Krvavé finále: Jaro 1945 v českých zemích
Jiří Padevět
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/238557/bmid_krvave-finale-jaro-1945-v-ceskych-z-2Xs-238557.png
5
54
54
Publikace přináší ve členění podle krajů ČR formou místopisných hesel informace o násilnostech nacistické branné moci páchaných na civilním obyvatelstvu mimo bojové situace a mimo místa k represím přímo určená. V knize najdete zločiny spáchané mezi březnem a květnem 1945. Čtyřmi hlavními skupinami násilností jsou protipartyzánské operace na Valašsku a na jihovýchodní Moravě, potlačená povstání a následné represe, jako například v Přerově, Velkém Meziříčí nebo v Trešti, násilnosti spáchané na vězních během pochodů a transportů smrti především v západních a jihozápadních Čechách a nakonec střelba do obyvatel sledujících vojenské ústupové kolony.... celý text
Přidat komentář
Dechberoucí, drsné a propracované do nejmenšího detailu. JP mě už poněkolikáté přesvědčil, že jeho práce má velký smysl. Na tohle se zkrátka nesmí zapomínat!
Tak tohle byla na četbu dost dřina a pokud jsem si chtěl ověřit fakta i z dalších zdrojů, tak to bylo hodně, především časově, náročné, ale rozhodně to stálo za to.
Další monumentální dílo jednoho z mých oblíbených autorů, za kterým se opět skrývá spousta mravenčí práce. Chce to ale silný žaludek, zvěrstva se děla neskutečná. Každopádně doporučuji všem, kteří se blíže zajímají o tu dobu.
Brutál... je to nepředstavitelné, kolik zvěrstev se událo ze strany nacistů, nutno podotknout, že to byly ruky nejenom Němců, ale i jiných národností. Tisíce a tisíce českých lidí zmučených, zohavených, utrýzněných, popravených, kteří si kolikrát museli vykopat svůj vlastní hrob... z vesnic blízko našich obydlí. Co se jim asi honilo hlavou? Co se honilo hlavou jejich katům? Tolik vesnic vyrabovaných, vypálených. Kolik lidí o nich dnes ví? Kolik lidí žije v tom, že tento osud potkal jen Lidice a Ležáky?
Jen přemýšlím nad všemi těmi pomníky, na kterých je psáno "nezapomeneme". Mám strach, že spoustu lidí už bohužel zapomnělo. Příšerné...
Drsné čtivo a očekávám, že pokračování v podobě Krvavého léta 1945 bude ještě o stupínek hutnější...Jako velmi vydařenou záležitost potom hodnotím přiložení CD s obrazovým video materiálem, které celou publikaci výborně doplňuje!!
Kniha popisuje odsun zajatců a vězňů před koncem druhé světové války, jíž ještě neměli fašisté stále jasno o vyhrané válce. V knize jsou podrobně popsaná místa transportů a pochodů smrti vč. jejich pomníků.
Po přečtení knih Jiřího Padevěta Pod tíhou historie a Krvavé finále jsem se vydal pěšky z nádraží Bohušovice nad Ohří do Terezína. Cestou jsem myslel na ty tisíce utrápených, většinou židovských mužů, žen a dětí, kteří prošli tímto Dantovským peklem. Prohlídka Památníku Terezín a muzea ghetta byla pro mě velice silný osobní zážitek. Můj velký obdiv patřil všem židovským umělcům (hudebníkům, básníkům, hercům a krejčím, kteří dovedli i z mála ušít slušivé divadelní šaty, malířům a učitelům), kteří předvedli v tomto ghettu své umění ve prospěch svého kolektivu. Pomocí kreseb a obrázků nám zanechali důkazy o krutostech a násilí dozorců, ale i popsali každodenní život v tomto ghettu. V pokladně si můžete koupit knihy s kresbami a obrazy, které Vás uchvátí svojí kvalitou zpracovaného tématu: večerní omývaní mrtvých, modlitby za zemřelé-Jizkor, noční jízdy kočáru navršeného mrtvolami ke krematoriu.. Proč se takhle rozepisuji? Protože i sám Jiří Padevět přiznává,,že knihy Krvavé finále a Krvavé léto jsou encyklopedie spíše než literatura, je to skutečný seznam, je to seznam mrtvol.“ A většina čtenářů si tento seznam mrtvol prohlédne a nebude mít více síly se k němu vracet. Stejně jako já jsem neměl sílu si koupit a odnést domů ty úžasné kresby v pokladně muzea Terezín. Myslím si, že tyto velice kvalitní knihy Jiřího Padevěta by měly být součásti výuky všech středních škol, stejně jako návštěva Památníku Terezín. Je totiž důležité, nalézt ten správný přístup k těmto knihám. Nestačí jen hledat strýčky mezi odsunutými Němci v Krvavém létě a ani si nevšimnout Krvavého finále a naopak.
