Karmínové pouto
Rosamund Hodge
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/390943/bmid_karminove-pouto-vaa-390943.jpg
4
126
126
Krutá krása série
< 2. díl
Rachelle vždycky bývala obyčejnou vesnickou dívkou. Teta ji učila, jak se stát lesodějkou, aby mohla svou vesnici chránit před temnotou Velkého hvozdu. Při cestách z tetiny chalupy domů se však v lese často zatoulala pryč od bezpečné stezky a pátrala mezi stromy po způsobu, jak zachránit svět před věčnou temnotou. Po jednom osudovém setkání je Rachelle postavena před příšernou volbu – zabít a zachránit si vlastní život, nebo zemřít? O tři roky později už se Rachelle odevzdala říši a bojuje s lesními monstry, aby vykoupila svou duši. Když jí král přikáže, aby strážila jeho syna Armanda, muže, kterého nesnáší snad nejvíc v celém království, rozhodne se ho Rachelle přinutit, aby jí pomohl s jejím plánem na záchranu všech. Podaří se jim najít legendární meče z pověstí a zabránit tomu, aby na svět padla věčná noc?... celý text
Literatura světová Fantasy Dívčí romány
Vydáno: 2018 , CooBooOriginální název:
Crimson Bound, 2015
více info...
Přidat komentář
Bylo to hodně zvláštní, až jsem trochu zklamaná. Příběh bez šťávy, bez nějakého hlubšího pojetí... asi jsem měla jiná očekávání a myslela si, že druhý díl navazuje na první, ale knížky spolu vůbec nesouvisely. Bohužel to nebyl můj šálek čaje.
Jednohubka na dovolenou. Hezky jsem u ní vypla,ale to je tak všechno. Nijak zvlášť mě to nezaujalo.
Znovu si jí nepřečtu.
První díl mne bavil mnohem více než tento. Zde jsem se nemohla začíst a nenašla jsem žádnou postavu, která by mi padla do oka.
Příběh byl psaný dobře, četl se snadno, ale něco mi tam chybělo.
Krutou krásu jsem četla dvakrát a napodruhé mě natolik nadchla, že jsem si musela přečíst další díl. Nevysvětlujte si to špatně, knihy nemají žádnou návaznost, ale přestože se ocitneme v jiném světě, příběhu i mezi jinými postavami, hlavní téma, které se vine celou knihou jako červená nit, je stejné- sebeobětování. Zajímalo vás někdy, co se děje v hlavě statečnému rytíři, když se žene vstříc jisté smrti? Jak se cítila Ifigenie, když se musela rozhodnout mezi svým životem nebo svou rodinou? Tahle série vám může nabídnout zajímavý pohled na tuto problematiku. Je ale pravdou, že autorka píše velmi specifickým stylem, který nemusí každému vyhovovat a musí na něj mít "náladu"
Kniha mi přišla zajímavá, děj má spád a dle mého i nečekané rozuzlení zápletky a jedno nečekané odhaleníčko. Jedíné, co mě zarazilo, byl "vztah" mezi Rachelle a Armandem. neproběhla tam žádná jiskra, nic. Prostě se najednou, lusknutím prstu, zamilovala jen že se postavila vedle Armanda. Přitom autorka tu jiskru napsat umí, ta jiskra mezi Rachelle a Erecem byla "skutečná" a dávala smysl a prostě tam byla. Já jsem jim teda fandila a Armand mi byl opravdu nesympatický.
Jsem trochu na vážkách, jak knihu vůbec ohodnotit. Protože jo, na jednu stranu musím autorce uznat nápad. Téma bylo zajímavé, svět, kde se celý děj odehrával, se mi taky celkem dost líbil. Postavy byly sympatické a děj měl spád. Ale na druhou stranu tomu prostě něco chybělo. Nevím. Některé kapitoly byly dost zmatečně popsány a některé scény se vyřešily tak jednoduše, až jsem si říkala: "Jo, tak to bylo trapný." :-D Navíc mi chyběla nějaká jiskra mezi Rachelle a Armandem. Prostě si k němu jednou stoupnula blíž a už z toho byla láska jak trám? Opravdu? Přitom ta jiskra tam byla - mezi Rachelle a Erecem, takže víme, že autorka to napsat opravdu umí. Závěrem tedy jen to, že kniha je zajímavá, ale na plný počet to prostě není.
