Krvavá královna

Tohle jsem se ani nesnažila dočíst.

16.04.2017

Pokud se neberou příliš přísně historická fakta, určitě je to dobrá četba. Poutavá, živá a určitě čtenáře podnítí sehnat si bližší údaje o jistě zajímavé osobnosti Kateřiny Medicejské. Ať tak, či onak - vzít na sebe tak velikou odpovědnost a mít na svědomí Bartolomějskou noc, to chce opravdu velkou vnitřní sílu... anebo obrovské zoufalství. Těžko soudit...každopádně doporučuji, není to žádný brak.

17.01.2017

Čtivá, zajímavá knížka, mě se velmi dobře četlo.

Brala jsem tuto knihu jako oddechovou, lehčího žánru, a proto by mne nezlobily jisté historické "nepřesnosti" (jen pro doplnění, byla opominuta i druhá dcera, Klaudie Francouzská). Mínění jsem změnila po přečtení Epilogu a hlavně autorčina Doslovu. Do té doby to je čtivý román jakési "alternativní" historie (zde si neodpustím poznámku - po úpravě kategorií se i tato kniha ocitla v Historii...) Čtenáři se v něm totiž dostane vysvětlení, že citované horoskopy, "nebeská znamení", se tak opravdu mohla udát. Jako kdyby to bylo to jediné, na co ho měla autorka zapotřebí upozornit, co by si měl o Kateřině Medicejské a době, v které žila a kterou ovlivňovala, odnést (?!?).

30.11.2016

Je to již několikátá kniha,kterou jsem přečetla o Kateřině Medicejské, román, pohled zase z trochu jiného úhlu,ale ano, mně se to líbilo.

23.08.2016

Další přečtená kniha (v mém pořadí jako poslední) od této autorky a opět přečtená s napětím a otázkami, co a jak bude dál. Je jasné, že beletrie není literatura faktu a tak k ní také přistupuji. Nevím, do jaké míry chtěla autorka použít svůj vlastní pohled, nebo jaké materiály k sespání knihy použila - je mi to vcelku jedno, protože chci-li znát ,,pravdu,, sáhnu do jiného regálu. Mým záměrem bylo přečíst si historický román od J. Kalogridis a opět velká spokojenost :) Jsem napnutá o čem bude další kniha a doufám, že se nějaká brzy objeví :)

21.04.2016

POZOR! V komentáři se objevuje spoiler!

Jak se mi líbil Úsměv Mony Lisy, tak s touto knihou je to mnohem mnohem horší. Jak mám ve zvyku si zapůjčit (v horším případě zakoupit, což se zde stalo) o oblíbené historické postavě cokoliv, tak jsem si koupila knihu Krvavá královna o Kateřině Medicejské (oblíbená postava není Kateřina, ale její syn Jindřich III.). Jelikož jsem už měla přečtený právě Úsměv Mony Lisy, nenechala jsem se odradit tím, že autorka je Američanka. A tak jsem si odnesla domů knihu o ženě, která za pomocí černé magie zapříčinila Bartolomějskou noc. Tolik chtěla porodit milovanému manželu Jindřichovi II. dědice, že při temném rituálu přihlížela vraždě prostitutky čekající trojčata... A děti počaté a narozené pomocí této černé magie - tj. mladí králové Francie - František II., Karel IX. a Jindřich III. jsou pak v tomto unikátním díle líčeni jako zrůdy. A nakonec se králem Francie stane jako Jindřich IV. nebo Veliký, údajný syn Jindřicha II. a Jany d´Albret, královny navarrské, jemuž na trůn dopomohla Kateřina a ještě ho zachránila před smrtí a mstou jejího syna Jindřicha III., jehož autorka v díle zve Eduard (Jindřichovo původní jméno skutečně znělo Eduard Alexandr, ale už v dětství pro něj používali jména Jindřich po zesnulém otci). Ještě, že to nečetl Antonín Bourbonský, co by si pomyslel... :?: Autorka pomíjí historická fakta jako např., že smlouvy s Jindřichem Navarrským uzavíral Jindřich III. jako král Francie a nikoliv královna matka nebo, že synové nebyli 3 ale čtyři ( ten čtvrtý byl Hercule, později František vévoda z Alenconu a poté, co se Jindřich stal králem, z Anjou) a ještě Ludvík mezi Františkem a Karlem zemřel jako dítě. Vůbec taky nerozumí tomu jaká byla situace v katolické Paříži ve vztahu k hugenotům, co vyváděli při kázáních někteří katoličtí kněží, jak štvali lid pařížský proti hugenotům a jak vůbec nebylo třeba kouzel k masakru 24. srpna 1572. Pokud se zmiňuje o občanské válce spalující Francii, máte pocit, že se jednalo o bezvýznamné šarvátky, navíc zapříčiněné vesměs Kateřininými syny. Pomíjí i to, že mladí synové Kateřiny a Jindřicha II. těžko mohli se zemí, která se nacházela v takovém stavu už za jejich předchůdců na trůnu, udělat zázrak. Ten se skutečně povedl až skutečnému muži na francouzském trůně, Jindřichovi IV. Nezmiňuje se o rivalitě mezi rody Valois a Guise, etc. No prostě bláboly a blbosti. Celé to má daleko i do Alexandra Dumase a autorčiných dalších děl a ještě dál do Roberta Merla. Docela by mě taky zajímalo, jaká historická fakta četla kolegyňka Kodetka, když dává Bartolomějskou noc za vinu Kateřině. Jistě, podílela se na ní, stejně ale na ní nesli vinu vládnoucí král Karel IX., Guisové, pařížští kněží a dokonce i admirál Coligny.

17.01.2016

Pro milovníky historie, i když, stejně jako většina beletristických historických knih, úplně nekopíruje skutečnost. Čtivá, napínavá, oživuje jednu z nejsložitějších epoch výměny vladařského rodu na francouzském trůnu, na škodu není ani astrologická zápletka. Za mě dobré počteníčko pro dlouhé zimní večery a noci.