Krv elfov
Andrzej Sapkowski
Krv elfov je románovým pokračovaním poviedok o zaklínačovi a skutočným začiatkom fenomenálnej ságy o Geraltovi z Rivie. Geralt spolu s princeznou Ciri našli útočisko v tajomnom sídle zaklínačov. Učia ju tam narábať s mečom, no keď odhalia jej zvláštne schopnosti, zaklínači si musia na pomoc zavolať čarodejky. Ochrániť toto Dieťa Prekvapenia, bude ťažké – pátrajú po ňom totiž dobré i zlé mocnosti. Podľa proroctva totiž všetci vedia, že Ciri má zohrať rozhodujúcu úlohu v ďalších osudoch sveta…... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2020 , LindeniOriginální název:
Krew elfów, 1994
více info...
Přidat komentář
Z první a druhé knihy povídek jsem byla úplně odvařená. Krev elfů je taky skvělá, ale připadá mi, že mnoho úhlů pohledu (a ano, pro tak velkou epickou ságu je jich třeba) četbu poněkud zpomaluje a ztěžuje.
Vynikající pasáže: dopis od Yennefer, rada králů, Ciri ve společnosti Yennefer
Kniha se mi velmi líbila obzvláště z počátku a také hlavně poslední kapitola. To co je vytvořeno v povídkách, krásně pokračuje zde. Přiznám se, že mi děj a jednotlivé kapitoly přišli napsáni v povídkovém duchu jen zase o trošku ucelenější. Zaklínač pana Sapkowského mě prostě baví.
Méně akční, hodně popisné, ale překvapivě čtivé a poutavé. Rozhodně mě to neodradilo od čtení dalšího dílu. Právě naopak.
Klasický příběh o lásce. Zaklínač potká dítě, dítě je jeho osud, osud se stává mladým zaklínačem, mladý zaklínač do toho ještě nechá promluvit čarodějky, které předtím vždy odzkoušel zaklínač, pomocí svých dovedností, které hrají důležitou roli v reprodukci potomstva, a mladý zaklínač se tak stává i čarodějnickým učněm. To je jednoduché jako, když Jose Armando miluje Josefinu, která se ovšem spokojí jedině s opětovanou láskou Antonia, který je ovšem násilník a vrah,zabivši Donu Merunu, první svého jména, která jediná mohla opětovat lásku Armandovi, neb jej hluboce milovala,což se nelibilo Antoniovi, který si zamluvil srdce Armandovo, jemuž se naopak Antoniova láska hnusila. Je nad slunce jasné, že vrah není určitě zahradník, nýbrž muž s černou helmou, zdobenou péry. Krásný opravdu nádherný úvod, ke knize Armando v lese.
Skusil jsem to, když o tom spousta lidí mluví (pochvalně), ale nedočetl. Nemohu přitom říct, že by to nebylo čtivé. Ale asi jsem čekal víc, i když těžko říct, co. Nakonec mi z toho zbyla jen knížka na ukrácení volného času, a to je málo. Možná mi ale nesedí žánr. Je-li všechna současných fantasy podobně slátaná, tak prostě do tohoto oddělení knihovny chodit nemusím.
Asi mě to bavilo o něco méně než povídky až do chvíle kdy se objevila Jennefer, pak už to šlo, ale i tak to chtělo víc akce :D
O co drsnější jsou následující díly, o to víc si vždy ráda připomínám pasáže z Krve elfů, které líčí šťastnější éru Cirina dospívání. Geraltův výcvik, Yennefeřinu výuku, Trissino přátelství... Děj je rozvláčnější, ale o to víc si lze užít poutavé úvahy o řádu světa, o Moci, seznámit se s dalšími postavami. Není kam spěchat - napětí příběhu samo graduje: je jasné, že zápletky, které se v tomto díle tvoří, budou mít záhy dramatické, dynamické pokračování.
Tak jsem se k tomu konečně dostala a nejsem vůbec zklamaná :-) Kniha se dobře četla a svět i děj v ní jsou uvěřitelné a zábavné.
I když Geralt nijak moc nevyčnívá, autor to nějak zaonačil tak, že je i přesto zajímavý a chcete se o něm dozvědět víc.
Skvělá práce! Teď se ovšem musím vrátit dějově na začátek, protože jsem první dvě povídkové knihy vynechala. Což je škoda, protože mi utekla spousta souvislostí.. no nic, jde se napravovat! :-D
Musím ocenit Sapkowského podání Geraltova světa, který je tak uvěřitelný. Během čtení vyvstává obraz doby vrcholného středověku* jakoby sám od sebe. Zde, ještě více než v povídkách, je atmosféra Geraltova světa značně působivá a napomáhá konečnému dojmu z knihy.
