Poslední smrtelné pouto
Brian Staveley
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/334998/bmid_posledni-smrtelne-pouto-ZKT-334998.jpg
4
150
150
Kronika Netesaného trůnu série
< 3. díl
Kronika Netesaného trůnu vrcholí třetím a posledním románem. Trilogie, která začala Císařovými čepelemi a pokračovala Prozřetelností ohně, dospěla k epickému závěru. Říši Annur zachvátila válka. Starodávní csestriim jsou zpět, aby dokončili svou čistku lidstva. Armády pochodují na hlavní město. Líchové, osamocené bytosti, které čerpají moc z přírody a živí tak své neobyčejné schopnosti, hrají na všechny strany, aby ovlivnili výsledek války. Vrtošiví bohové kráčejí po zemi v přestrojení za lidi a sledují své vlastní cíle. A třem císařským sourozencům v samém srdci toho všeho – Valynovi, Adare a Kadenovi – je jasné, že i kdyby přežili zkázu, jež hrozí jejich světu, stejně se jim možná nepodaří sjednotit své protichůdné představy o budoucnosti…... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2017 , Fantom PrintOriginální název:
The Last Mortal Bond, 2016
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Konečně jsem dočetl tuto sérii a nyní ji mohl zhodnotit jako celek (byť je to komentář jen k třetí knize, pak finále série je vždy jen tak dobré, jak série sama).
Budu stručný. První díl je jedna z nejlepších fantasy, které jsem kdy četl, a z obou pokračování jsem tak zklamaný, jako už dlouho ne. Nemám pocit, že by se něco vyřešilo, natož pak zajímavě. Finální konfrontace se smrskla na boj s Urghuly, kteří byly celou dobu prezentováni jako podružný problém. Hlavní, donekončna plánující záporák poražen naprosto pitomým způsobem. Kladně hodnotím jen Rassambur.
Obrovská, srdce-lámající škoda.
Tak to jsem nečekal. Po slabším druhém díle je tento totální pecka. Napínavé od samého začátku až po poslední kapitolu. No dobře, linka s Adare zase tak moc dobrá nebyla, ale zbytek 110%. Užil jsem si to, celá série 4* Dokázal bych si představit jen knihu o kettralech.
V nejepičtějším díle Brian Staveley opět dokazuje, jak skvělým vypravěčem je. Místy teda zbytečně natahuje, ale přiznám se, že jsem si na jeho styl psaní zvykla natolik, že mi ta prázdná místa dovolila odpočinout si a vstřebat to vše komplikované okolo.
Představte si tu hrůzu, kdyby někdo všem lidem v jednu chvíli vypl emoce. Nebáli bychom se, necítili lásku, nenávist, neměli žádné tužby, žádné deprese a obavy. Byli bychom prázdní. Za jak dlouho bychom se zbláznili? :D
Celkově sérii považuji za zdařilou a velmi nápaditou věc, nabízí víc než jen solidní klasiku, boj dobra proti zlu. Nevyrazila dech, místy byla předvídatelná, ale dala mému dubnu smysl. Je to čtivé, epické, místy zábavné a docela surové. Nabízí fajn hrdiny, obří létající ptáky a vcelku zajímavý magický prvek.
Mohla bych na světlo světa vytáhnout nějakou tu literární špínu (alá chyby v textu, stále nepřeložená mapa, vcelku snadno překonaný zloduch), ale nechci. Za mě to totiž nebyla vůbec ztráta času, ale v hodnocení se držím stále někde mezi 3-4 hvězdami. Na čtyřku mi chybí nějaké to zaháčkování, ke kterému prostě nedošlo.
Serie prectena hnedle za sebou.
(SPOILER)
Tak tu máme konec další ságy. Trochu jsem ho čekal epičtější, ale celkově se povedl. Jen mi přišlo, že v rozporu s Tornjovou předvídavostí, se nechal zabít moc snadno.
Místy se děj moc táhl, výborná byla pasáž z ostrova kettralů.
Z Valyna se stal brutální cynik a zabiják, palec nahoru.
Celkově je svět moc dobře vytvořený, se zajímavými postavami, fungující magií atd.
