Krotitelka snů
Simona Monyová (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/163968/bmid_krotitelka-snu-163968.jpg
4
416
416
Také bojujete s nadváhou, nedostatkem času a neposlušností vlastních dětí? Váš muž si našel milenku, co připomíná tyčku k fazolím a vaše ňadra jsou důkazem, že zemská přitažlivost skutečně existuje? Život vám přistřihl křidýlka, a vy netušíte jak dál?
Přidat komentář
Knížky od Simony nikdy nezklamou. Čtou se velmi pěkně, zápletky že života, s kouskem satiry. Libí se mi odkaz na dalšího českého spisovatele M. W.
Po přečtení Řasnatců jsem automaticky sáhla po Monyové. Její osud mě už kdysi velmi zasáhl, dosud jsem však od ní nic nečetla. Krotitelka snů mě rozhodně nezklamala. Čtivý příběh ze života, psaný s hořkosladkým nádechem, stojí rozhodně za zamyšlení. Obzvlášť konec mě velmi překvapil.
Super - jako ostatní knížky, co jsem od ní zatím četla. Popisuje život mnohých z nás. Hrdinka nasekala spoustu chyb a párkrát se chovala dost nepravděpodobně, ale kniha je psána s humorem a je velmi čtivá.
Mně se líbila..Monyovou mám ráda, protože to fakt není červená knihovna, ale ze života..
2.5 hvězdy.
Tragikomedie. Za mě nejslabší kniha, kterou jsem od této autorky zatím četla.
Totožný příběh s jinými knihami od autorky, kdy je hlavní hrdinka "hloupá" koza a chlap nemožný ichtyl. Víme, že postavy autorky, respektivě ženy v autorčiných knihách, jsou takový ten hadr na vytírání podlahy, ale knihy byly svým způsobem nějak poutavé a realistické, tahle realistická moc nebyla.
Občas jsem se zasmála. Považovat ženu, která má 170 cm a 70 kg za tlustou, bylo přehnané, chápu, že se žena může cítit oplácanější, ale popis byl psán, jako bych se dívala na herečku Růžičkovou.
Spoiler:
Krvácet horem dolem a nejde k doktorovi a čekat až skončí celý školní rok... mi přišlo úplně na hlavu a naprosto nereálné. Zápletka, že manžel opět od rodiny odchází k mladší a nespokojeně se s ní i žení a nakonec leze zpátky do postele hlavní hrdince, která ho bezostyšně příjme, bylo taky hodně hloupé. Celá zápletka mi přišla jako jeden velký omyl, kniha mě občas pobavila, ale víc jsem musela kroutit hlavou a jsem rada, že jsem ji už konečně dočetla, tahle mi opravdu nesedla.
Po dlouhé době jsem opět sáhla po této autorce. Kniha, jako všechny, velmi čtivá, a bohužel, ze života. Nechybí humor, ale i vážné situace, stojící za zamyšlení...
Opět trochu smutný humor z reality života. Marie - žena, sestra, matka a manželka pár let před čtyřicítkou začne hodnotit svůj dosavadní život a snaží se aspoň něco změnit. Zaměří se , kromě jiného, na literární činnost. Kde se její sny splní a kde pohoří? Je přece ale hezké aspoň snít. Závěr nechala autorka otevřený, tak, jak v životě nevidíme do budoucnosti.
75%
Příběh o ženě, které se daří překonávat všechny překážky, které jí život připravil, až se jí do cesty postaví těžká nemoc. Moc hezky se to četlo, jen ten konec byl smutný.
Před lety jsem Monyovou dost četla. Knihy to byly krátké, nenáročné, jednoduché, takové odpočinkové jednohubky. Dnes se mi do ní nechtělo, ale chci si zpětně doplnit staré výzvy a do jedné se mi hodila. Stránky běžely jedna za druhou, můj zájem se nijak nedostavoval a najednou byl konec. Tak fajn, splněno, hotovo, zapomenuto.
Ale! Ale nebýt dvou situací, které mě dostaly do kolen. Autorka snad musela použít skrytou kameru, protože jak by zrovna TOHLE mohla tak přesně znát a popsat. Život s námi v běhu času pěkně mává.
Fakt mě to dostalo.
Čtivě napsaný příběh o všedních radostech i starostech. Autorka dokáže psát s nadhledem a humorem nejen o šťastných okamžicích, ale i o těch neradostných.
Charakteristický rukopis autorky se ukáže hned na druhé stránce. Opět jsme v příběhu, kde žena je uřícená kobyla, která se ve dvaceti vdala a zbytek svého života věnovala rodině. Manžel si tak nejak lehce proplouvá životem a vypadá děsně nespokojeně co se mu to doma děje. A žena se mu ještě omlouvá.
A protože před 20 lety bylo hrozně sexy od problémů prostě odejít a rovnou se rozvést, tak i tyto příběhy tendenčně popisují stav společnosti.
