Kruté moře

Dlouho jsem nečetl tak dobrou knihu... Jasně, někoho děj chytit nemusí, není to psáno zrovna obvyklým způsobem. Navíc si nakladatel nedal moc práce s editací textu - takže najednou čtete o jiné postavě na jiném místě, aniž by text byl oddělen aspoň odsazením když ne odstavcem. Je to trochu otravné - najednou si říkáte "safra, to nějak nenavazuje" a musíte se vrátit větu dvě zpět a naladit se na jinou mezihru příběhu. Ale osobně jsem si tím nedal zkazit zážitek, příběh za to rozhodně stojí. Klobouk dolů před lidmi, kteří byli předlohou knihy. Před jejich odvahou, nasazením a disciplínou - ono je blbost někam neohroženě naběhnout (ideálně s řevem na rtech, jak se občas ukazuje ve filmech) a vše v okolí rozmydlit na maděru. I válčit je potřeba s rozvahou, možná i s pokorou...

23.09.2024 4

Audiokniha - Tentokrát se audiotéka asi zbláznila. Opět musím předeslat, že méně je více a tady to opravdu sedí, jak nikde jinde. Nehledě na to, že knihu čte více jak 30 interpretů, tak mne dost iritovalo a trvalo mi pár hodin, než jsem si zvykla na doprovodnou hudbu zkrz celou knihu a interpretaci všeho, co se událo. Párkrát jsem se i lekla, když mi v uších "bouchla bomba". Takto pojaté, fakt zbytečné. Ke knize/příběhu - vynikající, ač válečnou tématiku nemusím, ale když je to zdarma, tak co už, že? :o))) Klobouk dolů před námořníky, ono to na tom otevřeném moři není nic moc a hlavně, když nejste úplně námořník. Nicméně bych ale pár hodin ubrala :o)

Na tento príbeh som bola dosť zvedavá, ale nejak ma nechytil až tak, ako som očakávala. Čítal sa mi veľmi ťažko, ale ani nie tak kvôli deju, ako kvôli štýlu písania. Ten mi prišiel miestami až príliš vzletný, komplikovaný a niektoré vety som si musela čítať aj viackrát. Taktiež miestami na mňa pôsobil príbeh rozťahane, mal príliš veľa zbytočných odbočiek (nepotrebujem čítať ako námorníka, ktorý sa tam len mihne, podvádza jeho žena). Postavy boli príliš na jedno kopyto a ani jedna vo mne nezanechala hlbší dojem. Celkovo ma príbeh nejak nezasiahol, neprenikol ku mne, vôbec ma nevtiahol, nelákal ma pokračovať v čítaní a do čítania som sa miestami musela nútiť a to ma veľmi mrzí, pretože ináč je veľmi zaujímavý - priebeh druhej svetovej vojny z pohľadu posádky vojnovej lode a chcela som sa dozvedieť niečo nové, že ako to na tej lodi prebiehalo. Aj keď knihy o druhej svetovej vojne až tak veľmi nečítam, len sem-tam, tak na žiadnu z tohto prostredia som ešte ani nenarazila. Autor, ktorý si tým sám prešiel, opisuje odvahu a každodenný ťažký život námorníkov, ktorý mohol kedykoľvek skončiť. Ale silných momentov tam pre mňa bolo naozaj len pár, bolo tam až príliš veľa popisov a málo akcie. Škoda.

Chvílema se to zdálo jako docela pohodička, pěkně na moři a tak...ovšem docela rychle jsem byl vržen do reality, že na otevřeném oceánu to moc o pohodě neni a už vůbec ne, když po vás jde nepřítel, kterýho nevidíte.

Je naprosto neskutečný, a já si vlastně ani nedovedu představit, co všechno museli ty lidi podstoupit za utrpení, když většina z nich vůbec nebyli námořníci, ale prostě civilisti, co byli strženi proudem dějin a prostě museli, protože se to od nich očekávalo a bohužel to některý semlelo. Pokud teda přežili torpédování, bouře a další věci s válkou na moři spojený.

Silná kniha, taky jsem jí dávkoval postupně.

Předesílám, že nemám ráda válečné romány a ani námořní tématiku. Do této knihy jsem se pustila jen ze zvědavosti a kvůli vysokému hodnocení. Ale ani tak mě nepřesvědčila, že tento typ literatury je můj šálek čaje.