Hodnocení jsem dal nejvyšší, ale při čtení téhle knížky mi bylo smutno a často jsem ji odkládal na mnoho dní. Strašné, co se tady dělo v posledních dnech války. Moje babička, která válku zažila, mi vždycky když jsme se o ní bavili, říkala, němec zůstane němcem, pamatuj si to. Na ty mrtvé by se nemělo zapomínat a proto je tato kniha tak důležitá.
Minimálně stejně zajímavé jako Průvodce Prahou. Pro mne ještě snad poutavější o to, že jako poutník českou krajinou nacházím leckde stopy a hlavně památníky událostí, o nichž se zde píše. Těším se na Pochody a transporty, asi po přečtení tohoto člověk pochopí leccos z toho, co bylo příčinou odsunu.
"Mohu pochopit bojovou situaci, mohu pochopit i vztek a stres ustupujících jednotek, které se snaží uniknout z dosahu Rudé armády, ale nikdy nepochopím, proč stárnoucí muž z Volkssturmu utluče pažbou pušky, kterou před týdnem vyfasoval, židovskou dívku, která váží 40 kilogramů a ušla stovky kilometrů."
Tato věta skvěle vystihuje celou knihu.V dnešní době jsou všechna média plná brutálních činů páchaných islamisty ve jménu náboženství, nad čímž kroutíme hlavou jak je to vůbec možné a mluvíme o fanaticích a nekulturních barbarech.Stačí ovšem nalistovat v knize Krvavé finále takřka jakoukoli stránku a přečteme si o mnohem a mnohem hrůznějších zvěrstvech, kterých se na našem území dopouštěli příslušníci jednoho z nejkulturnějších národů světa a to v době, kdy už se snad ani nemohli vymlouvat na svého vůdce.
Obdivuhodná mravenčí práce o masakrech v Čechách v posledních měsících 2. světové války. Většinou se týkají přelomu dubna a května, ale třeba u protipartyzánských operací na Moravě nebo u pochodů smrti jsou zde zaznamenány i události z března 1945. Kniha je členěna formou průvodce po krajích a je zajímavé sledovat charakter represárií podle jednotlivých regionů. Jestliže v západních, severních a částečně jižních Čechách se jedná spíše o masakry transportů vězňů koncentračních táborů nebo pochodů smrti, u střední Moravy o protipartizánské operace, tak zbytek Čech je zasažen hlavně excesy souvisejícími s nervozitou ustupujících jednotek a ze snah potlačit květnové povstání proti okupaci. Většinu válečných zločinů mají na svědomí příslušníci (Waffen) SS a gestapa, výjimečně se na nich podíleli i členové Luftwaffe nebo Wehrmachtu. Zajímavý je rovněž podíl krutostí spáchaných jinými než německými vojáky ve službách SS (Lotyši, Ukrajinci, Rusové...). V situaci, kdy už každému muselo být jasné, že je prakticky dobojováno, je to skutečně hrůzné. Musím přiznat, že počet pokusů o vypálení vesnic, braní, mučení a vraždění rukojmích mě celkem šokoval. Někdy bývá tendence líčit konec války v Čechách pomalu idylickým způsobem, že o nic nešlo a Němci se houfně vzdávali. Tahle kniha čtenáře vyvede z omylu a k notoricky známých zločinům jako je Ploština nebo Prlov přidává například Konětopy nebo Lejčkov. I když na sklonku války, pořád bylo značné riziko vyvěsit českou vlajku nedejbože vzít do ruky zbraň. To je fakt, na který se pomalu zapomíná... V náznacích se již objevují i události poválečné, kdy se hněv zase obrátil proti německému obyvatelstvu. Autor přislíbil toto téma zpracovat podobným způsobem a při jeho preciznosti to jistě nebude veselé čtení. Přesto se těším, bude to hezky hozená rukavice českému nacionalismu...
Štítky knihy
rok 1945 válečné zločiny české dějiny nacistické zločiny
Autorovy další knížky
| 2016 |  Krvavé léto 1945 |
| 2018 | Ostny a oprátky |
| 2015 | Krvavé finále: Jaro 1945 v českých zemích |
| 2017 | Tři králové |
| 2020 | Republika |
Strašné depresivní čtení