Zde však namísto zrodu nezávislé ženy čteme o ženě mediátorce, která se plácá v minulosti (ach ach vrať se mi), neumí se soustředit na svojí budoucnost (jo klidně se k sobě vrátíme mě to nevadí žes mě opustil) a ještě se ten tragický život snaží popisovat komickou formou (maska na obličeji a návštěva za dveřmi). Velice se omlouvám, ale opět tyto humorné popisy trapných situací snesu u Young adult románu ale ne u knihy zamýšlené pro ženu. Po této masochistické četbě úplně cítím jak mi měkne mozek a začínám kvokat.
Ani Krotitelka snů nevybočuje z řady dalších knih Simony Monyové. Je ze života. Moc se mi líbí tentokrát název knihy, který opravdu vše vystihuje. I já to vnímám tak, že mám stále plno snů, jak by vše mělo vypadat a kudy by se měl ten život ubírat, aby bylo tzn. "vše zalité sluncem". Ale zároveň si uvědomuji, že přesně jako v tomto příběhu mám při zaměstnání hlavně nedostatek času na realizaci všeho, co jsem si vysnila. Snažím se krotit své sny a užívat si života právě teď a tady. A tak mi příběh často vyvolal úsměv na rtech při vzpomínce na různé životní okamžiky, ale také mi připomněl i to, že život dokáže být někdy i tvrdý a krutý. Čtení pro ženy.
Stošedesát stránek bolesti, smíchu i hlubokýho zamyšlení mi přinesla tahle knížka od Simony. Tak nějak mi je tohle téma blízké včetně spisovatelky.
Jo, člověk je tvor důvěřivý a lehkovážný.. ač humorných scén tam bylo dost a dost, obzvláště ty se starším nápadníkem, celý život hrdinky byl hodně hořký.. někdy se chovala jako malé děvče, naivní a poblázněné. Stejně jako ostatní knihy této autorky, je i tato ale ze života.
Příjemné odpočinkové čtení s úsměvnými pasážemi. Kniha se rychle čte a děj díky krátkým kapitolám rychle ubíhá. Kniha parádně ukazuje jací jsou muži arogantní sobci, zejména pokud jsou v manželství (sorry chlapi).
Jako zdravotníka mě hrozně vytáčel přístup hlavní hrdinky je svému zdravotnímu stavu.
Jak hrdinka zmínila "kniha ze života", ale jelikož holduji spíš jinému žánru za mě slabší...
Konec je nedotažený a zbytečně useknutý. Zase je to celé strašně negativní. Vím, že jsou takové příběhy, vím, že i o tom je život... Ale je to celé na dobré cestě a najednou taková rána a konec příběhu. Jinak kniha se četla dobře a rychle. jen nemůžu tomu stylu úplně přijít na chuť...
Cte se skutecne jednim dechem, ale to je zhruba cele, co z knih pani Monyove odnese.
Podle mne opět typická Monyová. Každý si v ní něco najde, co buď prožil na vlastní kůži nebo někdo z jeho okolí. Rozhodně si nemyslím, že autorce šlo jen o to, vypsat se ze svých problémů. V tom případě by byly knihovny plné titulů s touto tematikou - jenže většině z nás spisovatelské nadání Monyové chybí. Myslím si, že knihu lze brát i jako poselství, sice možná až v souvislosti s autorčiným tragickým osudem. Ale přesto si po přečtení člověk uvědomí, jakou má sám zodpovědnost za svůj život, včetně nutnosti vyhledat v případě potřeby pomoc u odborníků a nezavírat před problémy oči.
Kniha nebyla špatná, hlavní postava vypráví svůj příběh života, který může potkat každého z nás, ale něco mi tam chybělo. Vždycky ty skoky mezi jednotlivými kapitolami mi připadalo, že mi tam něco uniklo. Nebo jestli to mělo být psáno jako formou deníku, kdy si ho autorka nepíše každý den.. Prostě mi nepřišlo, že by ten děj plynul tak hladce, jak jsem zvyklá u jiných knih. Knihu jsem přečtla za jedno odpoledne, takže opravdu takové nenáročné čtení na zkrácení dlouhé chvíle, ale ten konec mne moc nenadchl i když o tom ten život nejspíš je...
Štítky knihy
děti humor pro ženy rakovina, nádory česká literatura rodina manželská krize
Autorovy další knížky
| 2011 |  Srdceboly |
| 2003 |  Tchyně a uzený... |
| 2006 | Sebemilenec |
| 2005 | Krotitelka snů |
| 2011 | Citová divočina |
Kniha se mi moc líbila, příběh ze života, hrdinka bojuje s osobními problémy, bagatelizuje svůj zdravotní stav. V průběhu knihy bylo už celkem jasné, jak to dopadne, ale i tak se četla velice dobře.