Kroniky světa Po
Vladimír Němec
Lidé onemocní, ulehnou do postele a v klidu umřou. Vy se probouzíte do tiché, klidné Prahy. Žádné hromady mrtvol na ulicích, ale také žádní živí lidé. Tedy skoro žádní. Tak začal svět Po. Vítejte ve světě Po. Ve světě, v němž neplatí žádné zákony kromě těch, co sami prosadíte. A dospívá se zde brzy, už v šestnácti se z vás může stát soudkyně rozhodující o životě a smrti.... celý text
Přidat komentář
Dalo se to číst, ale srovnával jsem to s knihou Kronika konce světa od Shigora Birdmana (Jiří Matyskiewicz) a ta se mi líbila více.
Za mne docela povedene dilko. Urcite by slo napsat lepe ale to asi kazda kniha, ne kazdemu vse sedi. Nejlepsi na tohle tema je pro mne Tma od Neffa hlavne ta druha ale ani tahle kniha nebyla vubec spatna. Zrovna srovnat s Malevilevilem mi neprijde stastne, uplne jina doba a abych se priznal toto pojeti mi prislo realnejsi, protoze na jednoho smejda 10 slusnaku v realite fakt neexistuje. Doufam ze bude pokracovani temata by tam byla.
Kdyby byla možnost dávat hvězdy v mínusu , tak dám nejméně 10 !
Zajímavé téma , ale pojato jaksi pouze , přes zbraně , prdele , hovna , kalhotky a sex a kdo s kým !
Také se tomu pánovi budu snažit vyhnout !
Ale , je dobré si to přečíst , aby člověk mohl porovnávat , co je postapo a postapo :
Třeba Malevil pana Merla a román pana Němce !
A kvůli takhle debilnímu závěru jsem přečetla 350 stránek přitroublých dialogů a výčtu zbraní. Myšlenka byla velmi zajímavá, ale abych na každé druhé stránce našla, kdo si to s kým v postapokalyptickém světě rozdává? Já chápu, že ne každý by v takovém světě ihned prahnul po vyřešení otázky: "Jak se asi přiblížím nějaké životní úrovni?" Ale aby se všichni chlapi proměnili v prasata, která chtějí ženu jen ponížit a použít na jedno? Ani jedna postava mi nebyla sympatická a všechny do jednoho myslely jen na sex a když ne, tak to byli fanatici věřící, že je Bůh spasí. Ano, bylo tam zajímavé, jak si různé skupiny věřících dokáží vysvětlit Bibli, ale jinakmě velmi mrzí, že jsem po této knize sáhla. Děkuji, českému sci-fi a fantasy napsaném muži se v budoucnu vyhnu obloukem... Původně jsem tomu chtěla dát tři hvězdičky, po tom předpotopním závěru, smůla...
Výborně napsané. Postavy sympatické i šmejdi, kteří se vyrojí po každé katastrofě. Jediná věc, která mě udivovala bylo sledování kolejí na silnicích. Já tam viděl vždycky jen kus kolejí třeba po jzdácích, ale že bych někoho sledoval desítky km, to je fakt podivnost.
Kniha se mi poměrně líbila od pomření lidstva rabování velkoskladů zakládání nových skupin lidí a tahanice mezi věřícími a nevěřícími takže u mě ano.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Čas šelmy aneb příběhy (p)o konci světa |
| 2017 | Kroniky světa Po |
| 2014 | Žoldačka Darja |
| 2014 |  ...a člověk stvořil Boha |
| 2001 | Vytváříme hudební CD a MP3 |
Vladimír Němec zpracovává jedno z častých témat postapokalyptického žánru: Jak by mohla vypadat společnost po globální katastrofě? Příběh začíná několik dní poté, co svět zachvátí chřipková pandemie, během níž vymře většina populace. Děj je zasazen do důvěrně známého českého prostředí, střídá se v něm vyprávění několika hlavních postav, mužů a žen různého věku, odlišných ideálů, s rozmanitým sociálním původem. Každý se snaží využívat schopnosti a dovednosti nezbytné pro přežití. Některé postavy v nastolených drsných podmínkách nacházejí nové sebevědomí, nový smysl života, jiné působí ustrašeně a téměř ztraceně, čímž je vyjádřena jejich zmatenost nastalou situací. Projevují se v celé nahotě jejich charakterové vlastnosti, temperament i motivace. Strach o život katalyzuje jak ty nejnižší pudy, tak potřebu opřít se o duchovní autoritu, jíž je v případě některých jedinců víra v Boha. Je zábavné sledovat, jak se pod tlakem nevyhnutelnosti jednotliví členové skupiny uvelebují v nových sociálních rolích, jak se společnost navrácená téměř na prvobytně pospolnou úroveň opětovně rozvrstvuje. Forma, jakou je příběh čtenáři sdělován, je důsledná, metodická, až strohá. Výsledek působí téměř mechanicky, že navozuje a umocňuje atmosféru nezbytnosti. Čtenář dostává příležitost přeživší pozorovat jako mravence v mraveništi pod zvětšovacím sklem - což mu umožní udržet si odstup. Výsledkem je šance objektivněji posoudit vývoj charakterů a posun interpersonálních vztahů, což může být je pro čtenáře nacházejícího se v současném bouřlivě se měnícím světě stejnou měrou osvěžující jako varovné.