Začátek ságy navazuje na dějové linky z povídek** a postupně se větví. To je bohužel nedostatek knihy, která se tak nedá číst samostatně, protože konec je příliš otevřený. Příběh tak není příliš akční nebo napínavý, ale spíš se postupně objevuje řada zápletek. Sledujeme život Ciri a rostoucí mocenské zájmy o její osobu. Jako dědička trůnu Cintry se stává politicky důležitou osobou, o kterou má zájem více stran a tak se po ní rozbíhá bezohledné pátrání.
Vůbec se nedivím, že mě před 11 lety sága tak uchvátila. Sapkowski napsal nádherný příběh s téměř úplnou absencí pohádkovosti jak je jinak u fantasy běžné. V knize popisovaná společnost vrcholného středověku je ovlivněna typickými předsudky své doby. Sapkowského svět se liší jen existencí magie a zasazením do klonu tolkienovského světa. Ale předsudky zůstávají a objevuje se tak rasismus, xenofobie a další lidské vlastnosti. A u vládců a mocných touha po moci.
Myslím, že tohle se dá doporučit všem, kdo mají rádi historickou dobrodružnou literaturu. Na druhou stranu se obávám, že těm co nemají rádi fantasy se ani tohle líbit nebude. 85%
* 11. až 14. stol. evropských dějin
** silně doporučuju přečíst obě povídkové knihy před ságou, ale bez poslední povídky Epilog v druhé sbírce. Ikdyž se Bouřková sezóna odehrává před ságou mezi knihami povídek, jejím přečtením si v ničem nepomůžete a osobně mi to nepřijde vhodné.
Mapa: http://i.imgur.com/iBPt9.jpg (Sice nesedí na 100%, ale to ta česká taky ne.)
Hodnotíc celou ságu - je to prostě moje srdcovka: taková ta kniha/y, o které si uvědomujete, že není prosta hluchých míst, chyb, či vad na kráse, ale milujete to zkrátka se vším všudy. Tak proč vlastně? Nejen, že má nesporné kvality o kterých už tu byla mnohokrát řeč, jako je realističnost světa, uvěřitelnost postav, břitký humor, vypointovanost dialogů, i krásný jazyk, kterým je napsána, ale hlavně proto, že ve mně dokáže vyvolat tolik různých emocí, jako žádná druhá - dokáže mě napnout, rozesmát, zděsit, dojmout i rozesmutnit. Nebojím se říct, že mi změnila život, a za to jí/mu vděčím.
První dvě povídkové knížky jsou senzační, čtou se tak lehce a člověk má často úsměv na rtech. Ovšem sága o Geraltovi a Ciri dává už v první publikaci znát, že přituhuje.
Válka je na spadnutí.
Válka mezi dvěmi mocnostmi...
Lidskými...
Do světa se navíc vkrádá nepříjemná skutečnost. Lidí je na světě dost, dost na to aby vytlačili starší rasy. A Elfové a Trpaslíci cítí že se zem, která byla kdysi jejich, stává nepřátelskou půdou. Ti kteří věří, že člověk nemá být svrchovaným vládcem světa, se stahují do elsů a připravují se na krvavou bitvu. Ti ostatní balancují mezi starým životem a tím novým. Starý život je život podle vládců, lidských vládců. Život ve kterém pomazaná hlava slíbí rovnoprávnost, což vede jen k tomu aby jste v každém městě slýchali narážky, posměšky a v každé uličce riskovali střet s lidským plemenem. Nový život znamená utíkat, skrývat se...ale zůstat svobodný a jednou možná zvítězit. Spíše však zemřít jak vlk, ne ovce.
A do toho všeho nám tady pobíhá jedno malé děvčátko, zvládá půlpiruletu i parádu a dokáže odrazit tři kyvadla. Schopností má mnohem víc a jejich hodnota je nesmírná. Jedni jí chtějí využít, jedni jí chtějí chránit.
A pak je tady Geralt...
Strukturou stále dost připomíná povídky, i když dějově provázané. Celkově je kniha spíše úvodem většího příběhu a rozšířením světa. Ubylo monster, přibylo intrik, politiky a válek.
Nebudu hýřit superlativy. Celá řada je skvěle napsaná. Nechybí mi v ní nic a při troše fantazie ani zmiňovaná mapa. Za mě plný počet.
První příběh o Geraltovi a Ciri se mi četl stejně dobře jako předchozí povídky a kvalitou bych jej hodnotila na stejné úrovni.
Jsem jediná, které v knize prostě ta mapa chybí?
Štítky knihy
magie polská literatura čarodějové zaklínači zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
1999 | Poslední přání |
2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
2005 | Narrenturm |
2015 | Bouřková sezóna |
2000 | Meč osudu |
O něco méně povídkové, o něco více ucelené a stále hodně čtivé. Možná ještě čtivější. Zaklínač mě baví...