(SPOILER)
Ach... je mi smutno. Byl to poslední díl... Tolik věcí jsem nečekala, vždycky se všechno stalo, tak nějak, jak jsem nečekala. Ok, Triste a Kaden se "dali dohromady", ale jak umřeli, a vůbec, celý ten závěr... četla jsem nonstop.
A Valyn, pro toho mi srdce krvácí, furt jsem nějak doufala, že se z toho dostane, bohužel...
A Ran Il Tornja, byl opravdu záporák... ale vynikající.
A Mekshent... taktéž, nic nebylo černo bílé. Snad jen ti Urghulové, ale budiž připsáno plus autorovi, že se snažil vysvětlit jejich povahu všechno pobijeme. Nebylo to jako u Volarů...
A Adare nakonec taky dobrá, ale Ran byl nejlepší.
Vůbec to bylo krásně všechno zamotané.
Nejvíc jsem si asi oblíbila Gwennu a Talala a Annick:).
Hezky to bylo vymyšlený, to s těmi bozi a se vším. Moc hezky. I Nira do toho hezky zapadla... jen je to zase smutné...
Ach Valyne... njn, ne vždycky je to tak, jak chceme... Každý má svůj život, který žije podle sebe...
Hmm, proč se to jmenuje The Last Mortal Bond? Je možný, že si ty knihy koupím, zajímalo by mě i jak jsou přeložený, každopádně by byla škoda je už nikdy nečíst v angličtině, protože autor měl fajnovej jazyk:).
A přiíšlo mi, že to mělo víc než 653 stránek, četla jsem to nějak dlouho. No ale bylo to hutný. Jasně, nejraději jsem četla o Gwenně, pak Valynovi a až pak Kadenovi nebo Adare. Ale pak jsem se stejně začetla vždycky i do těch jejich kapitol:).
vlastně přemýšlím, čím si mě tahle kniha/série dokázala získat a udržet.... nejsem ten typ, co má rád nějaké velké vleklé ságy.... o netesaném trůnu se sice nedá hovořit jako o sáze, nicméně rozvleklost toho příběhu mě k tomu svádí.... upřímně, ty odstavce, co zahrnovaly ty nekonečné myšlenkové pochody postav (hlavně ty mezi přímými řečmi a v úvodu kapitol), sem přeskakovala pak už automaticky, než se došlo k jádru věci, analyzovalo a přemílalo tolik věcí, že .... prostě núúúúdáááá.... další věc, hodně hlavních postav se mi zdálo nesympatických, vůbec sem si neoblíbila adare (příliš blbá - nemám pro to jiné slovo), kaden ve mě vyvolával rozporuplné pocity skrze celé tři díly, triste byla otravná a ufňukaná....
oproti tomu se mi líbil příběh jako takový, svět a jeho fungování, líši a jejich zřídla, csestriimáci, bohové, kettrali, lebky, urghulové a také některé postavy, co sem si naopak oblíbila hodně - valyn, huutsuu, pyrre, gwenna a anick (a další kettrali), tohle fungovalo opravdu dobře, včetně hlavního odporného záporáka :-)
když to shrnu - ty klady dostatečně vyvážily ta negativa popsaná v úvodu a vyvážily to na tolik, že i přes to mě to bavilo a dočetla sem to do konce :-)
Mně přišly všechny díly zhruba na stejné úrovni. Kdybych hodnotila jen linku kettralů, tak hodnotím výše. Právě tato linka mě na sérii bavila nejvíce a ty další mi to spíše kazily. Vytvořený svět se mi líbil moc. Určitě zkusím další autorovi knihy.
(SPOILER) Souhlasím s Karolínou 2425 a Martou 3736, tento díl byl nejslabší z celé trilogie a hodně mě zklamal. Jinak se mi série moc líbila a přečetla jsem jí za necelý týden, což se mi běžně nestává...
Poslední smrtelné pouto bylo za mě nejslabší.
