Klíč k určování kouzelných tvorů
Tony DiTerlizzi , Holly Black
Kronika rodu Spiderwicků / Kronika rodu Spiderwickovcov série
1. díl >
Tajemný starý dům, kam se přestěhovali sourozenci Graceovi s maminkou, vypadal jako "deset chatrčí nalepených jedna na druhé. Dům měl několik komínů a celou tu prapodivnost korunoval železný plůtek, který mu trůnil na střeše jako obzvlášť výstřední klobouk." V domě se začnou dít podivné věci. Dvojčata Jared a Simon a jejich starší sestra Mallory tuší, že tu nejsou sami. Potom Jared v podkrovní místnosti bez dveří, kam lze vstoupit jen pomocí výtahu na jídlo, objeví zatuchlý kufr s falešným dnem a v něm knihu se zažloutlými listy a s tajemným názvem: Klíč Arthura Spiderwicka k určování kouzelných tvorů kolem nás. Ano, jejich tušení se potvrdilo! Ve starém domě a jeho okolí se to hemží nejrůznějšími skřítky, šotky a dalšími nadpřirozenými bytostmi. Série knih o dětech, které vstoupily do světa kouzelných tvorů, se setkala s nebývalým zájmem čtenářů v mnoha zemích.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2004 , Knižní klubOriginální název:
The Field Guide, 2003
více info...
Přidat komentář
Holly Black miluju, je to krásný, kouzelný svět, knížky je od prvních stránek zajímavá a napínavá. Pro mladší děti ideál i já jako dospělák jsem si čtení užil.
Na základní škole moje oblíbené knížky. Už od té doby uběhlo hodně let, ale i teď mě baví. Rozhodně doporučuji dětem i jako odpočinkovou jednohubku pro dospělé :)
Knížky z této série byly vždy mým nesplněným dětským snem. Snem, který jsem se rozhodla teď v dospělosti naplnit. Trochu mě mrzí, že jsem jako malá nejdříve viděla film, který je mimochodem taky moc pěkný. I přesto jsem první díl přečetla jedním dechem a těším se na další. Kratší knížka, děj se netáhne, krásné obrázky + moc hezké téma kouzelných tvorů. Podle mě ideální knížka pro děti, u kterých chcete podpořit chuť ke čtení.
Sice je to knížka spíš pro děti, ale Holly Blackovou mám ráda, tak proč si ne rozšířit obzory. Hlavně knížka je krátká, má krásný ilustrace a film už všichni dobře známe, tak proč nezjistit, jak to bylo i v knížce.
Škoda, že jsem na tuhle sérii nenarazila, když mi bylo 10, určitě bych ji hltala. Avšak i v tomhle věku mě bavila a za hoďku jsem knihu přečetla :-)
Velmi napínavý příběh dětí a nadpřirozených tvorů. Moc se líbila celé rodině, nejen dětem. Vhodná i pro ne čtenáře. Útlá knížečka se spoustou ilustrací.
Tuhle knížku jsem jako malý proletěl snad o stokrát a to hlavně kvůli rozmanitým bytostem, které tento svět obývali
Hledala jsem něco, co bych mohla synovi (skoro 7 let) číst ještě před tím, než začneme číst Harryho Pottera a co by mohlo být sérii HP tím typem čtenářského prožitku alespoň trochu podobné. Kronika rodu Spiderwicků je vlastně jedna kniha úplně zbytečně rozdělená do pěti mini knih, které ovšem sami o sobě netvoří žádný ucelený příběh. Prostě je v každé knize 7 kapitol z těch celkových 35. Celkově je těch 5 dílů dohromady asi jako jedna zhruba 200 stránková kniha. Nemá absolutně žádný smysl kupovat jen nějaký díl - jednak je to kraťoulinké a jednak to takto vytržené z kontextu nedává samostatně smysl. Ke knihám se mi podařilo levně sehnat i jinak nesehnatelný "Klíč". Zpočátku byly děti (dcera 11, syn 6) i já dost nadšené, dcera hned po pár kapitolách hlásila sama od sebe, že jí to tím, co u toho prožívá, připomíná Harryho Pottera. Opravdu to mělo určité kouzlo, navíc jsem po dočtení 1. dílu dala dětem onen "Klíč", syn i dcera byly fascinovaní, syn řešil, jestli ti kouzelní tvorové tedy fakt existují, nebo ne. Dalšími díly se ale u mě nadšení postupně vytrácelo. Příběh mi totiž nakonec přišel vlastně docela plytký, neměl přesah, nebyl prokreslený, nebyly prokreslené charaktery, stylisticky také nic moc. Vadil mi nesoulad určitých aspektů knihy z hlediska vhodnosti pro určitý věk. Přímočarostí a jednoduchostí příběhu to zcela odpovídalo nejlépe věku 6-8 let (pro starší bych to viděla jako ztrátu času - mohou číst už mnohem propracovanější knihy), nicméně pak tam byly aspekty tomuto věku zcela neodpovídající, jako mluva sourozenců Graceových. Ti spolu stále mluvili jakoby puberťácky, slengově, hulvátsky a tak jako polovulgárně. Byli vůči sobě pořád takoví podráždění, necitliví, hrubí. Vůbec se mi jejich vzájemné chování nelíbilo. Možná