo prostoru bylo věnováno samotnému Bergmanovi, vše se točilo kolem Julie a jejích životních trampot. Vraha jsem neuhodla, tento motiv mě vůbec nenapadl. V dohledné době si ráda přečtu další díly ze série!
Moje první seznámení s detektivkami M. Klevisové. Pěkný příběh napsaný bohatým a kultivovaným jazykem, autorka umí fakt nádherně popisovat prostředí, atmosféru. Děj se místy trochu vlekl. Uvítal bych asi více prostoru pro inspektora Bergmanna, autorka věnuje hodně prostoru i ostatním postavám a na ně vázaným příběhům. Zaujalo mě, že v knize není žádná vyloženě sympatická postava, se kterou bych se snadno se ztotožnil a bezvýhradně mu fandil. Možná se jí stane J. Bergmann, ale na to mu v této knize nebyl věnován dost velký prostor, abych ho dobře poznal. Ale četlo se to dobře, půjdu na další knihy autorky.
Kniha je pěkně napsaná, ale popravdě se mi to vleklo. Je to jinak psaná detektivka, než jsem zvyklá. Obvykle je to příběh detektiva, tady se odvíjí příběhy lidí, v kterých se v nějakém momentě stane zločin. Takže mi to trochu přijde jako sledování nekonečného seriálu. Není to úplně můj šálek čaje, ale dokážu si představit, že to nadchne i mnoho čtenářek, které detektivky normálně nečtou.
Další kniha od Michaely Klevisové. Detektivka se zajímavým námětem a k tomu sympatický vyšetřovatel Josef Bergman. Autorka píše poutavě, dokáže vtáhnout své čtenáře do děje a stále je udržuje v napětí, co bude dál. Zajímavé a napínavé. Líbilo se mi to stejně jako třeba její Dům na samotě nebo Vraní oko. Těším se na další detektivky.
Moc pěkná knížka, skvělá detektivka, velice čtivá, měla spád a nedovolovala knihu odložit. Jsem ráda, že jsem objevila tuto autorku. A po přečtení této knihy říkám: kam se hrabe Alena Mornštajnová.
Tak konečně se ke mně v knihovně dostal první díl série s Josefem Bergmanem. A protože jsem s Domem na samotě i Zlodějkou příběhů byla dost spokojená, nečekala jsem, že by tato kniha byla jiná nebo dokonce horší. Někdy se to stává, ale v tomto případě ne. Takže plný počet hvězdiček a čekání, až se ke mně zase dostane další kniha s Josefem.
Poslouchala jsem jako audioknihu a zároveň je to mé první seznámení s autorkou. Musím říct, že jelikož jsem trochu skeptická co se týče českých autorů, tato kniha mě mile překvapila. Klevisová píše jazykem, který mi je blízký, krásná a bohatá čeština. Líbí se mi, že jednotlivé části jsou vyprávěny z pohledu mnoha postav, v nichž jsem ale neměla problém se zorientovat. Každá je tak charakteristická, jen nejsou z nejsympatičtějších, což mi ale překvapivě nevadilo.
Po většinu děje jsem byla napjatá a o vrahovi neměla nejmenší tušení, bližší kroky vedoucí k vyústění byly až v posledních kapitolách. To mi ale nevadilo a bavilo mě sledovat příběhy postav. Jediné co bych vylepšila je konec, který byl na mě moc rychlý, ale to vídám v knihách poměrně často.
Rozhodně si v budoucnu přečtu i další autorčiny knihy.
Léto s Bergmanem :)
Po Vraním oku jsem začala Bergmana číst od prvního dílu a to, co mě tak uchvátilo v Oku jsem našla i tady - poklidný děj, kdy čtení plyne a najednou je konec.
Ano, tuším, že se bude opakovat jistý vzorec - uvedení do situace a zhruba v polovině přijíždí Bergman, aby s kolegy situaci vyřešil, ale to mi nevadí.
Výborná kniha. Ostatně jako každá. Autorka psát umí. Líbí se mi vypravěčský styl i propracovanost příběhu.
Štítky knihy
Praha prvotina detektivní a krimi romány umění česká literatura české detektivky a krimi matky a dcery Cena Jiřího MarkaAutorovy další knížky
2020 | Drak spí |
2021 | Prokletý kraj |
2017 | Zmizela v mlze |
2019 | Sněžný měsíc |
2023 | Vraní oko |
(SPOILER) Příjemná česká detektivka. Na první pohled mě sice odrazoval přebal - kdybych nešla po autorce, tak na základě přebalu bych si knihu určitě nevybrala.
To, co někteří v komentářích vidí jako negativum - tedy několik linek, které vás od začátku matou, hledáte v nich příčiny a motivy vraždy, ale které nakonec vyjdou téměř naprázdno - to já vidím jako velké plus. Právě takováto zamotanost, díky které si od začátku myslíte, že tušíte, abyste pak na konci zjistili, že jste byli úplně mimo, je to, co dává detektivce šmrnc. Nevím proč bych měla s napětím číst příběh u kterého od začátku tuším, jak dopadne. V tomto případě nám ta francouzská linka vysvětlovala některé postoje a chování jedné z hrdinek. Tohle je tedy podle mého super.
Také se mi líbila promotanost osudů a příběhů jednotlivých sousedů a dalších postav.
Nevyhovovalo mi vykreslení některých postav, přišly mi nereálné. Režisér jako prototyp seladona, sousedka alkoholička jako prototyp zpovykané paničky žijící ve zlaté kleci ... nikdo myslím není v reálném životě tak jednoznačný. V podstatě byl každý v knize tak trochu a svým způsobem magor. Chyběl mi tam někdo normální :-). I když .... to byl vlastně Josef Bergman, že?
Takže nic :-), kritika se nekoná ... prostě super detektivka. No tedy možná, možná by hrdinky mohly méně trhat rameny :-). U takových popisů gest si vždy představuji jak to asi vypadá a trhání ramenem mi moc nešlo. A že hrdinky se něco natrhaly.