Kruh
Bernard Minier
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/544374/bmid_kruh.jpg
4
2259
2259
Martin Servaz série
< 2. díl >
Kdo a proč rozpoutal v tomto univerzitním městečku šílenství smrti?
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno:
2016
,
XYZ (ČR)
Originální název:
Le Cercle, 2012
Interpreti: Jiří Žák
více info...
Přidat komentář
Kniha sa veľmi dobre a rýchlo čítala, autor vie navodiť atmosféru. Určite by sa dalo niečo vytknúť (niekedy nezmyselné správanie Servaza...), ale neubralo to z napätia. Dej má spád a nechýbajú prekvapivé zvraty. Určite prečítam aj Tmu, keďže niečo ostalo ešte nedopovedané.:-)
Ze začátku jsem si říkala, jaká dobrá a napínavá kniha to bude, určitě lepší než Mráz. Samozřejmě kvůli počtu stranám jsem čekala, že se děj bude hrozně natahovat. Na posledních stranách, kde se motiv konečně začne odhalovat, jsem si řekla 'A to je všechno?'. No na to, jak začátek začínal dobře, konec teda nic moc. Čekala jsem od knihy daleko víc.
Ke škodě příběhu to bylo úmorně dlouhé. Po 200 stránkách jsem se naučila přeskakovat bezvýznamné plkání a popisné statě typu: jak jde někdo lesem... Opravdu nepotřebuji detailně vědět, jak se obléká neopren, potápí a vynořuje, na to byly sepsány jiné příručky. Hlavní příběh je ale zajímavý a vedlejší linka o vězněné ženě mě ke konci knihy dostala.
Kruh na mě nezapůsobil, tak chytlavě jako Mráz. Slabší zápletka a celkový děj. Rozuzlení ovšem opět nezklamalo, proto za 4 *.
Kniha by se dala shrnout do několika částí:
1. Martin bloudí temným městem v depresi, že ho před dvacet lety podvedla přítelkyně.
2. Martin bloudí temným městem a sám leze na místa, kde mu někdo následně ublíží. Občas to místo Martina vyfasuje někdo jiný.
3. Martin má pocit, že je tomu na stopě. Ale něco chybí. Ten pocit, to svrbění, že je něčemu velkému blízko. Pak ho osvítí. Ale ne, ještě je tu něco, co nezapadá do řetězu událostí. Něco mu uniká, ale má pocit, že je na stopě... Nebo ne?
Tolik k ději. Většina zlomů a zápletek je o tom, že proti zdravému rozumu, policejním zvyklostem i logice někdo někam jde, ne, díky, nepotřebuji doprovod/hlídání/pomoc, a pak bum, už ho/ji praští po hlavě, málem znásilní, zabije, shodí... a tak. Martin, protože je hlavní hrdina, má tu čest těchto nehod inkasovat nejvíc. Když už by bylo opravdu hloupé, aby mu tyhle věci dělal někdo jiný, způsobí si je sám, například při potápění.
Jeho kolegyně je sice jen četnicí, ale mimo to také dokonalý počítačový mág, bojovnice, potápěčka, já už nevím co všechno. A lesba. Nic proti lesbám. Nicméně v detektivce asi napříště omrzím stránkový popis toho, jak svým ohanbím vzrušeně tře o pohlaví své milenky. Autor je fér i k hetero čtenářům, takže se taktéž dozvíme, co dělal Martinův úd v jeho bývalce. Dost detailně. Nevyhýbám se erotické literatuře, ale nemusím ji mít všude.
Ono v téhle knize je toho dost, co bych popravdě omrzela. Například:
Příliš mnoho dějových linek. Je trochu smutné, když jako čtenář zjistím, že linka hlavního hrdiny mne baví o dost méně, než ta věnovaná jeho dceři. Uklízeči. A kolegyni.
