Kroniky válečných dob
Zdeňka Tichá
https://www.databazeknih.cz/img/books/79_/79986/bmid_kroniky-valecnych-dob-ag1-79986.jpg
4
3
3
Zdeňka Tichá vybrala ze starých kronik fakta týkající se třicetileté války (1618 - 48). Obsahuje: Lamentací země moravské -- Paměti prostějovské -- Paměti Kocmánkovy -- Paměti Harantovy. Ukázky z kronik a pamětí, lišící se autenticitou obsahu i různou uměleckou kvalitou, jsou svědectvím o politickém a hospodářském útlaku a válečných útrapách, jež lidu přinesla léta po Bílé hoře. Vedle biblického líčení lidské bídy a neštěstí, jak je přináší Lamentací země moravské, zde najdeme i zápisky pobělohorských válečných událostí kantora Václava Františka Kocmánka, výňatky z pamětní knihy Prostějova a deníkové záznamy Jana Jiřího Haranta z Polžic a Bezdružic. Ukázky provází množství dobových vyobrazení. 23-050-75... celý text
Přidat komentář
Soubor několika pramenů z doby třicetileté války z českého prostředí.
Lamentace země Moravské, Paměti Prostějovské, Kocmánkovy paměti a Harantovy paměti. Jiné pohledy z různých dob a různých úhlů vykreslující dobové události, představy a mentalitu.
Jako velké plus jsou tu také velmi hezké ilustrace.
Autorovy další knížky
| 1976 |  Průvodce po dějinách české literatury |
| 1975 |  Kuchařství, to jest knížka o rozličných krmích |
| 1970 | Růže, kterouž smrt zavřela |
| 1975 | Kroniky válečných dob |
| 1984 | Cesta starší české literatury |
Autorka se snažila zachovat archaičnost jazyka, každopádně ne zase v takové míře, aby to běžný člověk nerozluštil. Takže s tím je potřeba počítat, pokud někdo nemá rád archaický jazyk, tak ať se knížce raději vyhne. Na konci knihy je slovníček výrazů, které jsou v textu použity (dvě A4). Význam některých slovíček se dá odvodit z kontextu, ale přiznám se, že jsem musel občas do slovníčku nahlédnout. Namátkou třeba slovo obdankovati znamená propustit z vojenské služby, pajt kořist či zisk. Jinak hezky to shrnul TaťkaMF. Připojím ještě malou ukázku textu:
LAMENTACÍ ZEMĚ MORAVSKÉ. Ach, ach, ach, ouve, běda mně na mé hoře! Běda mně, nešťastné krajině, kteráž kdybych větším potokem byla, nežli Morava jest, slzy z očí mých vypouštěla, ještě dostatečně bídy mé oplakati bych nemohla. Kdybych největší vejmluvnost všech jazykův měla, nebyla bych dostatečná k vypravování žalosti mé! Anobrž kdybych měla moudrost Šalamounovu, nevěděla bych, odkud počíti a kde přestati! Ale však v sprostnosti mé trvajíc, pokudž budu moci, aspoň mým okolním sousedám některým k výstraze a některým k poželení a politování mne tak jako bídná, zarmoucená a osiřalá vdova z hořkosti srdce mého bolest a bídu mou slovy usedavými vypravovati chci.