Kruh
Dave Eggers
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/245787/bmid_kruh-Y89-245787.jpg
4
296
296
Mae Hollandová získala práci v Circlu, nejsilnější internetové společnosti na světě, a nemůže uvěřit svému štěstí. Otevřely se jí tím nejen dveře do světa milých a pracovitých lidí, ale i sportovních klubů, skvělých restaurací a luxusu. Zaměstnanci Circlu používají nejmodernější technické vymoženosti, nosí nejkvalitnější oblečení, stojí u zrodu nových trendů a dokážou svými nápady a oddaností obrátit běh světových událostí k lepšímu. Navíc ve všech situacích drží pospolu a o každém svém kroku se informují na sociálních sítích. Mae tak víří v kruhu pracovních povinností, virtuálního přátelství, rostoucí sebedůvěry a stále větší zodpovědnosti a ani si nevšimne, jak se vzdaluje běžnému kontaktu s rodiči a přáteli… Opravdu chceme jeden o druhém vědět všechno, nebo je to na škodu? Máme ve světě sdílení informací ještě právo na tajemství a soukromí?... celý text
Přidat komentář
Děsivé čtení o totální kontrole každého pohybu všech lidí jak venku, doma, na internetu, při platbách kartou, kamery na každém rohu a každé drobné vybočení lze v rámci "dobra" potrestat. Mám špatný pocit z toho, že otázka nestojí "jestli se to stane (protože se to určitě stane), ale pouze kdy to nastane. Opravdu děsivá vize.
Upřímně jsem ráda, že mám v práci jenom jeden monitor a mobil můžu kdykoliv hodin do kabely a ignorovat ho.
V takovéto společnosti bych žít nechtěla. Byla bych mezi tou skupinou, která se uchýlí kdesi v lesích, protože život bez soukromí není život.
Když se dívám kolem sebe, ptám se sama sebe: Je knížka jen dystopie nebo vize budoucnosti?
(SPOILER) Jak se z okouzlujícího nemluvněte stane Velký bratr. Společnost Circle, čerpající z nekonečné lidské touhy po pozornosti, pracuje na totální světové... transparentnosti (pro začátek). "Tajemství jsou lži. Sdílení každý ocení. Soukromí je krádež." A strhující není ani tak příběh (zpráva, jak jedna nanynka cestou po kariérním žebříčku získala zdánlivou moc, ale ztratila všechny vztahy, sebereflexi a soudnost, je vlastně klišé - a metoda vařené žáby také), ale podrobná znalost nástrojů, které reálně existují a čekají, až je někdo propojí popsaným způsobem. A rovněž promyšlenost argumentace. Zkuste třeba v rámci cvičení odporovat Baileymu před koncem první části - nebo přesně pojmenovat moment, kdy Mae definitivně přestává mluvit za sebe... K tomu se to skvěle čte, zběsilost děje odpovídá rychlosti popisovaného světa. Ale raději si čtení dávkujte, autorův smysl pro nadsázku a odvaha dovést zobrazované do extrému dodává čtenářské rozkoši podivnou pachuť...
Velmi čtivá knížka.
Bezpečnost je v pořádku, ale nelíbí se mi ty myšlenky, že je nutné všechno vědět o všech a o všem ... Úplně z toho až mrazí.
Jde vidět, jak lehce lze zmanipulovat lidi.
Kniha super, doporučuji.
(SPOILER)
Po přečtení jsem si musela nechat pár dní, abych dokázala spravedlivě dílo ohodnotit.... V tomhle konkrétním případě se mi sice příběh nelíbil, ale je to vlastně pozitivní bod pro autora.
Jedná se o poměrně blízkou budoucnost našeho světa, která mě upřímně děsí! A v této knize je to popsáno tak dobře, že jsem byla na postavy naštvaná, jak takové uspořádání nejen s klidem přijímají, ale dokonce jsou za něj vděční! Já vím, že to všechno zní hrozně dobře - žádné úplatky, žádné únosy a spousta jiných věcí.... Ale opravdu je potřeba k tomu dojít touto cestou a za takovou cenu?!
Osobně si velice vážím svého soukromí. Jsou věci, do kterých nikomu nic není. A i když v knize pár podobných situací bylo (a nejdřív jsem si myslela, že to bude ten zlom, kdy se myšlení hrdinů otočí), nestalo se a na konci si jen můžeme představovat, kam až tato utopie směřovala. Upřímně doufám, že k takovému bodu v budoucnosti nedojdeme tak snadno, jak se autorovi podařilo předložit...
Dobře napsané, snadno se čte, ale je to velice znepokojivé téma....
Tak nevím, ta kniha měla dobře našlápnuto a autor rozhodně umí psát a vyprávět, ale v rámci gradace dramatičnosti vytvořené reality šel podle mě trochu do extrému. Prostě jsem mu to ke konci už dost nevěřila.