- Příliš mnoho detailů o hrdinově životě. Martin neuvěřitelný spisovatel, filosof, nadějný žák, zhrzený policista. Traumatizovaný dětstvím, zrazený přítelem, bývalkou. Autor se vší silou snaží, abychom poznali Martina ze všech stran, pochopili každé jeho hnutí mysli a pod vší tou lítostí, kterou vzbuzuje, viděli osudem vláčeného nenaplněného génia literatury. Já, nemohu si pomoct, vidím jen idiota, který není schopen nosit a použít zbraň a neustále jen leze, kam nemá.
- Příliš mnoho náhod. Za mne vede, z pohledu násilníka, tato: Můj cíl vchází do banky, předtím se díval na kameru, takže si půjde prohlédnout záznamy. Schází se s ředitelem a mizí v kanceláři. To je moje šance! Zavřu se na záchodcích a budu doufat, že jediné vyústění situace bude, že ho tam ředitel nechá samotného, nezapne alarm a propustí všechny zaměstnance, a já ho pak budu moci na osamělém místě bacit do hlavy. Risk je zisk, zřejmě.
- Příliš mnoho smutných, citlivých a uplakaných věcí. V prvním díle byl snad každý zneužitý, nebo zneužíval, zato tady se naladíme spíše do takové té podzimní, všelidské deprese. O každé postavě zjistíme každou smutnou podrobnost z jejího pohnutého života. A když už druhá postava pláče nad dokonalostí hrdinovy nevydané povídky, mám chuť plakat taky. Jen z jiných důvodů.
No a na pozadí toho máme silný, zajímavý originální příběh, který se pod vším tím balastem ztrácí a rozmělňuje. Momenty, které se vryjí do paměti, pro mne to třeba byla scéna s plavajícími panenkami. Jenže autor se také nechal pohltit svou vlastní genialitou a přišlo mu, že nepřidat sto stránek navíc je mrhání talentem. Škoda!
Velmi, velmi váhám s hodnocením knihy. Příběh je opravdu dobrý! Ale je tu ale. Slabounké tři, lepší dvě? Když srovnám s jedničkou, lepší příběh, víc balastu.
Hm... Silnější dvě. A to jen proto, že jsem to četla a ne poslouchala, v tom případě bych bušila hlavou do zdi ještě teď.
S prekvapením musím priznať, že táto druhá časť sa mi páčila omnoho viac ako prvá (Mráz). Ak sa čitateľ zmieri s vyšetrovateľom, ktorého napína na vracanie na každej druhej strane a pištoľ mu vypadáva z ruky skôr, ako dokáže vystreliť, je to celkom napínavé (:-) a vzrušujúce čítanie. Dej má pomerne dobrý spád a nie je núdza o prekvapivé zvraty. Asi si od tohto autora prečítam aj ďalšie knihy....
Kruh je kvalitná detektívka, ktorá ako jedna z mála má aj akýsi zahmlený dej. Autorov štýl mi sedí a kriminalista Servaz je neskutočný sympaťák. Čo sa teda Kruhu týka, ide o výborné dielo so zaujímavou zápletkou, kniha je čtivá, má spád. Dej je zasadený do univerzitného prostredia a do okolí jazier, čo dáva knihe taký jemnejší nádych ( oproti Mrázu). Je tam menej krviprelievania, čo mi , ale vôbec nevadilo. Páči sa mi taký neuzavretý dej, ktorý núti k čítaniu Tmy. ... už teraz sa teším...
Kniha začína byť napínavá až na posledných 100 stranách ale aj tak ma veľmi bavila a odporúčam. Jedna z tých lepších detektívok... :)
Mráz jsem přečetla jedním dechem, ale do Kruhu se nemůžu začíst a knihu jsem odložila po 350(!!) stranách, což je opravdu můj rekord. Třeba se k ní někdy vrátím.
