Potomci Amarida

30.03.2016

V březnu při čtení prvních 50 stran jsem byla nadšená, že je tam hned akce, zajímavý svět a bude se to dobře číst. Už ale asi po 80 mě nadšení přešlo a někde kolem strany 165, kam jsem se prokousala po dvou měsících, jsem přišla na to proč. Je to styl autora. Pravděpodobněji autora než překladatelky. Myslím, že v knize je málo přímé řeči a autor se příliš zabývá každým krokem hrdinů. Na 3 stránky třeba rozepíše balení věcí, aniž by při tom došlo k čemukoliv důležitému. Mohl to shrnout jedním odstavcem nebo dokonce jedinou větou. Ale ne, čtenář musí vědět i co dostali Jaryd a Baden při nudné celodenní práci k obědu.

Našly se i nějaké hlouposti jako "vesničané v plné zbroji" (zbroj je velmi drahá záležitost, hádám, že spíš byli "po zuby ozbrojení") nebo požadavek, aby si dítě po příchodu zvenku umylo ruce (to je zvyk, který se v naší realitě rozšířil poměrně pozdě). Také jsem nepochopila, jak mohl Baden na str. 338 odevzdat hůl, když o ni přišel na str. 279?

Kniha má i dobré prvky a jedním z hlavních důvodů, proč jí dávám jen jednu hvězdičku, byť jiným nepříliš dobrým knihám jsem dala dvě, je, že jsem ji četla tak dlouho. druhým je způsob, jakým autor (ne)pracoval s napětím a gradací děje. Myslím, že mohl déle napínat čtenáře a odhalit pravou totožnost zrádce mnohem později. Kdyby neukazoval příběh z pohledu tolika různých postav a pozměnil pár věcí, mohl čtenář zůstat v nejistotě déle. Pak by kniha byla napínavější a hodnozila bych ji lépe. Některé části mě ale bavily a líbilo se mi například, jak autor vymyslel překážku pro jednu lásku na první pohled. Také hlavní prvky, mágové, dravci, krystaly, vykořenění, cizinci... působí zajímavě. Co mi vadilo je, že magie se většinu knihy ukazuje ve dvou podobách. Buď jako léčivá síla nebo jako ničivé blesky. Zdá se mi, že ji autor nemá ve skutečnosti moc promyšlenou. Byť finále považuji za zdařilé a otevření tématu magický Tobyn-Ser kontra mechanizovaný Lon-Ser za lákavé, na další dva díly se určitě nechystám. Autorova neschopnost knihu seškrtat mě odrazuje (a také se trochu obávám, že bych se dočkala nějakého skrytého ekologického poselství).

Také jsem myslela, že pro jednou někde pochválím překlad a ouha, záhy to začalo:
"nebude muset potřebovat radu"
"nasadil si prsten na svůj malý prst" (little finger - malíček)
Našla jsem i jednu zábavnou chybu: "Uprostřed místnosti stál nízký stůl vyrobený ze stejného dřeva a něm byl položen džbán s vínem a dvě sklenice."
A "zavazíme", "zavazíte"? Co to jako má být? Buď používám oblastní výrazy v přímé řeči hodně, nebo vůbec. Ale jednou za sto stran? To překládala molekulární bioložka Silvie Dudová z Brna?
"Sartolova hole jej zachytila." Kdo, co? Hůl.
Vzhledem k tomu, že ten, kdo knihu přeložil, nepřeložil podle DK nic jiného, měla bych asi překlad pochválit, že na amatérský překlad je to velmi dobré a předčí to mnohé profesionální překlady. Ale bohužel, něco to vypovídá o dnešních překladech obecně. Aspoň už vím, že když nenajdu práci v oboru, můžu překládat z angličtiny.