Kronika zoufalství a naděje II
Valtr Komárek
Po prvním svazku autobiografického románu vychází druhý svazek zamýšlené trilogie. Na začátku zastihujeme hlavního hrdinu, čerstvě dostudovaného inženýra, po návratu z Moskvy. Sledujeme první kroky v jeho profesionální kariéře na Státní plánovací komisi v nelehké atmosféře poloviny padesátých let i peripetie jeho soukromého života. Neméně zajímavé jsou pasáže líčící jeho angažmá v roli poradce Fidela Castra na revoluční Kubě i jeho setkání s Che Guevarou. Tento díl "románových pamětí" Valtra Komárka je zakončen obsáhlou částí, popisující průběh Pražského jara 1968. Strhující příběh 20. století viděný prizmatem jednoho konkrétního lidského osudu zaujme každého čtenáře.... celý text
Přidat komentář
Druhý díl začíná Valtrovým návratem ze studií v Moskvě, popisuje první zaměstnání, intriky v práci, manželství s Alenou a narození dvou synů, nakonec je před Novotným odklizen na Kubu, kde prožije s rodinou tři nádherné roky. Po návratu začíná pražské jaro a zklamání. Kniha končí v roce 1969, kdy Valtr očekává každým dnem vyhazov z práce, vyškrtnutí z KSČ a možná i vězení.
Škoda, že třetí díl již nevyšel. Zajímalo by mě, jak to dopadlo s tím členstvím v KSČ, protože jsem nikde na internetu nenašla potvrzení, že by byl opravdu vyškrtnutý. Také jsem nepochopila, proč o sobě píše jako o Bergrovi. Kdy se přejmenoval na Komárka?
Autor podává unikátní pohled na přelomová 60.léta a na princip ekonomického fungování komunistického státu a plánování RVHP. Netají se ani obdivem k příteli Che Guevarovi.
Stejně jako první díl vzpomínek, i tato kniha je velice zajímavá: autor se ocitá na Kubě a pak je účasten i v budování socialisnu a v Pražském jaru 1968, které docela působivě popisuje. Pohyboval se totiž v nejvyšším vedení našeho státu. Vřele doporučuju k přečtení.
Štítky knihy
Kuba rok 1968 komunisté Ernesto Che Guevara, 1928–1967
Autorovy další knížky
| 2004 |  Kronika zoufalství a naděje |
| 2005 |  Kronika zoufalství a naděje II |
| 1990 | Prognóza a program |
| 1991 | Ohrožená revoluce |
| 1992 |  Mé pády a vzestupy |
Citace z rozhovoru s panem Komárkem - Moji praví rodiče, Arnošt Berger z Pezinku a Růžena Pisková ze Stupavy, zahynuli v koncentráku.