Jedna z nejlepších knih, které jsem v poslední době držela v ruce. Děj byl trochu překombinovaný a legenda v podtextu by pro svou nejednoznačnost a složitost v reálu nefungovala, ale to byla snad jediná závada. Skvěle vykreslený svět včetně ironických narážek na křesťanské modly. Charaktery hrdinů a jejich vývoj představovaly asi nejsilnější klad knihy. S Rachelle bych nejradši zašla na kafe, Erec byl padouch tělem i duší a přesto až do konce neztrácel glanc. Na Armanda jsem měla chvílemi vztek, aby se nakonec ukázalo, že je to statečný a konzistentní chlapík. Prostě samé plusy a musím říct, že ten závěr všechno jenom ukotvil. Autorka netypicky, leč hodnověrně zobrazila, jak by asi doopravdy dopadly postavy v tak krizové situaci, a hlavně po ní. Ať žije posttraumatický stres.
Prostě za pět bez debaty.
S autorkou už jsem se setkala prostřednictvím Kruté krásy a vůbec jsme si nerozuměly. Rozhodla jsem se přesto dát autorce druhou šanci, opět jsem se nechala zlákat zajímavou obálkou a zaujal mě i samotný nápad. Musím uznat, že se mi líbilo prostředí Temného hvozdu a Hvozdňané, ale to bylo bohužel všechno. Děj mě opět nedokázal plně zaujmout, k postavám jsem si neuměla vytvořit žádný vztah. Kniha je rozhodně vydařenější než autorčin předchozí počin, avšak stále se řadí k velmi silnému podprůměru.
Nebylo to špatné. Bylo to lepší než první díl. Ale na pět hvězd to hold nebylo.
POZOR SPOILER!!!
Jako trocha romantiky mezi Rachel a Armandem byla, ale prostě jsem jim tu nekonečnou lásku nijak zvlášť nevěřila. Mnohem víc by se mi líbilo kdyby skončila s Erecem. Připadal mi mnohem sympatičtější, i přese všechno co udělal.
Z tohoto druhého dílu mám radost :) není to tak jednoduché a samé klišé, všechny hlavní postavy jsou fajn a prostě super pohádka :)
Zamotaný děj, velmi čtivé a poutavé. Konec knížky mě překvapil tak napůl. Už ke konci bylo jasné s kým by ráda zůstala napořád.
První díl se mi moc líbil, ale z tohohle jsem byla trošku zklamaná. Postavy mi taky nepřirostly k srdci, Rachelle jsem vyloženě neměla ráda. Příběh sám o sobě má podle mě velký potenciál, ale v rukou autorky ho ztratil. Jakoby autorka hledala něco, z čeho si my, čtenáři, sedneme na zadek, ale akorát se do toho zamotala.
I když se mi příběh líbil a vžila se do děje, nějak se mi příběh nezdál. Obchodně radši jsem měla hvozd než normální svět a myslím si, že kniha mohla být propracovanější. Byla to oddechovka, která se až na konec dobře četla. Problém jsem ale měla s nepropracovanými postavami. (Alespoň u hlavní hrdinky mohl být vidět pokrok) Také jsem moc nepochopila její vztah s Erecem a Armandem. Zdálo se mi, že se přez noc zamilovala do Armanda a pak když ji zradil to vyřešila tak, že vlezla do postele Ereca. I když jsem knihu hltala a líbila se mi, myslím že by se na tom dál udělat velký kus práce.