UCHOKNIHA. Nečekala jsem od Kruhu, že mě tak moc dostane. Asi nejvíc mě překvapila jeho obojakost - celou knížku totiž můžete jen odhadovat, jestli autor Circle obdivuje, nebo kritizuje - podle mě tohle zůstává na hodnocení každého daného čtenáře (mileniálové prominou, u nich mám vážné obavy, aby celou knihu nevzali jako kritiku, ale spíš oslavu všech těch krásných a dobrých myšlenek)... Celou knížku sledujeme Mae, která je vážně "hrdinkou" k pohledání. Většinu času jsem nad ní kroutila hlavou, místy mě až svrběly všechny prsty, protože byla zralá na jednu dobře mířenou... Co se ale musí nechat, autor velice dobře zvládl její charakterový přerod z hloupoučké a naivní blbky až po nebezpečnou manipulátorku (pořád ale blbku). Pro mě osobně to bylo velmi drsné čtení, kde se mi místy opravdu dělalo až fyzicky špatně - tohle totiž není nic až tak dystopicky vzdáleného, tohle už se totiž kolem nás děje - většina lidí se nechává nachytat na rádoby krásná hesla a myšlenky, že si ani nevšímají, jak hezky kráčí k totalitně smrduté kontrole celého svého života. Tyranie dobra zůstává stále tyranií, to by si měli všichni ti rozdavači a vymahači dobra uvědomit...
Sci-fi z nepříliš vzdálené budoucnosti probírá velmi názorně, jak lze snadno zmanipulovat lidi, aby nadšeně pohřbili svoji svobodu tak, jako již mnohokrát v minulosti. Toto téma je v literatuře samozřejmě mnohokrát probrané, ale zde se vcelku originálně autor zabývá možnostmi sociálních sítí, které jsou možná nekonečné. Závěr není barvotiskový, což se mi líbilo a vlastně i celá kniha. Kéž by, což se určitě nestane, byla tato kniha povinnou četbou pro dnešní školáky, po nos celý boží den zabořených do svých komunikátorů.
mrazivá dystopia. najhoršie na tom je, že toto sa môže veľmi ľahko stať. azda len s tým rozdielom, že zdieľacích komunikačných fašistov bude menšina. svojím terorom však dokážu otráviť život celému svetu. stačí pozrieť na atlas húb a jeho deštrukčný vplyv na kreativitu - koľko ľudí, firiem, spoločností rezignovalo na serióznu webovú prezentáciu a spoľahlo sa na fasabuk s jeho algoritmami... alebo - začítajte sa do hociktorej diskusie na hociktorom portáli - koľko ľudí neovláda svoj jazyk až natoľko, že sa spoliehajú na akúsi AI, ktorá pochybne dopĺňa slová, ktoré asi chceli použiť... a aké krkolomné hlúposti z toho vyliezajú.
a čo sa stane so svetom, až budú vyčerpané zásoby všetkých vzácnych kovov, ktoré pcháme do smartov? čo sa stane, ak sa vyčerpajú zásoby energie a napr. elektrina bude na prídel? kto ho dostane a za čo? najprv budú zaslúžilí, ktorí majú nárok na väčší kus?
čím budú potom manipulanti typu Zukerberger ovládať hlúpu čriedu, ktorá si myslí, že lajkovaním na tapete prejavuje svoju schopnosť žiť?
dobrá kniha, len škoda, že sa nedostane do tých správnych rúk...
čo oceňujem najviac je detailný popis manipulatívnych techník a mobing predstavený ako forma zdieľania...:)
idem si prečítať Hologram.
a ešte doplním:
ako som bol rozbehnutý, pozrel som si rovno aj Circle. nejako mi v tom chýbala šťava, ale zasa na druhej strane ten záver vyznel lepšie ako v knihe. odporúčam sledovať po prečítaní, tak bude jasnejšie wocogou&húishú:)
(SPOILER)
Ke knize jsem se dostala díky doporučení blízkého kamaráda; ráda bych předeslala, že samo doporučení zaznělo už před řadou let, a proto praktiky, které v době vydání knihy mohly působit jako "šokující" nebo "neskutečné" dnes čtenáři nestojí za pozvednutí obočí.
Příběh byl pro mě spíš plytký, začátek knihy, popisující "jak chudá holka z Kalifornie ke štěstí v korporátu přišla" dal nahlédnout do mysli hlavní postavy a tam - jen a pouze tam, v začátku knihy - ji vykreslit jako průměrně inteligentní mladou ženu. Pak už to jde rychle z kopce: kniha se čte svižně, takže začtete-li se v poledne, ještě před večeří zjistíte, že Mae má univerzitní diplom leda z debility.
Na druhou stranu, kniha měla řadu vedlejších postav, jejichž příběhy bych si přečetla víc než ráda.
Spíš než příslib napínavého děje kniha slibuje poutavé "poznámky pod čarou", informace mimo, které dokáží zaujmout - třeba že "brát si pauzu na oběd první týden v práci nedělá dobrý dojem", nebo dobrodružství plynoucí z pouhého bytí pojištěncem na území USA.
