Kronika česká
Václav Hájek z Libočan
Na vlastní útraty a vydávání pána rytíře Jana Ferdinanda z Schönfeldu. Kronika uvádí dějiny Českých zemí od „Pojití národa českého“ (potopy světa) ke korunovaci Ferdinanda Habsburského roku 1527, kterou své vyprávění symbolicky končí. Hájek z Libočan ji dopsal roku 1539, vydána v tisíci výtiscích však mohla být až o dva roky později – vinou sporu s tiskárnou a masivního požáru Menšího Města pražského z roku 1541, ve kterém část hotového nákladu vzala svůj konec. O této nešťastné příhodě podal Hájek tištěnou zprávu vydanou Bartolomějem Netolickým (K02871) Originál kroniky se od vydání Schönfeldova liší několika opravami sazečských chyb, drobnou odchylkou umístění obrázků a především jediným vydavatelovým odstavcem předcházejícím erby na počátku kroniky.... celý text
Přidat komentář
kde by byli čeští spisovatelé 19. století bez Hájka!
oceňuju precizní práci editora vydání z r. 2016
Na to, že si vymýšlíte, tak byste měl být alespoň méně rozvláčný, pane Hájku z Libočan... Škoda, že asi přivedl od doby vydání kroniky spoustu čtenářů v omyl.
Hájek z Libočan je velká postava našeho humanismu, bohužel jeho práce je od pozitivistických odsudků na sklonku osmnáctého a v devatenáctém století považována pouze za snůšku lží a polopravd - a to je předáváno napříč českými literárně-historickými kompendii přes to, že ji téměř nikdo nepřečetl.
Hájek se v devatenáctém století stal "studnicí romantického historismu" (Kolár, Jaroslav), Mácha o něm pravil (jak víme od Sabiny), že je "nejpěknějším románem českým aneb - chceme-li - nejladnější sbírkou povídek a pověstí". Bez jeho vkladu by Jiráskovy Staré pověsti české nemohly čítat nějakých 400 stran a zdaleka nebyl prvním, kdo je rozšiřoval (vzpomeňme alespoň Dalimila a jeho vyprávění o Dívčí válce). Pro přízeň českých stavů mu k ruce byli tři písaři, kteří pro další práci excerpovali zemské desky, čerpal také ze soukromých knihoven českých šlechticů - materiálový základ jeho práce výrazně přesahuje zdroje, které měli jeho následovníci (zčásti jistě proto, že jich mnoho bylo stráveno nejneúprosnějšími cenzory historie - požáry).
Hájkova Kronika česká vypráví o Českých zemích od potopy světa až k roku 1526. Její text vykazuje záměrnou prezentaci historie jako "dějin" - epických, kauzativních, morálně podmíněných, pointovaných. A ačkoli v českém prostředí jeho dílo nemá obdoby, ve světě se jich několik najde: uveďme Němce Johana Trithemia, Johana Thurmaira-Aventina nebo angličany Edwarda Halla a Raphaela Holinsheda.
K rozšíření obzorů o autoru, jenž od 16. století prostupuje celými českými dějinami a navzdory naší nevědomosti se dodnes podepisuje na našem sebepoznání a sebepoznávání, doporučuji si přečíst nedlouhou předmluvu k Hájkově kronice - Výboru historického čtení, ve které jsou jeho život a dílo zpracovány Jaroslavem Kolárem, a to dosud nejlépe.
Schönfeldovo vydání kroniky (téměř faksimile) z roku 1819 je naskenováno a k dispozici na stránkách Ústřední knihovny Masarykovy Univerzity - v digitalizovaných tiscích.
Tato kniha má pouze historickou, nikoliv informativní hodnotu. Pan Hájek z Libočan byl velký fabulátor a běžně upravoval dějiny na "zakázku". Ty dvě hvězdičky jsou za tu historickou hodnotu.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Kronika česká |
| 1981 | Kronika česká |
| 1917 |  Pověsti o počátcích českého národu a o českých pohanských knížatech |
O pojití a počátku národu českého...
O příchodu do nové vlasti a o počátcích knížecího rodu...
O vládě pohanských knížat...
O prvních křesťanských knížatech...
O době zrad a úkladů...
O časech utrpení a slávy...
O počátcích velkého krále...
Na prahu bouře...
O králi dvojího lidu...
Za králů cizí krve...
Tak o tomhle všem, se dozvíme v této objemnější knize. A i když mnohý čtenář považuje tohle dílo, třeba jen za ,,pohádku," epickou fabulaci..., tak přesto Hájkova kronika - není jen nevěrohodný historický pramen. Kus naší historie, která kdysi vznikla na bouřlivých základech..., v ní - nicméně je.