Kronštadt 1921

Námořníci a vojáci z Kronštadské pevnosti byli slovy samotných bolševických vůdců "pýchou a slávou Ruské revoluce". Již od roku 1917 plnili roli pretoriánské gardy Leninova režimu, dobývali Zimní palác Prozatímní vlády, rozháněli ústavodárné shromáždění a v občanské válce tvořili jádro bolševických sil. V roce 1921 ale postupně procitli do strašlivé skutečnosti. Stejně jako před nimi statisíce dalších ruských, ukrajinských a dalších dělníků a rolníků dospěli ke zjištění, že revoluce je zrazena, lidové tužby surově pošlapány, místo svobodného socialismu, založeného na sovětech , orgánech ekonomické a sociální samosprávy, se u moci usadila diktatura Komunistické strany, místo respektování práv jednotlivce a co nejširší svobody projevu a sdružování v zemi zavládla hrůzovláda Čeky, bolševické tajné policie a vězení a koncentrační tábory přetékají nikoliv bělogvardějci, ale obyčejnými pracujícími, socialisty a anarchisty obviněnými z politických zločinů. a tak v březnu 1921 proti diktatuře Komunistické strany povstali. Chtěli zahájit "třetí revoluci", která jim konečně přinese svobodu. Kronštadtské povstání bylo jedním z posledních pokusů ruských pracujících vrátit se k původním myšlenkám Říjnové revoluce, který však byl krvavě potlačen diktaturou Komunistické strany. Povstalci, kteří v březnu 1921 vytvořili na ostrově Kotlin ve Finském zálivu revoluční komunu, požadovali ekonomickou a politickou samosprávu, obnovení lidských a občanských práv a svobodné volby do sovětů na všech úrovních. Jejich požadavky se však protivili snahám bolševické elity, vedené Leninem, Trockým a Zinovjevem, ještě výrazněji upevnit svou diktaturu nad ruskými pracujícími a jednou provždy rozdrtit zbývající opoziční uskupení a skutečně revoluční proudy. Povstalci se odmítli vzdát, po více než dva týdny odolávali soustředěným útokům bolševických armád a nakonec podlehli v nerovném boji. Tisíce jich byly poté popraveny nebo poslány na smrt do koncentračních táborů.... celý text