Co mě ale rozčílilo k nesnesení byla autorova představa, že živočichy vylovené na dně Mariánského příkopu po vylovení prostě nahážeme do akvárka a uvidíme, co se stane (((:
„Léta jsme měli to štěstí, že za hlavními internetovými kanály stáli docela slušní lidé. Přinejmenším to nebyly pomstychtivé hyeny. Ale odjakživa mě to zneklidňuje. Co kdyby někdo chtěl téhle moci využít, aby potrestal kohokoli, kdo se mu postaví?“
Někoho děsí migranti ze Sýrie, jiného mocichtivost USA či Ruska. U mě jsou to sociální sítě a jejich vliv na soukromí jedince. Kdo nesdílí radosti i strasti soukromého života, jako kdyby neexistoval. Což je ještě v pořádku, dokud se však kvůli tomu nestane veřejným nepřítelem… Právě tohle téma rozebírá Dave Eggers ve svém takřka orwellovském románu Kruh. Na rozdíl od slavné klasiky 1984 ovšem nevykresluje fanatickou společnost pod totalitním dohledem, ale její pozvolný (a hlavně chtěný) pád do osidel zdánlivého štěstí, bezpečnosti a naplněnosti. V některých momentech sice autor možná až příliš optimisticky pohlíží na vřelé přijetí čtyřiadvacetihodinového sledování, ale podstata sdělení je vcelku zřejmá. A já mám postaráno o další noční můru.
Velice zajímavé a k zamyšlení. Četlo se to svižně. Sice nesouhlasím s chování Mae ani s koncem, ale co naprosto nechápu je její vztah s Francisem.
Kniha je zvláštní (krom děje a konce) v tom, že nemá žádné kapitoly. To při čtení nevadilo, spíš mě obtěžovalo, že 24 letá Mae používala dost nevšední a nepoužívaná slova jako povšechnější, vilné nebo venkoncem. Pak také některé popisy jako blýsknutí bělem byla trochu mimo. Nikdy jsem nikoho neviděla blýskat bělmem.
Podívala jsem se i na stejnojmenný film s Emmou Watson. Také nebyl špatný, doporučuji pro porovnání, přestože se v lecčem film liší.
obávám se, že právě k takovému světu spějeme
škoda ten slabší konec
už během čtení jsem přestal na netu vyplňovat zákaznické dotazníky spokojenosti, sociální sítě nevyužívám, zamrzl jsem v analogové době a digitální budu cíleně brzdit
Souhlasím s předchozími komentáři.
Kruh není žádné velké literární dílo, jeho hodnota tkví v aktuálním tématu. Ve jménu dobra, lidských práv, ulehčení práce a všech podobných velkých keců se část populace ráda a dobrovolně, část pomalu a s odporem, vzdává své svobody a svého soukromí.
Jen málo hlavních hrdinů mi kdy bylo tak nesympatických jako Mae: narcistická, nadutá, netolerantní, zamindrákovaná, manipulovatelná i manipulativní, ambiciózní, pokrytecká, citově plochá...
A z toho konce až mrazí.
Celkem předvídatelný děj, ale jinak dobře vykreslená korporátní totalita, která nás v blízké budoucnosti dost možná čeká. Jestliže tato autorova vize byla vydána v roce 2013, teď by určitě přitvrdil. Po celém světě už bylo založeno 482 diskusních skupin odpůrců této knihy, kde si miliony circlanů vzájemně potvrzují svou nenávist.
Na knížku jsem narazila náhodou, a pro mě velké překvapení. Šílená je představa, že tohle všechno je děsivě reálné, pokud všichni Ti vyznavači facebooku, instagramu a ostatních sociálních sítí nepřibrzdí, protože žít svůj život doslova ,,online" není ta nejlepší volba... Je to stejně prorocké, jako Orwellovo 1984, jen přešité na naší dobu. Rozhodně stojí za přečtení a zamyšlení, jestli opravdu potřebujeme úplně všechno komentovat a sdílet a jestli kafe s kamarádkou raději vyměníme za diskusi se stovkou virtuálních rádoby přátel. Jasně, doba ve které žijeme se bez komunikace přes internet asi neobejde, ale i tak přece není nutné si úplně nechat vymýt mozek. Každý by si měl uvědomit, že internet je výborný sluha, ale opravdu zlý pán.
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura
Kruh
Z knížky jsem měla z počátku dobrý pocit. Skvělé téma, kde se krůček po krůčku necháváme ovlivňovat ostatními a necháváme si vymývat mozky elitou v prestižní společnosti. Co mě ale docela zklamalo je, že to nemělo ani pořádný zvrat, posledních pár stránek se tak nějak táhne a cliffhanger vlastně není pořádný cliffhanger, protože víte, jak to skončí. Příběh máme trochu opepřený milostnými hrátkami, které ve finále nenechaly žádnou stopu na příběhu. Prostě tam byly a ani nevíme pořádně proč.
Celkové hodnocení je lehce nadprůměrné, ale mohlo to být lepší, mělo to velký potenciál.