Kronika vrabčí uličky ― Husy z Būtzowa

(SPOILER) Kdybych nečetl předmluvu překladatele, řekl bych že jde spíš o pozdní romantismus než o realismus. První část, Kronika Vrabčí uličky popisuje příběh tří generací. Autor kroniky vypráví příběh svého mládí, kdy se spřátelil s chlapcem Františkem a dívkou Marií. Když dospěli nastala mezi hochy určitá řevnivost, ale když se dívka vyjádřila pro Františka, autor ustoupil do pozadí a stal se přítelem rodiny. Marie a František povili dceru, ale záhy oba (z poněkud nevysvětlených příčin) umírají. Autor se ujímá výchovy ještě malé dívenky a zbytek knihy je převážně zaplněn poněkud idealizovanými obrazy z průběhu této výchovy. Kromě toho se dovídáme příběh Františka, který byl jako nemanželský syn jistého hraběte vychován v lesích strýcem myslivcem. V hrobu jeho matky se našel přívěšek, který prokazoval původ jeho otce. Ten zdědila i Františkova dcera, a když dospěla, začala si s chlapcem ze sousedství, jehož matka byla nevlastní dcerou jejího dědečka. Takže závěrečná svatba završuje happy end urovnávající nešťastné křivdy z první generace. Prohlédnutí tohoto typu (ať už je to u Moliéra, Cimrmana nebo Rosamunde Pilcher) mě vždy připadají přinejmenším úsměvná. V horším případě mi kazí čtenářský zážitek, protože mi přichází, že si autor tropí ze čtenářů (nebo diváků) žerty. V druhé novelce Husy z Bützowa se autor vrací do období po Velké francouzské revoluci, kdy revoluční myšlenky přicházejí i na maloměsto v Meklenbursku. Městská rada v čele se starostou Hanem se rozhodne kvůli hygieně a pořádku zakázat volné pobíhání hus po městě. Každá bezprizorní husa je chycena a umístěna do obecního kurníku. Opatření však narazí na tvrdý odpor Bützowských žen. Nejrafinovanější z nich, madam Holborstová pomocí revolučních idejí a svého šarmu obratně vmanévruje dosud bezvýznamného pomocného učitýlka Albuse do aféry. Brzy se však ukáže, že madam to hraje na více frontách a sebevědomí magistra Albuse, s nímž vyčinil starostovi, klesá na nulu závratnou rychlostí. Je nucen se ukrýt u kronikáře příběhu, a s jeho pomocí posléze opustit město. Do revolučního Bützowa jsou k umravnění místních povolány posádky z Rostocku, s jejichž velitelem se nakonec madam Holborstová zasnoubí. Příběh z Bützowa je politickou satirou využívající ideje revoluce na pozadí scény z malého města a věčným cherchez la famme!...Knihu přeložil, úvodem a poznámkami opatřil germanista Jiří Veselý s manželkou Gabrielou a možná právě poznámkový aparát bylo to, co bych na knize nejvíce vyzdvihl. Erudovaný překladatel tak čtenáři přiblíží dobové reálie i aluze na klasiky, které autor četně zapojuje.