Námořní bitvy spojeneckých konvojů a neměckých vlčích smeček. A že měli ponorky hezky dlouho navrch. Napínavé, drsně a bez servítků podané. Znamenitě vybalancováno non fiction i fiction, dramata i odlehčenější pasáže. Příkladem budiž romantická linka mezi Lockhartem a Julii Hallam. Rozhodně jedna z nejlepších válečných věcí, napříč médii.

Hodně dobrá kniha. Čtivá, napínavá, drsná... Korvety, fregaty, obchodní lodě,tankery a číhající ponorky.Jedním slovem konvoje: tepna, kterou proudila životně důležitá pomoc mezi spojenci.Autor, znalec prostředí, který vychází z faktů(sám prožil celou válku na lodích),nám popisuje chod,činnost na plavidlech a skvěle líčí bojové akce.Nepředstavitelné množství potopených plavidel a zabitých námořníků... Těžko si v dnešní pohodlné, zhýčkané době představit to ohromné množství mladých lidí, kteří tehdy dobrovolně vstupovali k námořnictvu s odhodláním bránit svou vlast.

V první řadě bych chtěl řici, že jsem moc rád, že tahle kniha byla napsána a poskytla svědectví o hrůzách války, tentokrát na temném, rozbouřeném Atlantiku, jež si asi nikdo z nás nedokáže představit. Pan Monsarrat, jakožto válečný veterán opravdu, podle obsahu knihy, věděl a lodích a potažmo námořní válce skutečně hodně a tímto bych mu chtěl určitě vzdát hold a poděkovat.

Kniha je napsána, pro mě alespoň, z úhlu pohledu, o kterém jsem příliš nevěděl a v podstatě se ani nikdy nezajímal (německé ponorky byly pro mě vždy o něco tajemnější a lákavější než britská doprovodná plavidla zásobovacích konvojů) - na každý pád zajímavé! Avšak, ke vší smůle, tuto knihu můžu vždy jen poradit, nikoliv doporučit, a to z několika důvodů.

Na můj vkus byl autorův styl až příliš, řekněme, šablonovitý, faktický, popisný, pro čtenáře válečných románu i těžko stravitelný a v některých pasážích vcelku i dost nepřehledný a nudný. Za 450 stran jsem se nedokázal pořádně sžít s autorovými charaktery, ba jsem v nich, což určitě bude u někoho v rozporu s tímto názorem, nenašel žádné hlubší sympatie. Zkrátka jsem Monsarratovi nevěřil jeho, do charakterů vložené vlastnosti, emoce, osudy - v tom byl a vždycky bude největší machr E.M.Remarque. I dialogy a rozhovory hrdinů mě nějak neoslovily - navíc bych řekl, že byly napsány i dost krkolomě, nezajímavě, fádně - zkrátka uvařené z vody. U (nejenom válečného) románu je tohle pro mě vždy priorita! Člověk musí mít ten pocit a v podstatě to přání být v danou dobu, situaci, každou minutu, s nimi - v tomto případě doslova - na jedné lodi! A já bohužel nebyl. Častokrát jsem se i přemlouval, abych knihu znovu otevřel, ale vzhledem k tomu, že každá nedočtená kniha, je pro mě osobní prohra, jsem ji dočetl. Nelituji, jen jsem čekal asi (o dost!) více. Kniha avšak zůstává v mé knihovně a pro přátele je vždy k dispozici!

... syrové a prosté hrdinství...

Velmi zajímavé téma, ale autorův styl se mi moc nelíbil. Jako by to psal nějaký učeň. Všichni Angličané kladní až běda, dialogy jak z učebnice společenské výchovy, dramatické situace popisovány naivně jako v nějaké červené knihovně. Jestli je tohle autorův nejlepší román tak se nedivím že se s těmi dalšími neprosadil

Nesmyslnost války a odvaha lidí kteří si jí prošli, přežili a přesto se snažili neztratit chuť k životu.
Moc dobře napsané.

Příběh Compass Rose, korvety třídy Flower a samozřejmě hlavně její posádky. Korvety třídy Flower sloužily jako doprovody válečných konvojů a jejich protiponorková ochrana, přičemž v knížce sledujeme nejen doprovázení konvojů a lov ponorek, ale i vztahy námořníků s lidmi na pevnině, jejich úzkost z kajut pod čárou ponoru, z ponorek schovaných kdesi v hlubinách atd.