Na začátku mě kniha moc bavila a to díky zvratu z Prozřetelnosti ohně. Pak ale začal děj stagnovat, kniha mě moc nebavila a i styl psaní, který jsem si tak oblíbila mě začal nudit. Byl víc popisný a vleklý než v dvou předchozích dílech, kde mi ho naopak doplňovala akce, což se tady až do půlky knihy říct moc nedá, informace o světě a mé oblíbené kettralské mantry a kecy.
Knihu jsem četla dost dlouho a to byl možná kámen úrazu, nebavila mě protože jsem ji četla rozkoskouskovaně a dlouho a četla jsem ji dlouho a rozkoskouskovaně, protože mě nebavila. Za půlkou se ale děj a tempo knihy zas rozjel a já s chutí četla dál. Pak už to byla samá akce, kettralské kecy a zvraty. Co mě trochu zklamalo byl konec. Byl takový na jedno brdo, zkrátka jsem čekala něco epičtějšího.
Co na tomhle závěrečném dílu ale moc oceňuji jsou přerody hlavních postav v ty osoby, kterými jsou na konci a jejich myšlenkové pochody. To vlastně oceňuji na celé sérii. Jsem ráda, že jsem tři sourozence a jejich příběhy poznala.
(SPOILER)
Na závěrečný díl jsem se opravdu těšila a čekalo mě velké zklamání. Abych pravdu řekla, jsem spíš naštvaná a to kvůli posledním asi 20 stranám. Připadala jsem si jako ve špatném YA. Před postavami velký problém a lusknutím prstů najednou všechny zmizely tak lehce, až to hezké není.
Autor si vybudoval příběh, z něhož nešlo vyjít bez obětí. Už to vypadalo, že vlastně celý svět zanikne. No. Ono to skončilo vlastně až moc dobře (na ty poměry, které v celé sérii panovaly a k čemu se schylovalo - nebo jsem si to alespoň myslela). Přišlo mi, jako by se autor na poslední chvíli rozmyslel a šoupnul tam vlastně vcelku růžový konec, aby se všem zavděčil. Nikdo přeci nemá rád špatné konce. To je sice pravda, jenže takhle to působí hodně nereálně.
No a aby to nebylo málo, většina scén je natahovaných a nudných. Hezu jazyk, dlouhý popisy - fajn, ale k věci, prosím. Dost jsem se přemáhala k tomu, abych vůbec pokračovala ve čtení. V průběhu celé knihy se na vás budou valit rádoby filozofický myšlenky, které s počtem přečtených stran začnou stoupat co do počtu. Nemyslím, že to tam mělo co dělat ve většině případech.
Nebylo to vyloženě špatné, ale po dočtení jsem byla tak vytočená, že tento názor dopisuji zpětně po týdnu, protože by jinak byl založen až na vulgaritách a emočním výlevu. Do Lebek se pustím ráda, protože ten svět je boží, postavy jsou boží. Tím ale s autorem končím, protože pohřbil konec téhle úžasné série. A to mu neodpustím.
Na závěrečný díl dost zklamání. Po předchozím díle a neskutečné jízdě plné zvratů a příprav na poslední díl, se to neskutečně vleklo, nic moc epického se nestalo, spousta věcí tak nějak nehotová a konec jsem vůbec nepochopila...
NO TAK TO BOLO O NIČOM KONIEC BOL PREDVÍDATELNÝ A DOPREDU PREZRADENÝ HNED NA ZAČIATKU . NO MNE SA TO ANI TROCHU NEPÁČILO .
Naprosto důstojné zakončení série, která už navždycky zůstane na příčce toho nejlepšího, co jsem kdy přečetla. Není moc sérii, knih, u kterých cítím po dočtení lítost z toho, že to skončilo, ale tady je to stoprocentní.
Miluju ten svět, i když z jeho vývoje toho autor už moc nenabízí, protože zkrátka nemusí. To co vytvořil funguje jako promazaný strojek. A pro ukončení už toho víc ani není potřeba. Co na této sérii ale stavím do úplného popředí je až neuvěřitelný styl psaní. Říct, popsat něco takhle upřímně, lidsky a přitom mrazivě, s lehkostí, která nenudí, i když je to zdlouhavější záležitost, to je prostě umění. Brian Staveley je prostě mistr a klidně si od něj přečtu i nákupní seznam.
