Krutá láska

21.05.2019

Z téhle knihy jsem poněkud rozpačitá, a to i přesto, že byla vydána přes 30 lety a je jasné, že možnosti chovu domácích zvířat byly tehdy jiné než dnes, ani ve městech nebyl veterinář na každém rohu, speciální krmení pro zvířata se těžko shánělo a usmrcovat nechtěná koťata či do lesa vyhodit psa bylo zcela legální.

Líbil se mi velký časový záběr, průřez celého autorčina života se zvířaty, který mapoval období od jejího raného dětství až po babičkovský věk. Knížka taky obsahuje některé zajímavé informace o různých druzích živočichů, včetně takových, kteří nepatří k častým domácím mazlíčkům.

Příliš mi nesedla forma. Kapitoly jsou dlouhé a všelijak propletené, u podobného žánru mám mnohem raději krátké kapitoly, z nichž každá je věnována konkrétnímu zvířeti či příhodě. Také jsem se nemohla zorientovat v autorčině rodině – někde sice uvedla, že ten a ten je její syn, ta a ta je teta, ale zejména u vnuků se často objevila jen jména, že jde o vnuka/vnučku, se člověk často dověděl až o několik stránek dále. Připadalo mi, jakoby autorka původně psala jen pro svoji rodinu či blízké přátele, pro které podobná vysvětlení nebyla potřeba. Ostatně v závěru sama přiznává, že vlastně ani neví, proč knížku napsala.

Ač osobně považuji pořízení zvířete za čin, který by měli mít na starosti dospělí a měli by jej předem řádně promyslet, někdy mi připadá, že autorka svá varování až přehání. Zejména když varuje před zachraňováním zvířat z ulice (mají choroby apod. – jenže přenosné choroby mnohem snáze chytneme od jiných lidí; souhlasím ovšem s tím, že by takové zvíře mělo být vyšetřeno veterinářem) a před přílišným upnutím se dětí na zvířata, z toho důvodu, že smrtí zvířete jsou děti obvykle velmi zdrcené. Jenže smrt je součástí života – a jak se naučit ji přijímat, když v dětském věku nemůžete mít a posléze oplakat morče, kanárka nebo kočku? Jak se později naučit vyrovnat s mnohem horšími ztrátami? A jak se naopak naučit vnímat konečnost života a radovat se z každé chvíle s někým milovaným, ať již jde o zvíře nebo o člověka? S tímto se opravdu nerodíme a může nás tomu naučit jen škola života...

Některé myšlenky autorky jsou však až nebezpečně prorocké. Zamýšlí se například nad životem hospodářských zvířat, která jsou určena jen pro produkci. Je to ještě život? A je ještě životem každodenní lidský koloběh vstávání do práce, vydělávání peněz, nákupů a konzumu? Co by asi autorka řekla současným poměrům, kdy toto všechno nabylo mnohem obludnějších rozměrů než před 30 lety?

Nedokážu říct, že je tato kniha krásná, taková mi totiž nepřipadá. Ale je poučná. Možná Vás místy vytočí, tak jako vytočila mě, ale vede k přemýšlení, a proto stojí za přečtení.