Měla jsem trochu obavy z toho, že se ztratím v postavách, protože autor na začátku v rychlém sledu představí několik členů posádky. Naštěstí se ale počet postav ukázal jako přiměřený a nestalo se mi to samé jako u knihy Žraloci a malé ryby, kde jsem časem už někdy nevěděla kdo je kdo...

Každopádně to bylo skvělé a námořní boje mi pořád připadají nepředstavitelné a fascinující. A ještě si tu z toho pak půl večera googlím technické parametry korvet a informace o konvojích...

Válečné romány nevyhledávám, tento jsem chtěl, protože je mimo jiné o moři. Nemyslím, že je autor kdoví jaký úžasný vypravěč, ale dost dobrý na to, aby napsal poutavé vyprávění z prostředí, které sám důvěrně znal. Podobně jako jiným i mně trochu scházela absence zasazení příběhu do širších souvislostí války, ale ok. V jednom případě, a kdo četl, ví kdy, jsem si řekl, že kruté není jen moře, ale i spisovatel... Logicky mne napadá přečíst si nyní knihu z pohledu německých vojáků sloužících na ponorkách... *** Nestává se mi to často, ale v této knize několikrát došlo k takovému zvláštnímu prolnutí jeho a mých pohledů, vnímání, až mne to zarazilo. Tím je pro mne kniha tedy i dosti osobnější oproti spoustě titulů, které přitom považuji za lepší.

Autentické zážitky Angličanů "s mořem v krvi" bojující s ponorkami o Atlantský oceán a jiná krutá moře, které lidi jako autor učinili ještě krutějšími. Pozoruhodný vývoj hrdinů od lidského pochopení přes profesionálního odcizení po naprosté rozčarování a únavu z těžko pochopitelného a nijak zvlášť radostného konce. Tragické, drsné a zároveň silné scény z každodenního zápasu o život, kde není místo pro nic jiného natož pro lásku. Nelehká, ale o to zajímavější kniha.

Jedna (sice válečná) lahůdka...

Kniha je čtivá, ale dle mého názoru až dost drsná. Je to povzbuzující pro britské námořnictvo. Kdo má rád válečné romány, tak tohle je super.

Velmi čtivá kniha. Ačkoli je to v prvé řadě román válečný, žánrově patří do okruhu tzv. profesních románů. Však mi taky nejvíce připomínal knihy Arthura Haileyho - střízlivý reportážní styl, řada postav se svými životními příběhy, výborná znalost prostředí. Ale přece jen je to dílo o dost více patetické - jedním ze záměrů autora určitě bylo touto cestou vzdát hold britskému válečnému námořnictvu a lidem vůbec. Však je tu také jediná skutečně negativní postava - původní palubní důstojník Bennett, který ovšem velmi brzy opouští scénu (a ke všemu je to Australan :-)).

Nejdříve jsem viděl vynikající film a chvíli poté vyšla u nás i tato kniha. Jde o skvost v mé knihovně a ke skvostům se sběratel s potěšením vrací. A má to ještě něco. Tím myslím pohled z druhé strany, tedy té německé, viz Žraloci a malé ryby. Obojí strašně kruté , ale nádherné.

Knihu jsem četl před mnoha a mnoha lety, takže si vypomůžu doslovem z knihy, který napsal Zdeněk Hron. Určitě kniha osloví čtenáře, kteří čtou rádi skutečné příběhy z 2. světové války.

Citáty z doslovu knihy:

Kruté moře získalo popularitu díky autorově čichu na problémy, díky svižnému vyprávění, bohatě kořeněnému vtipnými, i když místy trošku moralizujícími úvahami, a především díky suverénním znalostem prostředí, jeho reálií a lidských typům jaké si vytváří.

Velikou předností Monsarratovy knihy je její nepatetický tón a důraz na kolektivního ducha. Přestože autor nezakrývá některé výjimečné ani makabrózní aspekty války na moři, otázku individuálního hrdinství vůbec neklade. Kolektivním hrdinou jeho knihy jsou všichni, kteří se zúčastnili, ať padli nebo přežili, ať se vyznamenali nebo "jen" dosloužili, stejně jako jejich lodě.