Vývoj postav od začátku až do konce je naprosto nečekaný, drsný, bez nejmenšího smilování. Tři sourozenci, tři čepele a tři rozdílné osudy. Jeden z druhého dělá bestii, s vědomím i bez něj. Sourozenecká láska byla nahrazena nedůvěrou, nenávistí, kterou nemírní ani vzdálenosti světů. Je to drsný svět, který čepele vybrušují, ale i tupí.
Jo, tohle se prostě povedlo. Jedna z nejlepších sérií vůbec, čtěte to, čtěte to ... :)
Vydařené zakončení série. Poslední díl byl plný mnoha událostí, které cloumaly jednotlivými dějovými liniemi. Byla určitě místa, která jsem četl s menším zájmem, ale jako celek to bylo fajn čtení, ať už bych bral v potaz samostatný třetí díl i celou trilogii.
Za mě nejlepší kniha z celé trilogie. Osudy tří sourozenců z královského rodu si v sobě ponesu ještě dlouho. Jejich příběh se dočkal reálistického ukončení, které často hodně ve fantasy knížkách postrádám. Vždy to prostě nejde, aby hlavní hrdinové žili společně štastně ruku v ruce až do smrti.
Závěrečný díl byl pro mě velkolepým zakončením série..kniha je plná velkých momentů, emocí a všeho, co má dobrá kniha mít..neubránila jsem se slzám, když příběh skončil a autor dokázal spojit všechna rozpředená vlákna.. 3 zlomení sourozenci, 3 osudy, 3 různé cesty k jednomu cíli.. rozhodně jedna z lepších fantasy sérií
O mnoho lepší než druhý díl (možná i lepší než první...nemohu se rozhodnout), čtivé, akční, zábavné (hlavně ta slovní zásoba některých hrdinů), postavy jsou rozmanité; celá kronika je opravdu obsáhlá a za tu dobu než se čtenář dostane na poslední stránky, už je nenávratně ztracen ve světě s císařskými sourozenci.
Jednotlivé dějové linky se hezky proplétají a zamotávají, jen aby se mohly za 600 stran zase rozmotat. Každopádně pomyslná koruna patří Gwenně, která nepopiratelně zastínila všechny ostatní. (Trochu mi chybělo několik posledních slov k osudu zbylých kettralů.)
Knihu, stejně jako celou sérii velmi doporučuji; čtu převážně v dopravních prostředcích a musím se přiznat, že jsem často měla chuť prostě jet dál a dál a dál...
Spoilery. Je dobře, že autor už děj zakončil a nesnažil se boj s kenarangem protáhnout do nekonečna. Na druhou stranu hlavní gradace děje se odehrává na posledních stránkách a zbytek knihy je tak trochu výplň o tom, jak je Valyn zlomený, Kaden zmateně pobíhající Frodo, Adare rozpolcená apod. Nicméně i ta výplň je hodně čtivá a na večery s Kadenem, Ketraly atd. jsem se těšila.
Autor ale mohl vynechat bohy. Jejich pojetí je nesystematické. Na jednu stranu jsou propojení s celou strukturou lidského bytí, na druhou stranu se chovají veskrze lidsky a dají se jednoduše zrušit.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Císařovy čepele |
| 2017 | Poslední smrtelné pouto |
| 2017 | Prozřetelnost ohně |
| 2019 | Lebky |
Celá série má určitě potenciál. Všechny postavy mi jenom přišly až příliš dokonalé a všechno přežily. Jasně, slarní vejce, ale stejně, ale i tak mi to přišlo až příliš přitažené za vlasy. A pořád nedokážu skousnout, jak jsou 16, 17 letí ketrallové natolik samostatní, v boji nedostižní, ve svém oboru bezkonkurenční, charismatičtí a každý je s respektem poslouchá. Konečné rozuzlení nebylo vyloženě špatné, ale zbavení se nepřítele bylo nakonec velice rychlé a vypadalo dost jednoduše. Celkově ani nevím, proč jsem přečetla celou sérii. Žádná postava mi nepřirostla k srdci, ale čtivé to je.