Tak na mňa toto bolo dosť...divné. A to je škoda, lebo tento príbeh mal veľký potenciál a dalo sa z neho vytrieskať o mnoho viac. Nebudem porovnávať s Krutou Krásou, lebo je to už nejaký čas, čo som ju čítala a asi by som nebola spravodlivá :)
...ale aby som sa vrátila ku knihe Karmínové pouto: Dlho mi trvalo, kým som sa začítala...keď sa mi to konečne podarilo, tak som sa pristihla, že sa totálne strácam v deji. Prišlo mi to, ako keby tam bolo toho strašne veľa napatlaného, všetko nahádzané nakope, veľa toho nevysvetleného a nedotiahnuté informácie do konca... V tomto prípade asi platí: Málo je niekedy viac! Tiež som nepobrala hlavnú hrdinku Rachelle: Milujem Ereca, nemilujem Ereca, milujem Armanda a atď... A koniec ma naozaj zabil, to bolo ako čo? Oplačem Ereca, lebo sme mohli mať všetko a potom bozkávam Armanda???
Určite som fandila Erecovi a Armand bol pre mňa nikto... Škoda, že to takto dopadlo :(
Knize musím uznat velkou čtivost. Napsané to je tak, že vás to nutí otáčet stránku za stránkou, což je dobře, ale stejně jako u předchozího dílu-knihy Krutá krása, nemůžu si pomoct, ale pořádně nevím, co si o tom počinu myslet.
Mám dojem, jako by ten svět, který autorka vytvořila pořádně nepředstavila a možná i nedotáhla. A je to velká škoda, protože potenciál to mělo a vlastně bylo to i originálně fajn. Hlavní hrdinka Rachelle mi nevadila, naopak jsem ji akceptovala a prožívala s ní většinu toho dění kolem.
Dejme tomu, že se tam objevil milostný trojúhelník, který byl... zvláštní. Armand, jeden z hlavních hrdinů se mi zdál tak trochu neforemný? Každopádně to náhlé vzplanutí vzájemných citů této postavy s hlavní hrdinkou bylo pro mě lehce otřesným zážitkem. Dlouho jsem nic tak umělého a násilně podaného nečetla. Za mě ne. Tohle nevidělo romantiku ani z rychlíku.
Za to další adept, a to Erec - toho jsem si velmi oblíbila. Na téhle postavě bylo vážně zapracováno. Byla oproti Armandovi realističtější ve všech směrech. Hrozně mě bavilo to kočkování mezi ním a Rachelle a celkem mě mrzí, jak to dopadlo - ale to jsem si mohla myslet, že nevyhraje záporák. :D
V některých místech příběh byl předvídatelný, ale v jiných naprostý opak. Autorka dokázala překvapit i šokovat zároveň. Jen si nejsem jistá, zda u takového typu příběhu, ačkoliv vím proč, může hlavní hrdinka dokázat naprosto všechno. Oblafnout i vlastní "přeměny" a především smrt, jen proto, aby to skončilo happyendem.
Musím uznat, že oproti předešlé knize, tohle bylo jednoduché, ne až tak moc komplikované a překombinované, což je velké plus, ale jinak se mi to zdá stále jako menší oříšek. Těžko říct, zda je to záhadným stylem autorky, zvláštním příběhem anebo překladem?
Tato kniha si však zaslouží větší hodnocení než její "předchůdkyně". Tato si ty 4 celé hvězdy zaslouží plným právem, protože to bylo o něco lepší a mě se to líbilo. :)
První dvě třetiny se jednalo a zajímavý příběh, ale v té poslední se "zajímavé" změnilo v "divné", stejně jako u Kruté krásy. Ty konce jsou na mě možná zvláštní a jiné prostě moc. Nemluvě o neustálém opakovaní faktů, které nám autorka už jednou, dvakrát, třikrát, čtyřikrát atd. řekla.
Prostě skvělé! Co jiného bych tomu měla dodat?
Příběh mě zpočátku moc nezaujal, ale během krátkých okamžiků si mě získal a nenechal mě se od něj odtrhnout.
Je tam vše od romantiky až po nenávist, bolest a zradu. A navíc oceňuji, že je to originální a jde vidět, že si s tím dala spisovatelka velkou spoustu práce.