Tak jak mě Mráz bavil, tak dočíst Kruh pro mě bylo docela utrpení… Kromě ústřední smrti učitelky hned na začátku příběhu se nic zajímavého a napínavého vesměs neděje. Děj se neuvěřitelně táhne a zabíhá do rovin, které mě jako čtenáře nějak extra nebavily a nezajímaly. Nebavila mě Martinova historie, utrápené vzpomínky a už vůbec mě nebavila emocionálně vyčerpávající linka s Marianne. Jenom zvědavost mě nutila knížku dočíst (a to až na podruhé, v půlce jsem to po marné snaze se pořádně začíst, vzdala, a šla raději číst něco jiného). Konec se konečně vytouženě rozjel, bylo pár momentů překvapení ale tak nějak mám pocit, že mě zápletka trochu zklamala a něco mi tam chybělo. Rozhodně by se nic nestalo kdyby byla knížka poloviční.
Autora však rozhodně nezavrhnu, moc se mi libí jeho styl vyprávění, místo děje a především popisování, takže Tmu, která mi ještě zbývá přečíst, určitě jednou přelouskám.
Tak toto bylo horší. Jednička mě velice bavila,ale tady jsem se nemohl začíst. Tak ještě třetí díl.
Pro Martina Servaze a JZ Francii okolo Toulouse mám slabost. Minier je můj oblíbený autor a knihu jsem zhltla najednou. Snad se autor k Martinovi ještě někdy vrátí, moc by se mi to líbilo :-)
Minierov Kruh je kvalitne vykreslenou detektívkou, ktorá ako jedna z mála má aj akýsi zahmlený dej na pozadí, t.j. prečítaním tejto knihy sa (možno) neuzavrie celý kruh :). Ale keďže mi autorov štýl sedí, určite si prečítam aj Tmu. Čo sa teda Kruhu týka, ide o výborné dielo so zaujímavou zápletkou, hoci mi viac sedela taká ponurá atmosféra z Mrázu, kniha je čtivá, má spád. Dej je zasadený do univerzitného prostredia a do okolí jazier, čo dáva knihe taký jemnejší nádych (napríklad oproti Mrázu). Servaz je týpek, ktorý mi celkom pripomína Mankellovho Wallandera. Takže od neho nečakajte žiadneho samuraja, čo pochytá vrahov ľavou zadnou:). Záver knihy mohol byť trochu rozsiahly, v podstate hneď ako sa zistia súvislosti medzi starými a novými vraždami je dej ukončený. A práve tu mohol autor pritlačiť na pílu a čitateľa zamotať viacej. Ale celkom sa mi páči aký taký neuzavretý dej, ktorý núti k čítaniu Tmy. ...
Tak mě se tedy líbila ještě víc než Mráz. Opravdu je zajímavé, že autor dokáže udržet čtenáře v napětí na tolika stránkách, člověku je až líto i po 600 stranách, že kniha končí. Jsem z Minierova stylu psaní nadšená. Začala jsem již číst Tmu a určitě budu shánět Zkurvenej příběh.
Knihu jsem právě dočetla, prvních 100 stran bylo pro mne trochu utrpením a pohrávala jsem si s myšlenkou knihu odložit. Postupem jsem ale knihu začala hltat, za mne rozhodně lepší než Mráz, konec mne nutí přečíst i 3. díl. Ubírám hvězdu za zbytečně zdlouhavé popisovaní dle mne nedůležitých věcí, příběh by se vešel krásně do méně stran.
Neříkám, že je to špatný, ale nedočetla jsem to. Mráz se mi líbil a tak jsem dala šanci i Kruhu, ale zase tak moc mě to nelákalo. Do čtení jsem se musela nutit, ale když mi zbývalo dvě stě stran, tak mi došlo, že mě vlastně ani nezajímá kdo je vrah a přes to všechno, co se tam děje už jsem pak i málem zapomněla, jaká vražda se tam vlastně vyšetřuje. Méně je někdy více...
Četla jsem, abych se utvrdila v tom, že knihy tohoto autora jsou zbytečně tlusté :))
Měl by brát lekce u Tess Gerritsen :))