by někdo řekl, že se chovali právě tak, jak se většina sourozenců chová, a že se s nimi děti mohou právě proto identifikovat, ale v této knize to prostě bylo v poloze, se kterou se já takto v dětské literatuře nějak nemohu ztotožnit, shazovalo to pro mě to původní kouzlo. V knize jsou také nastolena závažná témata jako rozvod, odchod tatínka a tak, a tím je občas vysvětlováno hrubé a nevhodné chování třeba Jareda ve škole apod. (že jako emocionálně nezvládá ten rozvod), ale není to tu vůbec nijak dobře zpracováváno, prostě je to povrchně nadhozeno a v tom jinak jednoduchoučkém příběhu pro šestileté to tu působí jako pěst na oko. Knihy se mi také nepředčítaly nijak zvlášť dobře, například u přímé řeči často nebylo jasné, kdo zrovna mluví, bylo to protivné. Plynutí samotného příběhu mi také občas přišlo kostrbatější. Od třetího dílu už pro mě četba byla spíše nepříjemná, těšila jsem se, až to konečně dokončíme. Děti příběh zajímal celou dobu, i když ne tak intenzivně jako na začátku. Od třetího dílu si už ale ani jednou nevzpomněly na Klíč (předtím vždy po dočtení kapitoly chtěly přečíst o nějakém kouzelném tvorovi). V knize jsem nenašla žádné hlubší myšlenky nebo poučení o životě, o lidech, nic takového. Prostě moderně stále podráždění a hruběji spolu mluvící sourozenci prožívají určité dobrodružství, které je zajímavé tím, že se tam objevují kouzelní tvorové, což knihu ozvláštňuje. Ještě je pak docela pěkný konec, ten trochu zvedl dojem. Za mě tedy celkově spíše zklamání, i dcera (11) nakonec při mých dotazech všechny ostatní knihy, které jsme přečetli za minulé dva roky, hodnotila jako lepší, hlubší, mající pro ni větší osobní význam. Po dočtení jsem začala synovi číst toho Harryho Pottera a je to obrovský, ale opravdu obrovský rozdíl, který pociťuji od první strany.....(a je to pro mě po tom Spiderwickovi úplný balzám). Na rozdíl od série HP Kroniku rodu Spiderwicků nevnímám jako knihu, která by mohla mít co nabídnout i dospělým čtenářům.
Naprosto krasne počteni plne fantazie knihu jsem sháněla hrozně dlouho a stojí to za to doporučuji
Čtení hlavně pro nečtenáře, protože textu je tu skutečně pomálu. Sice to vynahrazují nádherné ilustrace z dílny Tonyho DiTerlizziho, jenže nic to nemění na faktu, že víc jak hodinku příběh nezabere. Kdyby šlo o jednu kapitolu většího celku, nezlobil bych se a bylo by to právě tak akorát. Takhle mi na jazyku zůstala pachuť obchodního kalkulu, jak prodat pět knih místo jedné a z rodičů vytřískat co nejvíc peněz. Protože člověk za sto sedmdesát dukátů dostane neukončené dobrodružství, jež se ani pořádně nestihne rozehrát, takže koupě dalšího dílu je prakticky nutností.
Jak jsem ale psal na začátku, pro děcka, co teprve začínají propadat kouzlu psaného slova, je to ideální titul. Spousta ilustrací, velká písmena, sympatické postavy, magičtí tvorové a zápletka, co má hlavu a patu, alespoň co dětská fantazie dovoluje. Podmanivou atmosféru to bezesporu má, protože sám jsem zvědav, co bude příště, jen doufám, že tentokrát už budeme mít představování za sebou a vrhneme se na skutečnou zápletku.
Jen co mé dítě dočte svoji první čítanku koupím mu tuto knížku, ještě před tím než ho zasvětím do Bradavického světa, musí poznat taje rodu Spiderwicků. Jsem dočista okouzlena ilustracemi a dějem a opravdu lituji toho, že jsem tuto knihu nedostala do rukou jako malé dítě.
Shrnu celou sérii do prvního a posledního dílu.
Byla jsem okouzlena. Ilustrace, nápaditost, rozmanitost.. Úžasné. Celou sérii jsem četla společně s Klíčem.. nedílná součást, která Kroniku Spiderwicků skvěle doplní a ještě o pár chvilek čtení prodlouží. Doporučuji nejen dětem, ale určitě i dospělým.. upustit uzdu fantazii neškodí :)
Kouzelný příběh i ilustrace. Moc pěkná kniha. První jsem viděla film a byla jsem z něho nadšená. Po několika letech jsem dala šanci i knize a jsem nadšená ještě více. Hned jdu na druhý díl :).
Super příběh, až nezvykle se podobající filmovému zpracování. Celostránkové ilustrace jsou moc krásné, ale stejně mi hlava nebere proč je písmo tak velké a roztahané a knížek je 5, když si tyto knihy očividně oblíbili i starší lidé, než jen žáci 1. třídy. Ale tak či tak bonboniéra taky není jedna velká čokoládová hrouda.
Přečteno jedním dechem. Pro děti určitě doporučuji a dospelakum jako oddechovou taky.