Kroniky Západního pobřeží

13.03.2023 4 z 5

Začalo to na Vysočině, kde každý z rodů má svou speciální schopnost, dar, který se dědí z otce na syna či z matky na dceru. Dar zmaru, ničení, volání, čištění, dar přivodit slepotu, hluchotu nebo němost, dar zapálit oheň, dar nože, vnitřního zraku nebo stěhování těžkých věcí, dar uzdy a koštěte. Orrek Caspro a Gry Barreová se vzbouřili proti svému předurčení, opustili letité jistoty a vydali se neprošlapanou cestou za svobodou. Napřed do porobeného Ansulu, poté do univerzitního Mesunu. Ve svém hledání svobody a nezávislosti nejsou samozřejmě jediní. Mladičká Memer z Galvamandu nebo bývalý otrok Gavir Aytana Sidoy také hledají své místo ve světě, který odlišnosti netoleruje. Ursula Le Guinová svou trilogii ze Západního pobřeží pojala hřejivě lidsky a nanejvýš realisticky. Fantaskní prvky nejsou středobodem jejího vyprávění, slouží spíše jen jako pomůcka pro vytvoření výjimečných situací, které donutí hrdiny vzít své osudy do vlastních rukou. Ostatně s každým dílem tyto prvky ustupují více a více do pozadí a ztrácejí charakter neskutečna. Příběhu to nijak neubližuje, neboť Le Guinová dokáže udržet dějovou linku dostatečně atraktivní i bez těchto propriet. Velké díky si bezpochyby zaslouží i nakladatelství Triton, které se nebálo vydat všechny tři díly takto pohromadě v jedné knize.

04.07.2021 5 z 5

petr_

Pro mě je Ursula K. Le Guin další objevený zajímavý autor. Takže jsem objevil knihy, které budu dále shánět. Kniha mi svou konstrukcí děje připomněla "Atlas mraků", kdy postavy v jedné části ovlivňují děj v těch následujících a jsou jakýmsi katalyzátorem popsaných událostí.
Když si vybírám knihy k četbě, tak se orientuji informacemi na přebalu, a protože je tam zmínka o knihách, nebylo o čem přemýšlet. Mám rád knihy o knihách.
Ústředním tématem všech částí jsou texty, knihy, básně, příběhy a touha po svobodě. Vlastně je o tom, že bez vzdělanosti, žádná svoboda není, i když je relativní, protože si ani nemusíme uvědomovat, že něco není v pořádku, jako je tomu v části "Síly".
Na západním pobřeží existují různé národy a kultury. Jejich identita je dána tradicemi a životním stylem. V těch to společenstvech se však nacházejí jedinci, kteří tyto tradice narušují, nebo zneužívají, nebo svoji moc rozšiřují na úkor jiných společností.

Líbí se mi, že příběhy nejsou odtržené od dnešního světa, kolik je dnes lidí, kteří v době dnešního technického rozvoje , věří různým pověrám a falešným zprávám a nesnaží se porozumět tomu co se kolem nich děje, jsou profesně úzce zaměření, nesnaží se více vzdělávat v širším kontextu a vzdělanost zaměňují za jakési pseudointelekuálství. Přitom nevzdělanost je to co nahrává špatným vládcům a vůdcům, kteří mohou způsobit vážné krize společnosti.
Další zajímavou věcí, na kterou jsem v knize narazil je znalost básní a eposů. Tady bych řekl že to je moje slabá stránka, protože jsem se nikdy nenaučil tuto literaturu poznávat a je svět, který je pro mě neznámý (to je moje nevzdělanost). Přitom se v minulosti Homérovy eposy a verše se dlouhou dobu předávaly pouze ústně, než byly sepsány. Jak dlouho se je pěvci učili, si raději ani nepředstavuji.

Na závěr citát z knihy:"Tři věci, jichž růstem duše sílí: láska,vědomosti, svoboda."

22.01.2019 4 z 5

parxel

Kroniky západního pobřeží obsahují tři knihy. První z nich - Dary vyšla v roce 2006 a poté se dlouhou dobu nic nedělo. V roce 2017 nakladatelství Triton vydalo celou sérii jako jednu knihu. Mezitím jsem tuto trilogii již dávno vypustil z hlavy a na Kroniky západního pobřeží jsem narazil v podstatě úplnou náhodou. Musím říct, že jsem za to rád, protože Ursula K. Le Guin jednou z mých oblíbených fantasy autorek.

Nyní stručně k jednotlivým knihám.

Dary jsem četl již podruhé a musím říct, že tentokrát na mne již tolik nezapůsobily jako při první čtení. Nicméně u této knihy bych upozornil na trochu, z mého pohledu, nešťstastné zahájení. Autorka se v něm vrací do minulosti rodu Casprů. Bohužel dost nešikovným způsobem, protože ani na druhé přečtení mi nebylo zcela jasné, kdo je čí otec nebo dědeček. Tohle je zdánlivá prkotina, ale pokud se čtenář hned v úvodu ztratí, tak ho to může odradit od dalšího čtení. Jinak se mi tato kniha líbila. Je to v podstatě o takových žabomyších válkách, které mezi sebou vedou skupiny horalů a jejich vůdci disponují nadpřirozenými dary. A tím vším se prolíná příběh Oreca, který odmítá přijmout, že jeho darem je něco ničit.

Hlasy jsou druhou knihou série. Musím říct, že s touto knihou jsem měl asi největší problém. Ne že by byla hloupá, ale prostě se mi nedařilo a nedařilo začíst. Prokousat se Hlasy pro mne tedy nebylo vůbec snadné a je to asi jediná kniha celé trilogie, ke které bych se nechtěl vracet.

Poslední kniha Síly mne oslovila nejvíce. Popisuje příběh otroka, který si postupně začne uvědomovat své postavení. Kniha nádherně líčí jeho cestu ke svobodě, která začínám útěkem od svého původního majitele. Podle mého názoru je společným poselstvím všech tří knih hledání svobody, ať už vnější nebo vnitřní. Nicméně v poslední knize je tento aspekt zachycen asi nejlépe a nejvíce v něm vynikne poselství, které se Ursula K. Le Guin snažila sdělit svým čtenářům. Zkrátka tohle je kniha, ke které bych se chtěl jednoho dne vrátit.

Celkově dávám 4 hvězdy a to zejména díky poslednímu románu, který mne opravdu zaujal a vnitřně oslovil.

2003	Čaroděj Zeměmoří
1995	Levá ruka tmy
2022	Velká kniha Zeměmoří. Svazek první
2003	Atuánské hrobky
2005	Nejvzdálenější pobřeží

Ursula K. Le Guin

Kroniky Západního pobřeží série

Literatura světová Romány Fantasy

Annals Of The Western Shore Omnibus, 2006

Komentáře 5

Recenze 1

Hvězdičky 36

Tempo & emoce

Autorovy další knížky